Č. 1489.

Učitelstvo: I. Služební poměr učitelů zemské vychovatelny pro hochy v Brně má ráz veřejnoprávní. Zásah mor. zem. výboru do poměru toho pensinováním učitele jest rozhodnutím podle § 2 zák. o správ. s. -
II. Pouhé odvolání na § 58 zák. z 24. ledna 1870 č. 18 z. z. mor. — bez uvedení určitých skutkových předpokladů — nestačí, aby odůvodnilo pensionování učitelovo.
(Nález ze dne 12. září 1922 č. 12413.)
Věc: Frant. S. v B. proti moravskému zemskému výboru v Brně stran dání na trvalý odpočinek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím moravského zemského výboru v Brně ze dne 2. září 1921 č. j. — dán byl František S., odborný učitel zemské vychovatelny pro hochy v Brně, podle § 58 zák. ze dne 24. ledna 1870 č. 18 z. z. z úřední moci dnem 1. října 1921 na trvalý odpočinek.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost vytýká, že rozhodnutí opírající se pouze o ustanovení § 58 zákona ze dne 24. ledna 1870 č. 18 z. z. jest neúplné, poněvadž cit. § 58 uvádí několik příčin pensionování, že tudíž z pouhého odvolání na tento paragraf bez bližšího, označení nelze usouditi, ze které příčiny st-1 byl dán do pense, že také řízení jest neúplné, poněvadž st-1 nebyl o řízení vyrozuměn, v poslední době vyslýchán a o obsahu nálezu a posudku lékařského uvědomen.
Především jest se zabývati otázkou, zda nař. výrok má povahu rozhodnutí ve smyslu § 2 zák. o ss nebo jde-li o pouhé prohlášení strany týkající se soukromoprávního služebního poměru st-lova.
Předpisy zákona ze dne 24. května 1885 č. 90 ř. z., jež obsahují zásadní normy o poměru učitelů polepšoven, vztahují se podle § 15 téhož zákona také na polepšovací ústavy pro mladistvé osoby, pokud v §§ 13, 14 a 16 nejsou obsažena zvláštní nařízení.
Normy tyto v rozsahu vytčeném platí tudíž také pro zemskou vychovatelnu pro hochy v Brně, která byla usnesením sněmu býv. markrabství moravského ze dne 15. prosince 1887 zřízena pro zanedbanou mládež.
§ 1 cit. zákona ukládá péči o řečené ústavy zemím a kvalifikuje ústavy tyto jako ústavy zemské. Přísluší tudíž ve smyslu zemského zřízení (zejména §§ 20, 21, 25) sněmu zemskému správa těchto ústavů a zejména též úprava služebních poměrů ústavních zaměstnanců.
Proto také § 12 cit. zák. z r. 1885 musil výslovně vyhraditi státní správě jistý vliv na jmenování představených těchto ústavů, ponechávaje jinak všecka ustanovení v příčině jmenování personálu ústavního zemského zákonodárství, čímž v duchu zemského zřízení patrně jest rozuměti zastupitelský orgán země, povolaný dle zemského zřízení k účasti na moci zákonodárné, nikoliv však formální zákon zemský, k jehož vzniku bylo třeba souhlasu císařova.
Zemský sněm moravský služební poměry zaměstnanců zemské vychovatelny v Brně vskutku upravil.
Podle usnesení sněmu moravského ze 4. listopadu 1904 č. 9 platí stran počítatelnosti doby služební, podmínek zvyšování platu, disciplinárního řízení, propuštění, výslužného, zaopatřovacích nároků rodiny a příspěvků, pro učitele vychovatelny pro hochy v Brně analogicky patřičná ustanovení, závazná pro učitele na veřejných školách obecných.
Již z ustanovení § 12 zákona z r. 1885 vychází na jevo, že učitelé vychovatelny ustanovují se jmenováním, tedy nikoli služební smlouvou, nýbrž jednostranným aktem správním, služební poměr učitelů upraven jest předpisy platnými pro učitele na veřejných školách obecných, jichž poměr služební jest povahy veřejnoprávní. Sluší tedy i u učitelů vychovatelny pro hochy v Brně poměr služební pokládati za veřejnoprávní. Když pak zemský výbor moravský, jemuž podle § 26 patentu z 26. února 1861 č. 20 ř. z. přísluší říditi službu podřízených mu úředníků a dohlížeti k ní, jakož i obstarávati obvyklé úkony, zemských ústavů se týkající, do uvedeného poměru napadaným výrokem zasáhl, učinil tak jako úřad, v důsledku čehož dlužno tomuto jeho výroku přiznati povahu rozhodnutí neb opatření ve smyslu § 2 zák. o ss před nss naříkatelného.
Zkoumaje důvody stížnosti shledal nss, že řízení trpí podstatnou vadou.
Nař. rozhodnutí neuvádí ve svém odůvodnění skutkové momenty, o které žal. úřad rozhodnutí své opřel, nýbrž poukazuje pouze na ustanovení § 58 zákona ze dne 24. ledna 1870 č. 18 z. z. Předpis tento stanoví podmínky pensionování příslušníků stavu učitelského na školách obecných a měšťanských, jest tudíž podle toho, co shora uvedeno, i pro služební poměr st-lův rozhodný. Než citovaný § 58 neuvádí pouze jediný důvod pensionování učitelů, nýbrž uvádí jich celou řadu, takže z pouhé jeho citace nelze seznati, na kterých skutkových předpokladech úřad rozhodnutí své založil, zejména zda za důvod pensionování st-lova pokládal těžkou vadu duševní st-lovu, či snad jiné úvahy hodné poměry, takže ovšem nelze také seznati, zda zákona bylo na danou skutkovou podstatu správně použito.
Tento nedostatek odůvodnění jest tím závažnější, poněvadž obsah psychiatrického posudku, na kterém podle obsahu interních spisů rozhodnutí se zakládá, st-li nebyl vůbec sdělen.
Vytknutý nedostatek znemožňuje straně účinnou obranu a nss-u náležité přezkoumání napadeného rozhodnutí, pročež zakládá podstatnou vadu řízení.
Na základě úvah těchto bylo nař. rozhodnutí podle § 6, odst. 2 zák. o ss zrušeno.

Citace:

č. 1489. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 5-6.