Č. 1527.Statní občanství; O kompetenci k rozhodování o žádostech za přiznání státního občanství na Slovensku. Podmínky podání takové žádosti.(Nález ze dne 26. září 1922 č. 13.122.)Věc: Julius N. v Bratislavě proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran odepření přiznání státního občanství.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Podáním de praes. 6. června 1921 č. 779 obrátil se Julius N. na městský úřad v Bratislavě, žádaje s výslovným poukazem na § 9 zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 s b. z. a n. za udělení státního občanství a uvedl, že se narodil v maďarské obci Detce, že byl do ní příslušným a že municipální výbor města Bratislavy mu zajistil pro případ, že opatří si státní občanství čsl., přijetí do svazku města Bratislavy, že na Slovensku přebývá ode dne 1. srpna 1907, kdy byl přeložen do Žiliny, odtud pak dne 1. května 1910 do Bratislavy, od kteréž doby se podle úředního potvrzení oznamovacího úřadu policejního ředitelství v Bratislavě stále zdržuje.Ministerstvo vnitra výnosem ze dne — zmocnilo ministra pověřeného správou Slovenska, aby žádost Julia N. za udělení, pokud se týče přiznání čsl. státního občanství zamítl, načež ministr s plnou mocí pro správu Slovenska výnosem ze dne —, proti němuž směřuje stížnost Juliem N. k nss podaná, rozhodl, že nevyhovuje žádosti Julia N. za udělení čsl. státního občanství, a pokud by měla býti žádost ta považována za žádost o přiznání státního občanství po rozumu § 9 zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. z. a n., že ji odmítá, poněvadž žadatel neprokázal, že by byl nabyl po dnu 1. ledna 1910 domovské příslušnosti v některé obci ležící na území republiky čsl. a nejsou proto u něho splněny zákonné podmínky k podání žádosti za přiznání čsl. státního občanství po rozumu § 9 ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. z. a n. předepsané.Stížnost k nss podaná uplatňuje:1. Ministr splnomocněný pro správu Slovenska proti předpisu odst. 2 čl. 2 vlád. nař. ze dne 30. října 1920 č. 601 sb. z. a n. osobil si kompetenci rozhodnouti v první a jediné instanci, ač k rozhodování o přiznání stát- ního občanství z titulu § 9 zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. z. a n. v tomto případě instancí povolanou předpisem čl. 2, odst. 2 vlád. nař. ze dne 30. října 1920 č. 601 sb. z. a n. byla pravidelná druhá instance, kterou jest na Slovensku županský úřad v Bratislavě, a ministerstvo by se bylo mohlo rozhodováním zabývati jen jakožto instance druhá v pořadu instančním.2. Nař. rozhodnutí neprávem vycházelo ze skutkového předpokladu, že není tu domovské příslušnosti nabyté st-lem po dni 1. ledna 1910 v městě Bratislavě, ve kterémž st-1 bydlí nesporně čtyři léta, neboť splnila prý se i další zákonná (§ 10 uher. zák. čl. XXII : 1886) podmínka nabytí vytčené domovské příslušnosti tím, že st-1 ode dne 1. května 1910 do dne 3. února 1919 ve vlastnosti jakožto zřízenec státních topíren železničních v Bratislavě obecními dávkami ze svých služebních příjmů přispíval k hrazení obecních výdajů města Bratislavy.3. Uvedené skutkové zjištění jest nesprávným i z toho důvodu, že nabytí sporné příslušnosti sluší odvozovati též z toho, že, st-1 ztratil, jak tvrdí a prokazuje úředním vysvědčením, příslušnost v posavadní maďarské obci Detce, což podle předpisů §§ 5 a 10 cit. pod 2 zák. článku, podle nichž musil každý státní občan maďarský náležeti do domovského svazku některé obce, bylo právě možno jen tím způsobem, že nabyl příslušnosti v obci nového svého bydliště, t. j. v Bratislavě.4. Ostatně st-1 jest státním občanem čsl. též z předpisu odst. č. 1 § 1 svrchu cit. zákona, ježto prý — jsa až do dne 3. února 1919 činným v topírně hlavního nádraží v Bratislavě — byl ve službě státní.Nss rozhoduje o stížnosti, řídil se těmito úvahami:Žal. úřad na prvém místě prohlásil, že žádosti st-lově za udělení čsl. státního občanství nevyhovuje a státní občanství jemu neudili. Proti této části rozhodnutí není stížného bodu, není tedy důvodu, aby se jí nss zabýval.Žal. úřad prohlásil však zároveň pro; případ, že žádost st-lovu jest považovati za žádost za přiznání státního občanství podle § 9 zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. z. a.n., že tuto žádost zamítá, a to z důvodů, jak byly uvedeny svrchu. Jen do této části rozhodnutí směřuje stížnost k nss podaná i slušelo zabývati se tedy jen tcuto částí rozhodnutí.Pokud jde o posouzení námitky ad 1. inkompetence rozhodnuvšího ministerstva jakožto jediné instance, kterážto námitka vytýká, že v prvé stolici byl povolán rozhodnouti županský úřad, byla sice předpisem čl. 2, odst. 2 vlád. nař. ze dne 30. října 1920 č. 601 sb. z. a n. vložena pravomoc rozhodování o přiznání státního občanství podle § 9 zák. ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. z. a n. do rukou úřadu, jenž jest normální instancí druhou, což by byl ovšem na Slovensku úřad županský. Než právě, pokud běží o území Slovenska, dána jest v první větě § 8 cit. vlád. nař. norma zvláštní, podle níž županské úřady pro obor cit. zákona fungují jako instance prvá, kdežto podle druhé věty § 8 cit vlád. nař. věcné rozhodování o žádosti za přiznání státního občanství přináleží v první a zároveň nejvyšší stolici ministerstvu pro správu Slovenska, bylo-li mu, jak se stalo v daném případě, rozhodování svěřeno ministerstvem vnitra, takže ministr pro správu Slovenska v daném případě byl kompetentní nař. rozhodnutí vydati a námitka stížnosti v tomto bodu je tedy bezdůvodná.Pokud jde o obsah nař. nálezu, je ze znění jeho zcela jasně patrno, že žal. úřad nepřistoupil k věcnému uvažování o žádosti st-lově (§ 9 zákona a odst. 2 čl. 2 vlád. nař.), nýbrž že vůbec odepřel žádostí jeho věcně se zabývati, protože st-l neprokázal, že náleží do okruhu osob, které podle § 9 cit. zák. mohou podati žádost za přiznání čsl. státního občanství.Jen tento výrok žal. úřadu mohl tedy býti nss-em přezkoumán. Podrobiv jej svému zkoumání, nemohl však soud shledati jej nezákonným. Neboť st-l ve své žádosti, jejíž obsah byl svrchu podrobně podán, netoliko nepředložil žádného průkazu, že nabyl po 1. lednu 1910 domovské příslušnosti v některé obci ležící na území republiky čsl, nýbrž ani zřetelně neoznačil obec, kterou pokládá za svou domovskou obec. Je-li však jeho podání rozuměti tak, že za svou obec domovskou označuje město Bratislavu, pak by byl musil aspoň uvésti okolnosti, které jsou s to, aby domovskou příslušnost jeho v obci této založily.Ježto pak podle § 10 zák. čl. XXII : 1886 nabývá příslušník obce cizí přesídlivší do obce jiné v této obci příslušnosti jen, když splní se veškeré podmínky zákonné, a to jednak obě podmínky positivní: nepřerušený pobyt a přispívání k břemienům obecním po dobu čtyř let, jednak obě podmínky negativní (t. j. že obec pobytu jeho usídlení neodporovala a on nedal na jevo úmysl dosavadní příslušnost podržeti), nemohlo žal. úřadu stačiti, když st-l ve své žádosti uvedl sice pobyt v Bratislavě arci více než čtyřletý, avšak ani slovem se nezmínil a tím méně prokázal, že k obecním břemenům obce bratislavské vůbec přispíval, zejména že k nim přispíval po dobu čtyř let.Mohl tedy žal. úřad plným právem říci, že st-1 neprokázal, že nabyl domovské příslušnosti v některé obci republiky čsl, a to tím spíše, když st-l k žádosti své sám připojil průkaz, že municipální výbor města Bratislavy mu jen přislíbil přijetí do svazku obce této, nabude-li čsl. státního občanství, kterýžto průkaz úřadu přímo bránil, aby st-le považoval za příslušníka obce bratislavské.St-1 uplatňoval ovšem ve stížnosti i při veřejném ústním líčení, že v obci bratislavské k obecním břemenům přispíval, a snažil se též dokázati, že svrchu dotčený průkaz zakládá se na nesprávném porozumění jeho žádosti k obci bratislavské podané, leč nss řídě se předpisy § 6 odst. 1 zák. o ss musil tato tvrzení st-lova považovati za nepřípustná procesní nova, k nimž soud tento nemůže přihlížeti. Ve směru námitky bodu 4 jest však stížnost bezpředmětná, neboť žal. úřad o této otázce vůbec nerozhodoval a také neměl důvodu rozhodovati, ježto st-l v řízení správním nabytí státního občanství z titulu § 1, odst. 4 zák. ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. z. a n. vůbec neuplatňoval.Slušelo tudíž stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.