Č. 1770.

Vodní právo: I. * Vyloďování zboží na splavných řekách je stejně jako jeho nakládání toliko nezbytnou součástkou plavby a tedy předmětem t. zv. veřejného užívání (usus publicus) těchto vod (§ 7 vod. zák. a § 287 o. z. o.). Úprava jeho přísluší úřadům pověřeným dozorem nad plavbou. Předmětem vodoprávního konsensu se vyloďování ono jako takové státi nemůže. — II. * Majitel vodního práva, založeného vodoprávním konsensem, jest povinen trpěti každé nutné (ne zbytečné) obmezení svého práva, pokud toho je třeba, aby výkon plavby nebyl zbytečně obmezován.
(Nález ze dne 20. prosince 1922 č. 19446.)
Věc: Firma Parostrojní pivovar a sladovna J. F. a syn v Kralupech n. Vlt. (adv. Dr. Sixta z Prahy) proti ministerstvu zemědělství v Praze (za zúčastn. stranu adv. Dr. V. Dvořák z Prahy) o vodoprávní povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem zemské správy politické v Praze ze dne 21. května 1920 č. — bylo po provedeném řízení vodoprávním firmě K-ská rafinerie minerálních olejů v K. uděleno vodoprávní povolení,
I. aby zřídila dle předloženého projektu a technické zprávy na levém
břehu Vltavy v říč. km 223225 v Kralupech n. Vlt. zařízení k přečerpávání minerálních olejů z tankových lodí do ssacího potrubí,
II. aby v místech těch připojovati mohla ssací potrubí na loď tankovou ke břehu přistavší, z níž se oleje přečerpávají,
III. mimo to povoleno bylo vodoprávně postaviti čerpací stanici dle projektu as 50 m od vyústění potrubí na parcele č. kat. — v K.
Povolení tato z ohledů veřejných, navigačních a na nabytá již vodoprávní oprávnění však byla udělena pouze do odvolání a bude-li přesně šetřeno předepsaných, zejména pak i těchto podmínek:
sub 1. Povolení k položení zařízení při vyústění ssacího potrubí do břehové stavby a přečerpávání minerálních olejů z lodí do potrubí uděluje se z ohledů navigačních pouze na odvolání a nemá žadatel v takovém případě žádného nároku na náhradu škody proti úřadu vodoprávnímu a státní poříční správě.
sub 2. Přečerpávání minerálních olejů díti se musí tím způsobem, že se budou čerpati z tankových lodí, které přistanou u překladiště v km říčním 223225, pomocí železného potrubí 130 mm ve světlosti, na něž se z lodi připojí hadice. Aby při této manipulaci zamezeno bylo odkapávání petroleje do vody říční, musí býti na délku od šachty betonové až do lodi položen pod rourou i hadicí plechový žlab dostatečné šířky a náležitého sklonu, kterým by částky petrolejové svedeny byly opět do lodi.
sub 3. Celé zařízení vyústění ssacího potrubí i s betonovými šachtami musí býti projedeno dle předložených plánů a musí býti řádně udržováno ...
sub 5. Zadatelka ručí za veškery škody, které by způsobeny byly na stavbách navigačních, pozemcích státních nebo vůči osobám třetím tímto zařízením pro přečerpávání olejů z lodí nebo lidmi při tom zaměstnanými, a zavazuje se vzniklé škody dle nařízení státní správy odstraniti nebo nahraditi dle příslušných norem právních nebo všeobecných.
sub 6. Kde se čerpá, budiž zachována nejbedlivější čistota a pro přivázání takových lodí budiž použito vázacích kruhů osazených do koruny překladiště.
sub 8. Se stanoviska zdravotního musí býti projekt po stránce technickostrojní vždycky tak zajištěn a tak konstruován, aby bylo absolutně vyloučeno jakékoliv znečištění veřejného toku vltavského, jakož i přívodu vody pro industrii, dráhy a pivovar, kterážto voda slouží zároveň k zásobování as 3—4 městských hydrantů jako voda užitková.
sub 18. Vodoprávní úřad si vyhrazuje právo dle potřeby po nabytých zkušenostech buď zcela odvolati povolení nebo předepsati žadatelce taková doplnění zařízení při přečerpávání, aby se zabránilo jakýmkoliv nedopatřením, z nichž by mohlo vzejíti i sebe menší poškozování zájmů veřejných a nabytých již práv vodních a mimo to ručí firma za veškerou jejím nebo jejich zřízenců zaviněním nebo nedopatřením vzniklou škodu, která jest v příčinné souvislosti se zařízením a' provozem svrchu uvedeného podniku. Případ ten by zejména nastal znečištěním vody vltavské při přečerpávání olejů, čímž by utrpěla jakost vody čerpané níže směrem po vodě státní a Buštěhradskou drahou a průmyslovými závody k-skými.
V důvodech se praví, že pro udělení povolení žadatelce byla vodoprávnímu úřadu směrodatnou okolnost, že za přesného šetření daných podmínek bude lze přečerpávání olejů v zájmu státním provésti způsobem rychlým, který nebude na újmu zájmům veřejným a nebude ohrožovati nabytých již práv vodních.
Pokud se týče přednesených stranami námitek a obav, že by zřízením přečerpacího zařízení a používání téhož vzniknouti mohlo značné znečištění vody říční oleji minerálními a tím poškození závodů odkázaných na odběr vody říční v místech po vodě ležících, poukázáno bylo v důvodech nálezu k předepsaným podmínkám, za jejichž přesného dodržení jeví se dle posudku znalců každé hrubší znečištění vody říční býti vyloučeným. Dále se poukazuje ve vyjádření znalců na to, že zařízení k odběru vody říční pro tyto závody položeno jest veskrze nejméně 80 cm pod hladinou normální hladiny v řece, tedy ve hloubce 2.20—2.40 m pod normální hladinou vzduté vody jezu miřovického, takže jest vyloučeno, aby i v tom případě, kdyby nepatrné částky olejů minerálních dostaly se na povrch hladiny vodní, vniknouti mohly do potrubí jímacího pro tyto závody.
Odvolání firmy »Parostrojní pivovar a sladovna v Kralupech J. F. a syn« z nálezu toho podanému žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl.
Ve stížnosti proti rozhodnutí tomuto k nss-u podané vytýká st-lka, opírajíc se o svoje právo, udělené vodoprávním konsensem ze dne 19. srpna 1893 č. — k odběru říční vody k výrobě piva, napájení kotlů a zásobování města vodou:
1. vadnost a neúplnost řízení, kterou spatřuje v tom, že ke komisionelnímu řízení nebyl povolán znalec z oboru chemie, který by jediné mohl posouditi účinky znečištěné vody minerálními oleji na způsobilost její k výrobě piva;
2. ve věci samé:
a) proti tvrzení žal. úřadu, že právo k vodě pro pivovar udělené jest toliko podmínečné a změnitelné, namítá stížnost, že právo k čerpání vody z Vltavy jest omezeno toliko na prospěch navigačního úřadu, nikoli však vůči projektantce;
b) jest sice pravda, že st-lce udělením vodoprávního konsensu nebyla zaručena určitá nezměnitelná kvalita vody, st-lka však má právo čerpati vodu v té přirozené jakosti, jak právě ji řeka Vltava k potrubí st-lčinu přináší, a toto nabyté právo jest chráněno předpisy §§ 17, 70, 71, 82, 83, 84 a násl. vod. zák.; c) proti tvrzení žal. úřadu, podle něhož st-lce nebylo uděleno žádné výhradné používání vody, namítá stížnost, že odpor její čelí jen proti znečišťování vody minerálními oleji, aby nebyla dotčena její nabytá práva, a proti ničemu jinému, zejména ne proti plavbě.
O stížnosti této uvažoval nss takto:
Projekt, jenž K-skou rafinerií minerálních olejů byl úřadu k vyřízení předložen, vykazuje dvě podstatně různé složky a to:
1. pevné zařízení na břehu vltavském, z něhož obzvláště přichází v úvahu ona část, jež se dotýká bezprostředně hráze břehové a záleží ve zřízení obou betonových šachet a vložení do nich pevných rour, a
2. zamýšlené použití odstranitelné roury Mannesmannovy a hadice s košem ssacím k účelu přečerpávání olejů minerálních z tanků lodních do potrubí vedoucího do rafinerie K-ské.
První složka projektovaného zařízení, jejíž existence i provoz může míti vliv na pevnost břehů řeky splavné, spadá svojí povahou jako vodní dílo pod normu § 17 čes. vodního zákona a tvoří tudíž předmět povolovací činnosti úřadů vodních.
Druhá složka nespadá však sama o sobě nikterak pod zákon vodní. Zařízení ad 2. neslouží dle svého účelu a určení k ničemu jinému než k vykládání zboží loďmi přivezeného na břeh. Vyloďování zboží jeví se však tak jako jeho nakládání toliko nezbytnou součástkou provozování plavby a musí tudíž býti posuzováno se stejných hledisek jako tato.
Ježto plavba na veřejných řekách splavných jest dle § 7 vod. z. a § 287 o. z. o. předmětem t. zv. veřejného užívání (usus publicus) těchto vod, jež zásadně jest přístupno každému, nutno v žádosti K-ské rafinerie, jež i onu složku svého projektu, která k výkonu tohoto veřejného používání slouží, úřadu ke schválení předložila, spatřovati jen žádost na zemskou správu politickou nikoli jako úřad vodní, nýbrž jako úřad vykonávající policejní moc nad provozováním veřejné plavby na řece Vltavě, aby uznal, že tento způsob provozu plavby jest ve shodě jak s podstatou dotčeného usus publici, tak i s policejními opatřeními ve příčině výkonu tohoto veřejného užívání danými.
Vznesl-li stěžující si pivovar námitky proti celému projektu, které však zakládal toliko na nepřípustnosti zmíněné druhé složky, pak v podstatě tvrdil, že
a) zamýšlený způsob vyloďování přivezeného zboží jest se stanoviska jak výkonu plavby, t. j. se stanoviska přípustného účastenství na veřejném použití Vltavy k plavbě, tak i s hlediska jeho zvláštního subjektivního práva vodního, jež mu bylo propůjčeno konsensem ze dne 19. srpna 1893 č. —, nedovolený, a že
b) proto nemohou býti vodoprávně schválena ani ona pevná zařízení na břehu, která slouží jen účelu ad b), a padá-li tento, stávají se bezúčelnými a bezpředmětnými i ona.
Zemská správa politická uvažujíc o přípustnosti navrhovaného způsobu vykládání zboží vystupovala ve dvojí své kompetenci, jednak jako úřad, jenž má příslušnými direktivami upravovati usus publicus splavných řek, spočívající v provozování plavby, jednak jako úřad vodoprávní.
Ježto, pokud jde o obecné užívání, není vůbec žádný jednotlivec nositelem práva, které by mu dodávalo postavení procesuální strany v otázkách výkonu a policejní úpravy tohoto užívání, nýbrž nositelem tohoto práva jest jen »publikum«, t. j. obecenstvo, jehož zájmy jako vůbec zájmy veřejné zastupuje ze své povinnosti úřední úřad sám, mohly ná- mitky st-lčiny, pokud obsahovaly návrhy na nepřipuštění vůbec nebo na obmezení projektovaného způsobu vykládání zboží se stanoviska úpravy tohoto druhu veřejného užívání splavných toků, býti pojímány jen jako petice na úřad vznesená, aby tento upravuje ze své úřední povinnosti zmíněný usus publicus za zájem veřejný pokládal i ochranu zvláštního práva st-lčina a proto zamýšlený výkon tohoto veřejného užívání zakázal nebo ve prospěch st-lky obmezil.
Vyřízení této žádosti, spadající výlučně do kompetence úřadu nad výkonem plavby dozírajícího, nemohlo býti vůbec st-lem v nižádném směru bráno v odpor, ježto, jak již vysloveno, jde při tom toliko o respektování veřejných zájmů, jichž zastupování st-li nepřísluší. Z důvodu toho musí rozhodnutí zemské správy politické, která za kautel blíže vyslovených navrhovaný způsob vykládání zboží uznala za přípustný, býti pokládáno vůči st-li za konečné, a poněvadž rafinerie K-ská, které jím jsou uloženy různé povinnosti a plnění, proti němu odvolání nepodala, jest míti rozhodnutí ono v tomto směru vůbec za pravoplatné a nemůže se proto nss touto stránkou sporné věci obírati.
St-l arciť se nespokojil s pouhým návrhem žádajícím oficiosní úpravu onoho užívání veřejného, nýbrž vznesl i nárok na uznání, že právo jeho založené konsensem ze dne 19. srpna 1893 č. — mu poskytuje oprávnění na přítok vody beze všeho dalšího znečištění a následkem toho i nárok na zákaz každého výkonu plavby, kterým by povstávalo jakékoliv nové znečištění.
O obsahu tohoto nároku jeho, ježto jde o zjištění rozsahu vodního práva na konsensu vodoprávním založeného, mohl rozhodovati vodní úřad, tedy v poslední instatnci ministerstvo zemědělství, které v nař. rozhodnutí tento nárok st-lův neuznalo za důvodný. Výrok tento pokládá nss za správný. Neboť jak st-l sám doznává, byla již ve zmíněném konsensu jeho učiněna výhrada ve prospěch provozu plavby a tím vysloveno, že vodoprávní úřad, stanově obsah propůjčeného práva, nechce veřejného užívání Vltavy k plavbě nikterak se dotýkati.
Ale ani kdyby toho. nebylo, a kdyby opravdu nebylo nižádné ani výslovné výhrady ani předpisu zákona, jenž vyjímá plavbu z obsahu ostatního usus publicus § 15 vod. zák. a její existenci zaručuje zvláště v § 7 vod. zák., a kdyby se pozíralo na právo veřejné plavby v jeho celku a jeho poměr k existujícím zvláštním právům vodním, ani pak by nebylo lze stanovisko stížnosti uznati za správné. Vždyť nebylo by tu možno užíti předpisu § 94 vod. zák. o ochraně stávajících vodních práv proti vodním právům nově propůjčovaným, poněvadž právo veřejného užívání řek splavných k plavbě nepropůjčuje se nově, nýbrž bylo tu již po zákonu dříve než konsensem právo st-lovo na odběr vody bylo založeno. Mohl by tu proto přijíti k platnosti jen § 21 vod. zák., jenž upravuje vzájemné hranice mezi dvěma stávajícími právy k vodám, vyslovuje zásadu, že výkon jednoho nemá zbytečně obmezovati nebo poškozovati právo druhé. Z toho však plyne, že st-l trpěti musí každé nutné (ne zbytečné) obmezení svého práva, pokud toho jest třeba, aby výkon plavby nebyl zbytečně obmezován. Této hranice bylo předepsanými podmínkami dojista dbáno. Nárok na to, aby se vůbec výkon plavby práva st-lova ani v nejmenším nedotýkal, st-l dle vývodů podaných nemá. Jest tedy otázka, jak přípustné eventuelní znečištění vody Vltavské na provoz pivovaru bude účinkovati, pro spor nynější úplně bezvýznamná a jsou proto bezdůvodné všechny námitky, které spatřují vadu řízení v tom, že tato okolnost nebyla vůbec nebo správně vyšetřena.

Citace:

č. 1770. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 642-647.