Č. 1761.

Okresní úředníci: Hlediska, z nichž dlužno vycházeti při stanovení drahotních přídavků okresním úředníkům podle zák. z 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n. a z 15. dubna 1920 č. 312 sb. z. a n. (výpočet služební doby a zařadění do rovnocenné skupiny stát. úředníků).
(Nález ze dne 18. prosinci 1922 č. 14398.)
Věc: Rudolf H., Frant. Ch. v B. a okresní správní komise v B. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran úpravy služebních požitků.
Výrok: Rozhodnutí z — č. 9416/22 a rozhodnutí z — č. 2498/22, pokud jimi bylo vysloveno, že se Rudolf H. a Frant. Ch. zařaďují ideálně do skupiny E státních úředníků, zrušují se pro nezákonnost. Stížnosti okr. správní komise v B. zamítají se jako bezdůvodné.
Důvody: Okresní správní komise v B. ve schůzi dne 30. prosince 1920 konané, schvalujíc rozpočet okresní na rok 1921, usnesla se vzhledem k zákonům ze dne 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n. a ze dne 15. dubna 1920 č. 312 sb. z. a n. upraviti svým úředníkům Rudolfu H., okresnímu cestmistru, Františku Ch., kancelistovi, Františku M., účetnímu, Josefu J., zahradníku, a Josefu K., správci ústavu práce, drahotní přídavky.
Při stanovení přídavků těch na takovou výši, aby celkový služební příjem nepřesahoval výši celkového příjmu služebního státních úředníků rovnocenné kategorie a stejné doby služební, vzala okresní správní komise při všech svrchu jmenovaných za základ vedle jejich skutečné služební doby ještě 5 válečných pololetí, co do kategorie pak postavila na roven Františka M. státními' úředníku skupiny C, Josefa J. skupiny D, ostatní skupiny E.
Ke stížnostem svrchu jmenovaných úředníků uznal zemský správní výbor nař. rozhodnutím, že všem jmenovaným sluší dobu služební počítati s připočtením 5 vál. let a nikoliv pouze 5 válečných pololetí, ježto jim okresní správní komise již dříve dvojnásobně započítala 5 válečných let, stran zařadění podle kategorií státních úředníků pak uznal, že Josefa K. jest zařaditi do kategorie D státních úředníků. Stížnosti Rudolfa H. a Františka Ch. co do zařadění do vyšší kategorie byly zamítnuty.
Všecka tato rozhodnutí béře v odpor okresní správní komise, pokud jimi bylo vysloveno, že služební dobu počítati jest s připočtením 5 válečných let a pokud byla Josefu K. přiznána kategorie (správně skupina) D státních úředníků. Stížnosti Rudolfa H. a Františka Ch. směřuji proti příslušným rozhodnutím, pokud jim v nich bylo odepřeno zařadění do skupiny D státních úředníků.
Nss uvažoval o stížnostech těch takto:
Stížnosti Rudolfa H. a Františka Ch. vytýkají nař. rozhodnutím, že v části, kde byla odvolání st-lů zamítnuta a ideální zařadění jejich do skupiny E státních úředníků potvrzeno, chybí důvody. Jest sice pravda, že žal. úřad, pokud zamítl odvolání st-lů, nepřipojil ke svým rozhodnutím důvody vlastní, nýbrž se spokojil odkázáním na důvody usnesení nižší stolice. Než důvody, které připojila okresní správní komise ke svým usnesením, jsou dostatečné a jasné, a žal. úřad, odvolav se na ně, prohlásil, že důvody ty také on pro své stanovisko akceptuje. Za tohoto stavu nelze důvodně tvrditi, že by nař. rozhodnutím chyběly důvody a není proto námitka stížnosti tuto vadu vytýkající oprávněna.
Ve věci samé jest již z toho,, co v úvodě tohoto nálezu bylo naznačeno, zřejmo, že spornými jsou tyto otázky:
a) výpočet doby služební u všech úředníků svrchu uvedených,
b) zařadění do rovnocenné skupiny státních úředníků při Rudolfu H., Františku Ch. a Josefu K.
Úprava drahotních přídavků okresních úředníků v Čechách řídí se zákonem ze dne 15. dubna 1920 č. 312 sb. z. a n. § 1 tohoto zákona poskytuje okresním úředníkům drahotní a nákupní přídavky ve stejné výši, jako je mají úředníci státní, s tím však obmezením, že celkový příjem okresních úředníků nesmí přesahovati obdobný celkový příjem státních úředníků. Má-li tudíž okresní úředník celkový příjem ve výši obdobného celkového příjmu státních úředníků, nebo snad nad tuto výši, nedává mu zákon nárok na další jeho zvýšení přídavkem drahotním nebo nákupním. Naproti tomu nestanoví zákon, že nákupní a drahotní přídavky přísluší okresním úředníkům v takové výši, aby jimi jejich celkový příjem byl doplněn na výši celkového příjmu státních úředníků, nýbrž jen takový drahotní a nákupní přídavek, jaký přísluší státnímu úředníku stejné doby služební a rovnocenné kategorie. Jest tedy obmezení zákona určeno jen hranicí vzhůru, nikoliv také hranicí dolů.
V daném případě vyměřila okresní správní komise svým úředníkům drahotní a nákupní přídavky tím způsobem, aby jimi celkový služební příjem okresních úředníků dosáhl výše obdobného celkového příjmu státních úředníků, tedy nejvyšší přípustnou měrou. Výpočet této míry není sám o sobě brán v odpor, nýbrž potírán jest jenom jeho základ co do služební doby. a v případech svrchu pod b) vytčených také co do ideálního zařadění do obdobné kategorie úředníků státních. Tím jest také vytčena hranice pro kognici nss-u.
Ad a. Po stránce výpočtu služební doby spočívá spor v tom, že žal. úřad v souhlase s odvoláními úředníků připočítává k době skutečné služby ještě Slet válečných, kdežto okresní správní komise chce připočítávati pouze 5 pololetí válečných jako dobu, která státním úředníkům do skutečné služby byla započtena.
§ 1 zákona č. 312 z r. 1920 žádá, aby byl porovnán úředník samo- správný s úředníkem státním a nikoliv naopak. Nutno tedy vyšetřiti a stanoviti dobu služební u úředníka samosprávného a pak vyhledati k němu ke komparaci úředníka se stejnou dobou služební ve službě státní. Nesporno jest, že všem úředníkům, o něž tu jde, okresní správní komise započítala ke skutečné službě po 5 létech válečných do postupu i pense a vyjádřila v jednotlivých dekretech slovy nepochybnými, že těchto 5 let přibývá ke služební době každého jednotlivce, že jeho služební doba o těchto 5 let vzrůstá (arg. slova dekretu: »Přiznává se Vám, že máte služební doby tolik a tolik let« nebo »uznává se tímto zásadně a neodvolatelně za počáteční den Vaší služby 1. leden 1895« a pod.).
Poněvadž zpravidla s postupem spojeno jest i zvýšení služebních požitků podle zákona č. 312/20, pak jde o to, aby vyšetřena byla výše služebních příjmů samosprávného úředníka především podle doby služební. Leží na bíledni, že do služební doby samosprávného úředníka k účelům tímto zákonem sledovaným nutno započísti všechna léta služby jeho, která mají vliv na jeho postup, tudíž nejen léta služby skutečné, nýbrž i t. zv. léta válečná.
Míní-li stížnosti okresní správní komise, že jest tomu na překážku odst. 3 § 41 zák. ze dne 3. října 1907 č. 63 z. z. ve znění zákona ze dne 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n., jest názor její mylný. Výhody, které byly pravoplatně poskytnuty, musí býti zachovány, a bylo by třeba výslovného opačného ustanovení v zákoně č. 312 z r. 1920, aby se k nim nemohlo přihlížeti při vypočítávání drahotního přídavku.
Dbal-li tedy žal. úřad přiznaných 5 let válečných, neodporuje to zákonu.
Ad b) Po stránce ideálního zařadění jednotlivých úředníků do rovnocenné kategorie úředníků státních shledal nss, že žal. úřad nerozlišuje mezi výrazy »kategorie« a »skupina«, nýbrž oba pojmy směšuje a stotožňuje. Postup ten není správný. Význam výrazu »státní úředník rovnocenné kategorie« řešiti jest na podkladě služební pragmatiky ze dne 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. Zákon ten v předposl. odst. § 52 praví, že zařadění jednotlivých úřednických kategorií rozličných služebních odvětví a odborů do skupin přehledu časového postupu stane se nařízením a to bylo skutečně provedeno nařízením vešk. ministerstva ze dne 1. února 1914 č. 34 ř. z.
Z toho jest patrno, že pojem úřednické kategorie nekryje se s pojmem skupiny ve smyslu § 52 služ. pragm. Ve skupiny jest úřed- nictvo rozvrženo podle toho, jaké předběžné vzdělání pro ustanovení v příslušném odvětví jest zásadně předepsáno. V úřednické kategorii jest pak úřednictvo rozvrženo do jednotlivých odvětví a odborů dle toho, jakého druhu služební výkony jsou mu přikázány, a v tom směru roze- znává citované ministerské nařízení úředníky právnicko-administrativní, zdravotní, technické, účetní, pokladní, archivní, kancelářské, ekonomátní atd.
Zákon ze dne 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n. o služebních poměrech okresních úředníků v Čechách rozeznává v § 3 úředníky pro obor služby konceptní, účetní neb pokladniční, manipulační, silniční a pro jiné služby odborné. Také zde jest vzat za podklad rozlišování druh služebních výkonů, jaký jest tomu kterému odboru přikázán. Z tohoto stejného rozlišovacího podkladu i z podobných a namnoze i stejných označení jest patrno, že rovnocennost, kterou má na mysli zákon č. 312 z r. 1920, dlužno vyvoditi ze srovnání oboru úřednické služby okresní dle § 3 zák. č. 444 z r. 1919 s úřednickými kategoriemi, jak je uvádí prováděcí nařízení ke služební pragmatice.
Jest tudíž při vyšetřování rovnocenné kategorie úředníka okresní správní komise vzíti za základ jednak obor služební, pro který byl ustanoven, jednak pak ono vzdělání, jaké pro tento obor služby u okresní správní komise buď všeobecně jest předepsáno, anebo bylo pro dotčené místo žádáno, a nikoliv pouze skutečné předběžné vzdělání úředníka, jehož nedostatek nemusí ostatně padati na váhu, jsou-li dány podmínky § 41 zákona ze dne 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n., resp. zákona ze dne 3. října 1907 č. 63 z. z. pro Čechy.
Dle toho jest uvážiti, kterou ze státních úřednických kategorií dlužno ve smyslu zákona z 15. dubna 1920 č. 312 sb. z. a n. označiti za rovnocennou s úřednickou kategorií, v jejíž rámec spadá ten který z úředníků, u něhož v daném případě stížnost buď jeho, nebo okresní správní komise bére v odpor toto zařadění.
Avšak žal. úřad ve shodě s okresní správní komisí při Rudolfovi H., jenž zastává úřad okresního cestmistra, a při Františku Ch., jenž jest okresním kancelistou, nevzal zřetel na obor služby, pro který byli ustanoveni, ani na vzdělání, které pro tento obor ve službě samosprávné principielně jest předepsáno nebo bylo pro dotyčné místo úřednické samosprávným svazem žádáno, nýbrž prováděl jejich ideální přeřadění do rovnocenných kategorií státních úředníků jedině dle jejich skutečného předběžného vzdělání.
V tom dle výše uvedených úvah spočívá porušení zákona.
Pro tento nesprávný právní názor nezjistil žal. úřad svrchu uvedené okolnosti, jež jsou pro zařadění úředníka do rovnocenné kategorie rozhodné, a tím se stalo,, že není možno posouditi, zda a do jaké míry by okolnosti ty měly význam pro toto ideální zařadění.
U Josefa K., třebas bylo mezi stranami sporno, zda byl v roce 1896 přijat do služeb okresního výboru v B. jako kancelářský či jako, účetní příručí, shodují se strany v tom, že od r. 1905 byl ustanoven správcem úřadu pro sprostředkování práce z počáku okresního, později ústředního pro několik okresů, pro kterouž službu jest dle oběžníků zemského výboru ze dne 10. února 1909 č. 150511 ad 1 (odst. 3) předepsáno úspěšné absolvování některé nižší střední školy nebo odborného učeliště nižší střední škole na roven postaveného, tedy vyšší kvalifikace, než jest předepsána pro skupinu E státních úředníků. Pro tuto stačí totiž vzdělání přes obecnou školu sahající, ale nedosahující absolvování nižší střední školy, resp. měšť. školy s jednoročním učebním během. V tomto případě porovnal žal. úřad obor služby úředníka okresního s korespondujícím oborem služby úředníka státního a přes nedostatek předběžného vzdělání uznal jej rovnocenným se skupinou D státních úředníků, poněvadž byl ustanoven pro obor služby, pro který zásadně se požaduje zmíněné vyšší vzdělání. Podklad pro tento, úsudek neodporuje spisům, není také neúplným, a že také úsudek z něho čerpaný neodporuje zákonu, to bylo již svrchu vyloženo.
Bylo proto rozhodnutí ze dne — č. 9416/22 a ze dne — č. 2498/22, pokud jimi bylo vysloveno, že se Rudolf H. a František Ch. zařaďují ideálně do skupiny E státních úředníků, zrušiti jako nezákonná.
Naproti tomu slušelo všechny stížnosti okresní správní komise zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

č. 1761. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 622-625.