Č. 1695.

Administrativní řízení: Rekurs poštou zaslaný jest podán včas jen tehdy, když byl odevzdán poště k dopravě nejen v předepsané lhůtě, nýbrž i s adresou onoho úřadu, u kterého má podle předpisu býti podán.
(Nález ze dne 25. listopadu 1922 č. 17316.)
Věc: Městská obec Šumperk (adv. Dr. Fr. Wien-Claudi z Prahy) proti ministerstvu vnitra o zamítnutí stížnosti pro opoždění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žal. úřad odmítl nař. rozhodnutím odvolání městské obce Š., podané z rozhodnutí zemské správy politické v Brně ze dne 14. srpna 1920 č. — jako opožděné a tudíž nepřípustné, poněvadž rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje, bylo obci doručeno dne 26. srpna 1920, odvolání však přes to, že rozhodnutí zemské správy politické obsahovalo správné poučení o prostředcích opravných, bylo podáno přímo u ministerstva vnitra v Praze, odkudž prostřednictvím zemské správy politické došlo k okresní správě politické v Š., kde mělo býti podáno, teprve po uplynutí zákonné 4nedělní lhůty odvolací.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí městskou obcí Š. pro nezákonnost podané, uvažoval nss takto:
V této věci, týkající se zákazu výkonu usnesení obecního zastupitelstva stěžující si obce ze 4. března 1920, aby jedna z městských tříd byla pojmenována »třídou 4. března«, zakročila okresní správa politická v I. stolici na základě ustanovení § 103 mor. ob. zříz. mocí dohledu státní správy k obcím.
Pro tento obor působnosti politických úřadů nejsou dány žádné zvláštní předpisy o podávání opravných prostředků a platí proto i pro něj všeobecná ustanovení zákona z 12. května 1896 č. 101 ř. z., dle nichž (§§ 1 a 2) odvolání z rozhodnutí a opatření politických úřadů zemských mají býti podána ve lhůtě 4 neděl, čítajíc ode dne, který následuje po dni doručení, a to u toho úřadu, který rozhodl v instanci první, při čemž se den, kterého rekurs jest dán na poštu, pokládá rovněž za den, kterého byl rekurs podán.
Instance odvolací má rozhodnouti otázku, zdali odvolání je nepřípustné nebo zdali bylo podáno pozdě.
St-lka nepopírajíc, že jí bylo dáno zákonité právní poučení o prostředcích opravných, přiznává, že podala své odvolání z rozhodnutí zemské správy politické v Brně přímo u ministerstva vnitra a nepopírá také, že odvolání to došlo k úřadu I. stolice až po uplynutí zákonné lhůty odvolací, byvši tam zasláno žal. úřadem opožděně, přes to však se domnívá, že ji nemůže stihnouti ztráta tohoto opravného prostředku, protože dala odvolání to na poštu již dne 31. srpna 1920, tedy v čas a protože není — aspoň ne pro obor v záležitostech politických — zákonného předpisu, který by stíhal včasné jinak podání rekursu na nepravém místě ztrátou opravného prostředku.
Tento názor jest ovšem naprosto mylný, příčíť se samé podstatě a účelu předpisů daných zákonem ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z.
Předpisy ty, normující imperativním způsobem čas, místo a formu podávání opravného prostředku, byly vydány proto, aby bylo jasno, za jakých podmínek jest opravný prostředek proti rozhodnutím a opatřením úřadů politických přípustný (srov. zejména posl. odst. § 1 cit. zák.) a plyne z nich s logickou důsledností, že opravný prostředek těmto podmínkám nevyhovující se nepřipouští.
Uznává-li st-lka sama nutnost toho, aby byl rekurs podán včas, sice by nastala ztráta opravného prostředku, musí důsledně přiznati stejný význam také ostatním podmínkám §§ 1 a 2 cit. zákona.
O včasném podání rekursu lze mluviti právě jen tehdy, když rekurs byl odevzdán poště k dopravě nejen v předepsané lhůtě, nýbrž i s adresou onoho úřadu, u kterého má rekurs dle předpisu zákona býti podán.
Nedošel-li opravný prostředek v zákonné lhůtě k úřadu právě zmíněnému, ani nebyl dán ve lhůtě té na poštu, by dopraven byl na správné místo podací, jest odvolací lhůta promeškána a opravný prostředek opožděn. Zdali instance odvolací, u níž bylo odvolání nesprávně podáno, mohla včasným zasláním odvolání na úřad I. stolice způsobiti, že by tam bylo odvolání došlo ještě v zákonné lhůtě, je dle stálé judikatury tohoto soudu lhostejno, protože není zákonného předpisu, který by odvolací instanci zavazoval, aby opravný prostředek u ní nesprávně podaný ihned st-li vrátila nebo příslušnému místu podacímu zaslala — naopak musí podavatel nésti sám následky toho, když pro volbu nesprávného místa podacího odvolání k správnému místu podacímu dojde opožděně.
Ministerstvo vnitra neposlalo také — jak st-lka usuzuje — její odvolání I. instancí proto ,že by bylo mělo za to, že nesprávná volba místa podacího nemůže míti pro st-lku škodlivých účinků, nýbrž proto, aby mu byly předloženy příslušné spisy správní (zejména také doklad o doručení nař. rozhodnutí), jichž potřebovalo k rozhodnutí o odvolání.
Při rozhodování pak ovšem vzalo v úvahu také okolnost, zda se snad odvolání aspoň touto nepřímou cestou nedostalo k I. stolici ještě v zákonné lhůtě odvolací a došlo k přesvědčení — sdílenému i st-lkou — že se tak nestalo.
Bylo jím proto plným právem vysloveno, že odvolání je opožděné a tudíž nepřípustné.
Bezdůvodná stížnost musela býti nss-em zamítnuta.

Citace:

č. 1695. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 472-474.