Č. 1758.Pozemková reforma: Pouhá možnost stížení a komplikace jednání při převzetí zabraných nemovitostí není dostatečným důvodem pro odepření souhlasu s pachtovní smlouvou podle § 7 zák. zábor.(Nález ze dne 16. prosince 1922 č. 19005.) Věc: Oldřich F. K. v H. M., Arnošt H. v D. (adv. Dr. J. Vaniček z Prahy) a Akciová továrna na cukr ve V. M. (adv. Dr. Z. Vavruch z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran schválení pachtovní smlouvy.Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad žádost st-lů o souhlas dle § 7 zábor. zák. k pronájmu dvorů a jiných hospodářských objektů velkostatku Ch. na dobu od 1. května 1922 do 30. září 1933 z těchto důvodů:O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvažoval nss takto:Jak z odůvodnění nař. rozhodnutí vyplývá, zamítl žal. úřad žádost o souhlas k pachtovní smlouvě proto, poněvadž vidí v ní značné stížení a zkomplikování jednání o převzetí statku, uváděje současně, proč v daném případě má za to, že stížení a zkomplikování to nastane.Neuvádí tedy žal. úřad — jak má za to stížnost — jako důvod pro odmítnutí souhlasu znepokojení obyvatelstva, jsa si vědom, že znepokojení obyvatelstva není jistě důvodem, pro kterýž mohl by souhlas dle § 7 záb. zák. býti odpírán a jdou proto vývody stížnosti v tomto směru mimo a nebylo se jimi vůbec obírati.O ostatních námitkách stížnosti uváženo bylo toto:Žal. úřad nevychází vůbec z názoru, že by pacht tento ohrožoval provedení pozemkové reformy, uznávaje, že jako propachtovatel, tak i pachtýř musí se podrobiti všem akcím a omezením dle zákonů o pozemkové reformě, nýbrž má pouze za to, že vzhledem k době, ve které a na kterou byl uzavřen, pak vzhledem k tomu, že jde o pacht pozemků posud ve vlastní režii obhospodařených bude jednám o převzetí značně stíženo a Komplikováno a proto souhlas k pachtovní smlouvě odpírá. Má tedy žal. úřad za to, že i pouhé stížení a komplikace jednání při převzetí zabraných nemovitostí je příčinou k odepření souhlasu dle § 7 záb. zák.Dle názoru nss-u však neprávem. Neboť meze, v nichž má se úřad pohybovati, rozhoduje o svolení dle § 7 záb. zák., dány jsou účelem záborového zákona, který soukromé vlastnictví jen potud obmezuje, pokud toho je potřebí k provedení zamýšlené reformy pozemkové, určené obsahem svým již v §§ 1 a 10 zábor. zák. (srovn. nález ze dne 21. října 1920 č. 8338, Boh. č. 557 adm.). Pouhé stížení a komplikování jednání o převzetí následkem propachtování, pokud pacht ten neohrožuje provedení reformy pozemkové samé, nemůže dle toho ovšem býti zákonným důvodem pro odepření souhlasu k propachtování. Neboť zákon v § 7 zák. zábor zásadně pronájem zabrané půdy připouští. Každým takovým propachtováním zabrané půdy vzchází určitá komplikace (na př. §§ 14 č. 2 a § 18, odst. 2 zák. náhradového), poněvadž o určitých opatřeních stpú -u vedle majitele zabrané půdy bude zpraviti i pachtýře jako osobu na zabrané půdě hospodařící a také ten pak bude míti postavení strany. Ale tuto komplikaci při jednání o převzetí zákon nepokládá za nějaké stížení neb ohrožení provedení pozemkové reformy samé, když propachtování zabraného majetku pozemkového zásadně připouští. Jestliže tedy žal, úřad odpírá nař. rozhodnutím souhlas k pachtovní smlouvě nikoliv snad proto, poněvadž by smlouva ta ohrožovala provedení reformy pozemkové, nýbrž pouze proto, že se obává stížení a komplikací při jednání o převzetí, pak tento důvod je v rozporu se zákonem, poněvadž jde přes meze dané volné úvaze žal. úřadu účelem zákona záborového a muselo nař. rozhodnutí již z toho důvodu býti zrušeno dle § 7 zák. o ss, aniž se bylo zabývati otázkou, zda vzhledem k prohlášení pachtýřů, že se zavazují půdu potřebnou pro příděl uchazečů bez jakékoliv zvláštní náhrady z důvodu pachtovního odevzdati, může o nějakém vážném stížení neb komplikaci při jednání o převzetí býti řeč.