Č. 1692.Pozemková reforma: Stát. poz. úřad může — i když již podle § 7 zák. zábor. odepřel souhlas ke zcizení zabrané půdy, k nové žádosti třeba jen jednoho z kontrahentů znova věc uvážiti a souhlas dáti, třeba přes protest druhé smluvní strany. Tím ovšem není s účinkem právní moci rozřešena otázka platnosti smlouvy dotčené.(Nález ze dne 24. listopadu 1922 č. 17523.)Prejudikatura: Boh. č. 1009 adm.Věc: Konvent řádu Augustiniánů u sv. Tomáše v Praze (adv. Dr. R. Traub z Č. Brodu) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (min. místotaj. Dr. K. Pradáč — za zúčastněnou stranu manžele V. adv. Dr. A. Zvěřina z Karlina) stran schválení prodeje dvora S.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Smlouvou trhovou ze dne 23. července 1920 koupili manželé Václav a Božena V. od konventu řádu sv. Augustina u sv. Tomáše v Praze dvůr v S. v celkové výměře 182 ha za 650000 Kč a žádali ve smyslu § 7 zák. ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n. stpú o schválení, které však výměrem tohoto úřadu ze dne 12. listopadu 1920 č. — bylo odepřeno. Podáním ze dne 26. října 1921 žádali manželé Václav a Božena V. v S. znovu stpú o schválení prodeje dvora S., odůvodňujíce žádost svoji mimo jiné zejména i tím, že odprodej není v odporu s účely sledovanými záborovým zákonem a zákony jej doplňujícími, neboť v S. hladu po půdě není a strana kupující přepustila do nuceného nájmu podle § 63 příděl. zák. pozemky ve výměře 7 ha, čímž potřeba pozemků osobám majícím na příděl nárok jest kryta. Žádost doložena byla jednak prohlášením odborného poradce stpú pro politický okres D. ze dne — toho znění, že v obci S. po uspokojení místních uchazečů dle § 63 příděl. zák. není dalších místních uchazečů ani v nájmu ani v parcelaci, a jednak stejně znějícím potvrzením obecního starosty v S. ze dne —.V referátě stpú k této žádosti jest připomenuto, že uchazeči mají nyní dvůr v pachtu, který jest právě prodloužen na dobu od 1. října 1921 do 30. září 1927 se souhlasem stpú, dále že místní zájem dle prohlášení obecního úřadu v S. a odborového poradce jest provedením § 63 příděl. zák. uspokojen.Výměrem ze dne 28. listopadu 1921 č. — pak udělil stpú po rozumu zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n. ve znění upraveném zákonem ze dne 11. března 1921 č. 108 sb. z. a n. zásadní svolení k prodeji dvora S. ve výměře 182 ha manželům Václavu a Boženě V., nájemcům tohoto dvora, za cenu 650000 Kč za podmínek ve výměru tom podrobně stanovených.Podáním ze dne 9. prosince 1921 oznámil provinciál řádu sv. Augustina stpú-u, že k odprodeji statku v S. není žádné příčiny, a že se také k odprodeji tohoto statku nedává svolení, čímž všechno jednání k pro- deji statku směřující se stává bezpředmětným. Když pak man- želé Václav a Božena V. předložili prohlášení o tom, že veškery pod- mínky výměru stpú ze dne 28. listopadu 1921 splní, a když byvše stpú-em zpraveni o obsahu sdělení provinciála řádu sv. Augustina ze dne 9. prosince 1921 prohlásili, že jsou pro případ svolení stpú k odprodeji dvora S. ochotni vzdáti se nároku dle § 11 zábor. zák. a předati potřebnou půdu po případě celý statek k účelům reformy pozemkové za náhradu stanovenou dle zákona náhradového, upustil stpú výměrem ze dne 25. března 1922 č. — od podmínky prvního výnosu ze dne 28. listopadu 1921 č. — a stanovil na, místě jejím nové podmínky.O stížnosti do výměru ze dne 25. března 1922 Konventem řádu Augustiánů podané uvažoval nss takto:Vývody stížnosti lze shrnouti v námitku, že již odepřením schválení k odprodeji dvora S. vysloveným výměrem stpú ze dne 12. listopadu 1920, stalo se uzavřené právní jednání bezpředmětným a že stpú nebyl příslušným,, aby z moci úřadu nebo jen k žádosti jedné strany uděloval dodatečně schválení k obchodu, jenž po zákonu uzavřen byl pod výminkou, že se mu dostane schválení stpú, odepřením tohoto schválení vzal za své, protože výminka byla zmařena.Jak již v nálezu ze dne 9. listopadu 1921 č. 14797 (Boh. č. 1009 adm.) blíže bylo odůvodněno, stojí nss na právním! stanovisku, že stpú uvažuje o tom, zdali k nějaké transakci spadající pod § 7 zábor. zák. má dáti svůj souhlas, vystupuje jako úřad povolaný hájiti zvláštních veřejných zájmů a opatřiti vše, čeho k zabezpečení jich jest potřebí. Tvrdí-li stížnost, že odepřením schválení k odprodeji dvora S. (výměr stpú ze dne 12. listopadu 1920), resp. odmítnutím podmínek rozhodnutí ze dne 28. listopadu 1921 a poukazem na bezpředmětnost smlouvy se strany konventu řádu sv. Augustina stalo se uzavřené právní jednání bezpředmětným, uplatňuje jen svoje stanovisko v soukromoprávním svém poměru k druhému kontrahentu, o kterém se s právní mocí mohou prohlásiti, tedy rozhodovati jen řádné soudy, nikoli však stpú nebo nss. Učinil-li si stpú pro svoji potřebu úsudek o tom, zda jest tu ještě smlouva, k níž by uděloval dle § 7 zák. zábor. souhlas, jest úsudek tento jen častí skutkové podstaty, kterou nss podle § 6 zák. o ss ve věci samé přezkoušeti nemůže.Po stránce správnosti a úplnosti řízení písemná stížnost však žádných námitek neuplatnila. Teprve při ústním jednání namítal zástupce st-lův, že žal. úřad nevyšetři!, zda ke zcizení dvora S. dán byl souhlas úřadů dohlédajících nad neztenčeným zachováním jmění církevního. Námitka tato obsahuje však nepřípustné novum, a nss soud nemohl k ní vzhledem k ustanovení §§ 5 a 18 zák. o ss vůbec přihlížeti.Tím, že žal. úřad svolení k odprodeji dvora S. udělil, rozřešiv si otázku platnosti trhové smlouvy jakožto otázku prejudiciální, není ovšem bráněno straně, aby si vymohla rozřešení této otázky cestou soudní, a bude-li soudem rozhodnuto, že se smlouva stala neplatnou, pak ovšem stane se bezpředmětnýma souhlas stpú k této transakci daný.Pokud stížnost námitkou, že stpú odepřev již jedenkráte souhlas k odprodeji dvora S., neimůže později rozhodnutí svoje již měniti, snaží se dovoditi, že novému rozhodnutí žal. úřadu stojí v cestě res judicata, trvá nss na názoru zastávaném-v citovaném již nálezu, že ze zamítavého rozhodnutí stpú o žádosti za schválení odprodeje zabrané půdy ve smyslu § 7 zák. zábor. nenabyli kontrahenti vůči úřadu nižádných práv, nýbrž že vyslovena byla tím proti stranám jenom nutnost ochrany veřejného zájmu úřadem zastávaného, takže shledá-li týž úřad ať na základě těchže či nových skutečností nebo průvodů, že přes to souhlas ke smlouvě dle § 7 dáti lze, jest tím dotčen jen tento veřejný zájem, k jehož zastupování nejsou strany povolány.Stížnost nemůže se s úspěchem dovolávati toho, že ve stavebním řízení z odepření stavebního konsensu nabývají účastníci práv. Odepření souhlasu dle § 7 zák. zábor. nelze srovnávati s odepřením stavebního konsensu, poněvadž udělením neb odepřením stavebního konsensu může býti zasaženo do práv osob třetích, kdežto předpis § 7 zábor. zák. slouží jenom k hájení zájmů veřejných. Citovaný nález tohoto soudu z 9. listopadu 1921 č. 14797 také srovnává jen obmezení vlastníka, jež se mu zákonem záborovým způsobuje, s obmezením vlastníka, které mu ukládá stavební řád, zakazuje-li mu stavbu bez předchozího souhlasu příslušného úřadu, nevyslovuje však, že by právní účinky rozhodnutí dle § 7 zák. zábor. byly stejné, jako právní účinky odepření konsensu stavebního.Nemůže proto z důvodu domnělé právní moci prvotního zamítavého rozhodnuti ničeho býti odvozováno proti právu stpú znovu o tom uvažovati, zda souhlas původně odepřený přece má býti udělen.Pokud stížnost tvrdí, že stpú nebyl oprávněn, aby z moci úřadu nebo jen k žádosti jen jedné strany schválení k odprodeji dvora S. udělil, vyslovil nss již ve vzpomenutém svém nálezu právní názor, že jeden i druhý z obou kontrahentů a sice každý z nich sám o sobě za schválení smlouvy učiněné mohou zakročiti. Ve výkonu tohoto práva není vázán na souhlas druhého kontrahenta a není proto ani výslovný odpor tohoto s to, aby žádost onu vyloučil.Na názoru tomto trvá nss i v tomto případě a jeví se tudíž vzhledem k tomu, že podle spisů žal. úřad nejednal z moci úřadu, nýbrž na žádost strany kupující, stížnost i v tomto bodě bezdůvodnou. Tím odpadá potřeba zabývati se vývody odvodního spisu zúčastněné strany, že podle daného zmocnění žádost o schválení odprodeje dvora S. podala nejen ve jménu vlastním, nýbrž i za stranu žalující.Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.