Č. 1787.

Obecní statek: Stalo-li se sporným vlastnictví k domnělému příslušenství kovárny, která jest obecním statkem (měch, kovadlina atd.), nemohou úřady samosprávné ani vzhledem k ustanovení § 96 ob. zříz. o dozoru nad neztenčeným zachováním obecního statku naříditi uschovateli věcí těch, aby je vrátil do obecní kovárny.
(Nález ze dne 28. prosince 1922 č. 6209.)
Věc: Václav L. v N. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran obecního statku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okresní správní komise v Hluboké se ve schůzi ze dne 2. června 1921 usnesla jako úřad dozorčí ve smyslu § 96 ob. zříz. na tom, aby s předměty k obecní kovárně v N. náležejícími, totiž s měchem, kovadlinou, rohatinou a kladivem naloženo bylo jako s jměním obecním, aby tudíž byly zástupcem starousedlých obci vráceny a v kovárně na místě původním uloženy, a to z těchto důvodů: Kovárna v N. jest nemovitost bývalého obecního statku, jenž se zákonem ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. změnil v kmenové jmění obecní, předměty výše uvedené, jsouce příslušenstvím nemovitosti této podle §§ 294 až 297 o. z. o., náležejí rovněž v důsledku citovaného zákona obci, nikoli starousedlým. Námitku, že starousedlí občané N. předměty ty sami ze svého opatřili, nepovažuje zdejší úřad za rozhodnou, ježto podílníci, stavějíce a opravujíce kovárnu a ji potřebným příslušenstvím opatřujíce, činili tak jakožto uživatelé obecního statku ve smyslu § 70 nebo 77 ob. zříz. Správnost tohoto hlediska potvrzuje znění žaloby, podané na tamního kováře osadním dřívějším starostou v zastoupení obce N. na vyklizení a odevzdání kovárny s předměty uvedenými: kovadlinou, rohatinou, měchem a kladivem.
Odvolání st-le a obce N. bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, při čemž žal. úřad měl za to, že okresní správní komise jako úřad dohlédací učinila pouze opatření, aby obci jako vlastníci obecní kovárny, jež jest nesporně obecním jměním, bylo vráceno příslušenství této kovárny třetími osobami zadržované.
Rozhoduje o stížnosti Václava L. jako držitele a uschovatele věcí shora uvedených, opřel se nss o tyto úvahy:
Nař. rozhodnutí založeno na skutkovém základě, že kovárna v N. jest obecním statkem, tedy vlastnictvím obce, zařízení, t. j. měch, kovadlina, rohatina a kladivo příslušenstvím kovárny a tedy rovněž obecním statkem. Naproti tomu tvrdí st-l, že věci ty ještě s jinými rolníky koupil za vlastní peníze, že jsou vlastnictvím těchto osob a že věci ty jménem těchto osob má v uschování.
Dle toho jest sporno vlastnictví k věcem těm, o kterém rozhodovati jest pořadem práva soukromého soudy. K opatření za účelem zajištění vlastnictví obce způsobem shora uvedeným nejsou samosprávné úřady příslušné, nýbrž mohly mocí práva dozorčího k zachování obecního statku pouze naříditi, aby obec provedla vlastnické právo své pořadem soudním a v případě potřeby pokračovala dle §§ 378, 382 č. 1 ex. ř.
Přímé nařízení držiteli resp. uschovateli, aby věci u něho uložené vydal a v kovárně uložil, není v moci úřadu samosprávného ani, když mu dle § 96 obec. zříz. přísluší dozor nad neztenčeným zachováním obecního statku.
Jest tudíž nař. rozhodnutí, pokud v platnosti udržuje opatření okresní správní komise, v odporu s ustanovením obec. zřízení a předpisy jur. normy, pročež jako nezákonné muselo býti zrušeno, aniž bylo třeba zabývati se dalšími námitkami stížnosti.

Citace:

č. 1787. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 682-683.