Č. 1564.

Volební řád do obcí. — Řízení před nej v. spr. soudem: I. * Způsobilost volební místnosti sluší posuzovati jen podle objektivních známek, nikoli podle dojmů, jaké snad vzbuzovala u některých voličů (Turnhalle na české voliče). — II. Legitimace k stížnosti na nejv. spr. soud ve věcech volby do obecního zastupitelstva.
(Nález ze dhe 11. října 1922 č. 14299.)
Věc: Antoním P. a spol. v R. (adv. Dr. O. Krouský z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o volbu do obecního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Proti volbě do obecníhoi zastupitelstva v R. podali Antonín P. a společníci námitky, ve kterých mimo jiné uplatňovali, že za volební místnost ustanovena byla přes protest volební skupiny Čechů »Turnhalle«, což způsobilo, že se mnozí čeští voliči pro morální odpor k této místnosti k volbě nedostavili.
Nař. rozhodnutím byly námitky ty zamítnuty.
Stížnost, kterou do tohoto rozhodnutí podal krčmě Antonína P. též Vilém Č. jako zmocněnec volební skupiny Čechů, naříká rozhodnutí žal. úřadu jediné z důvodu, že nevyhovělo námitce vytýkající nezpůsobilost volební místnosti.
Rozhoduje o této stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Ze st-lů na stížnosti podepsaných nepodal námitky proti volbě Vilém Č. Nezúčastnil se tedy jako strana řízení v instancích správních a zmeškav tak pořad instancí, není po rozumu § 5 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 oprávněn k podání stížnosti na nss. To platí ať by vystupoval jako volič pro svoji osobu, nebo jako zmocněnec jiného voliče. Pokud stížnost podepsal jako zmocněnec volební skupiny Čechů, dlužno k uvedenému ještě připojiti, že k podání námitek proti volbě jest dle § 54 zákona ze dne 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n. oprávněn toliko volič v obci oprávněný, kterým dle § 1 téhož zákona může býti pouze osoba fysická, nikoliv osoba hromadná nebo právní. Kdo není legitimován k podání námitek, nemůže ovšem býti legitimován k podání stížnosti na nss.
Není tudíž Vilém Č. oprávněn k podání této stížnosti a nss mohl o stížnosti té jednati jen jako o stížnosti ostatních st-lů.
Ve věci samé řídil se nss touto úvahou:
Řád volební v obcích republiky čsl. ze dne 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n. má o volební místnosti pouze ustanovení § 28 odst. 2, že volební místnost opatří podle poukazu místní komise obecní úřad. Z ustanovení § 37, že do volební místnosti mají přístup pouze voličové, a že volič, odevzdav hlasovací lístek, má volební místnost hned opustiti, §§ 32 a 36, že ve volební místnosti zasedá velební komise a důvěrníci event. i zástupce dohlédacího úřadu (§ 35) a že ve smyslu § 38 musí býti učiněna opatření, aby byla zachována svoboda, čistota a tajnost volby, jde na jevo, že volební místnost musí míti vlastnosti, kterých jest třeba, aby těmto, předpisům zákona bylo vyhověno, zejména že musí býti přiměřeně prostranná a dobře přístupná.
Námitky netvrdily, že volební místnost, za kterou byla ustanovena tělocvična německého spolku, byla v těchto směrech vadná, nýbrž tvrdily pouze, že místnost »Turhalle« vzbudila morální tlak na české voliče, čehož důkazem jest, že se mnozí k volbě nedostavili, a že již nápis z venčí »Turnhalle« byl pro české voliče odpuzující.
Nehledí-li se ani k tomu, že námitky neuvedly ani jmény ani aspoň počtem ony voliče, kteří se k vůli tomu zdrželi volby, že se konala v německé »Turnhalle«, takže nelze posouditi, mohla-li tato absence míti vliv na výsledek volby (§ 56 cit. zák.) nelze při výběru a stanovení volební místnosti hleděti k osobním pocitům přízně neb odporu, jaké snad místnost volební u některých voličů budí, nýbrž jedině k objektivní způsobilosti místnosti pro výkon volebního aktu.
V tomto směru však nebylo proti volební místnosti v »Turnhalle« ničeho namítáno a neměl proto úřad důvodu, aby po té stránce kona! nějaké šetření po rozumu § 55 cit. zák.
Neshledal tudíž nss, ani že nař. rozhodnutí jest založeno na skutkové podstatě nedostatečně vyšetřené, ani že tato podstata protizákonně byla posouzena, pročež zamítl stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1564. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 159-160.