Č. 1528.

Stavební právo. — Cesty: * Zeď, která po stránce technické jest součástí tělesa veřejné komunikace, posuzovati jest s hlediska předpisů platných pro správu a udržování veřejných komunikací a nikoli s hlediska stavebních řádů (§ 125 stav. ř. pro Čechy-venkov), i když zeď ta byla zřízena soukromníkem a na pozemku soukromém.
(Nález ze dne 27. září 1922 č. 13.222.)
Věc: Antonín J. Š. v L. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran upevnění opěrné zdi.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Městská rada v Liberci výměrem z — uložila st-li se zřetelem k tomu, že opěrná zeď podél jeho zahrady při Nádražní třídě zřízená hrozí sesutím, čímž ohroženo jest těleso Nádražní třídy a vzniká nebezpečenství pro osoby třídy té používající, aby učinil do 4 neděl taková stavební opatření, jež by jakékoliv nebezpečenství pro těleso ulice a pro obyvatelstvo zamezila a aby předložil plány o tom neprodleně stavebnímu úřadu. Než počne se stavebními pracemi a po dobu trvání jich nařízeno mu zeď opříti dřevy, s čímž počíti jest do 3 dnů. Zároveň st-li pohrozeno, nevyhoví-li příkazům, že budou potřebná opatření provedena na jeho náklad, a vysloveno, že eventuelní rekurs nemá účinku odkládacího.
Tento výměr potvrdilo v pořadu stolic správních městské zastupitelstvo i zemský správní výbor nař. rozhodnutím, při čemž odvolací stolice založily svá rozhodnutí v podstatě na těchto důvodech:
Příkaz st-li daný má zákonnou oporu v § 125 stav. řádu z 8. ledna 1889 č. 5 z. z. Že příkaz vydán byl st-li, jest odůvodněno tím, že st-1 sám v řízení přiznal, že jest aspoň spolumajetníkem zdi; proto byly také na st-le právem uvaleny náklady s provedením onoho příkazu spojené.
O otázce vlastnictví zdi a o eventuelním nároku na náhradu úřady rozhodovati nechtěly a nerozhodly.
Proti jednotlivým námitkám st-lovým v řízení správním vzneseným odvolací stolice uvedly:
Námitka, že obec byla v daném případě nepříslušná jsouc podjata, ježto v podstatě jde o otázku, je-li povinna nésti náklady znovuzřízení zdi obec či st-l, jest neodůvodněna, poněvadž stavební řád svými kompetenčními předpisy nevyloučil kompetenci orgánů obecních ve věcech, na nichž jest obec majetkově interesována.
Námitku vadnosti řízení neuznal žal. úřad důvodnou, poněvadž otázka vlastnictví ke zdi a eventuelního náhradního nároku řešena nebyla, závady, o jichž nápravu šlo, byly st-li známy, a jím samým úřadu oznámeny, jsou tedy nesporný, důvodnost nařízených opatření st-1 pak ani nepopírá; není tedy vadnosti v tom, že st-1 nebyl přivzat ke komisionelnímu šetření a že mu nebyla oznámena dobrá zdání stavebního úřadu.
Stížnost proti rozhodnutí zemského správního výboru podaná obsahuje v podstatě tyto námitky:
1. Orgány obce nebyly příslušný ve sporné věci rozhodovati, ježto spor jde v podstatě o otázku, má^li náklady spojené s opravou zdi nésti st-l či obec.
2. Řízení jest vadné, poněvadž st-1 nebyl přivzat k šetřením obcí provedeným a nebyla mu poskytnuta příležitost zaujmouti stanovisko k zjištěním, o něž se správní úřady opíraly; jest také neúplné, poněvadž nebyly veškeré závažné okolnosti náležitě vyšetřeny.
3. Správní úřady překročily svou kompetenci, ježto rozhodné otázky, kdo je povinen nésti náklady rekonstrukce zdi, kdo jest vlastníkem zdi té a zdali jde o nějaké zavinění st-lovo, z něhož by vyplývala jeho povinnost k úhradě oněch nákladů, jsou otázky práva soukromého, o nichž rozhodovati jsou povolány toliko soudy.
Nss uvažoval o stížnosti takto:
Příkaz stavebního úřadu I. stolice, nař. rozhodnutím potvrzený, jest dle své povahy policejním opatřením, jímž úřad snaží se odvrátit nebezpečí, hrozící veřejnému blahu, zejména bezpečnosti osob a dopravy.
Úřad vycházeje z předpokladu, že toto nebezpečí způsobeno jest objektem stavebním, tudíž objektem podřízeným dozoru úřadu stavebního, vystoupil ve věci jako úřad stavební a použil v důsledku toho předpisů řádu stavebního.
Je-li tento předpoklad, že totiž jde o stavební objekt ve smyslu řádu stavebního, správný, jsou právně mylný vývody stížnosti, jimiž se snaží dovoditi nepříslušnost stavebního úřadu I. stolice k vydání sporného příkazu. Kompetence, která podle předpisů X. části stav. řádu z 8. ledna 1889 č. 5 z. z. přísluší orgánům obecním tam vyjmenovaným ve věcech stavebních, není nijak dotčena tím, že snad v tom kterém případě obec na věci, o niž jde, má hmotný zájem. Není předpisu, který by stavební úřad I. stolice prohlašoval za podjatý a tudíž za nezpůsobilý k úředním jednáním pouze z toho důvodu, že se věc dotýká zájmů obce jako subjektu majetkového. Vždyť podle výslovného ustanovení § 131 uvedeného stavebního řádu jsou orgány obecní samosprávy povolány udíleti stavební povolení i tehdy, když stavbu provádí obec nebo fond obcí spravovaný, anebo když se stavba zvláštní měrou dotýká zájmu obce z důvodu jejího vlastnictví. Obec, jako subjekt majetkový, jako právnickou osobu, nelze ztotožňovati s úřadem stavebním, třeba že k zastupování majetkových zájmů obce i k vykonávání úřední moci povolány jsou tytéž orgány samosprávy obecní. Jako subjekt majetkový nemá obec v řízení stavebním jinaké postavení než kterákoli strana soukromá. Kompetenci stavebního úřadu I. stolice k vydání příkazu, o nějž jest v daném případě spor, nemůže uvésti v pochybnost ani tvrzení st-lovo, že tento příkaz by měl býti řízen na obec. Byl-li jmenovaný úřad příslušným ve věci samé, byl také on výlučně příslušným posouditi a vysloviti, je-li k provedení nařízených opatření povinen st-l či obec.
Nelze tedy spatřovati nezákonnosti v tom, že žal. úřad neshledal, že by stavební úřad I. stolice, pokud posuzoval daný případ s hlediska předpisů stavebního řádu, byl býval nepříslušným pro podjatost.
Otázkou jest však, je-li správný onen předpoklad, na němž zakládá se nař. rozhodnutí i příkaz stavebního úřadu I. stolice jím potvrzený, totiž předpoklad, že zmíněná zeď jest samostatným, st-li náležejícím objektem stavebním, za jehož stav st-l odpovídá.
St-l správnost tohoto předpokladu popírá tvrdě, že zeď, která byla kdysi zřízena jeho otcem se značným přispěním obce, jest součástí tělesa silničního.
Bylo-li by toto tvrzení správné, neměla by ona zeď povahu stavebního objektu podřízeného předpisům stavebního řádu, nýbrž stala by se částí silnice a slušelo by ji pokládati za podrobenou týmž předpisům, které platí pro silnici samu. Nebyl by pak ovšem povolán stavební úřad, aby vykonával dozor nad touto částí silnice, a potřebná policejní opatření jí se týkající nebylo by možno opírati o předpisy řádu stavebního. Rovněž by bylo, vyloučeno, aby st-l byl přidržován k provádění oprav a opatření, potřebných k odvrácení nebezpečí, způsobeného závadami, vyskytnuvšími se na oné zdi, nýbrž bylo by příkazy takového obsahu říditi na orgán povolaný k udržování a správě oné silnice.
Pro posouzení otázky, sluší-li onu zeď pokládati po stránce technické a právní za samostatný objekt stavební, či za pouhou součást tělesa silničního, neposkytují spisy administrativní dostatečného podkladu.
Nař. rozhodnutí spokojuje se tím, že na základě starších spisů konstatuje, že sporná zeď postavena byla otcem st-lovým a že st-l sám přiznává, že zeď stojí z části na jeho pozemku.
Avšak tyto okolnosti, i kdyby byly náležitě zjištěny — st-1 popírá, že by byl vlastnictví ke zdi byť i jen z části přiznal — nestačí k odůvodnění závěru, že zeď není technicky součástí silnice, t. j. jejího konstruktivního vypravení. A právě tento technický vztah zdi k silnici jest výlučně rozhodným pro posouzení jejího právního charakteru a v důsledku toho i pro posouzení, jaké jest právní postavení st-lovo v poměru k této zdi.
Okolnost, že zeď, která dle své technické povahy jest konstruktivní součástí tělesa silničního, byla se souhlasem správy silniční — výslovně nebo mlčky uděleným — zřízena osobou soukromou, a že byla vystavěna z části nebo zcela na pozemku soukromém, jest zcela nerozhodna pro otázku, s hlediska jakých právních předpisů sluší zeď takovou posuzovati. V zřízení takové zdi soukromníkem spatřovati by bylo možno za okolností věnování k účelům veřejné komunikace, z čehož vyplývá jako nezbytný důsledek právní, že zeď ta byla podrobena veřejnoprávním předpisům pro udržování veřejných komunikací vůbec platným.
Otázka, zdali věnování v uvedeném smyslu se stalo, jest však otázkou práva veřejného, o níž rozhodovati náleží příslušným úřadům správním.
V daném případě bylo tedy věcí žal. úřadu, aby nejprve zjistil, zdali ve zřízení sporné zdi otcem st-lovým jest spatřovati takové její věnování k účelům veřejné komunikace čili nic, neboť toto zjištění jest nezbytným předpokladem pro posouzení, zda st-li bylo právem na základě stavebního řádu uloženo provésti zabezpečovací opatření na zdi té, a nésti náklady opatření takových. S
V tom, že úřad při svém rozhodování tento postup nezachoval, musil nss spatřovati podstatnou vadu řízení a zrušil proto nař. rozhodnutí podle § 6 zákona o ss.

Citace:

č. 1528. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 82-85.