Č. 1510.

Úředníci státní: I. Z předpisu 2. odst. § 49 služ. pragm. nelze vyvozovati nárok úředníka státního na povýšení, i když splnil podmínky tam zmíněné. — II. Význam získaného služebního pořadí podle § 37 služ. pragm.
(Nález ze dne 19. září 1922 č. 12675.)
Věc: Josef Z. v P. (adv. Dr. V. Růžička ze Všenor) proti ministerstvu financí z Praze (odb. r. B. Zoulek) stran termínu jmenování účetním radou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem zemského finančního ředitelství v Praze z 20. srpna 1919 byl st-1, do té doby účetní revident v král. SHS, na základě zmocnění ministerstva financí z — přijat do čsl. státní služby, při čemž podotknuto, že ministerstvo převzetí jeho povolilo pod tou podmínkou, že bude srozuměn se zařazením' do státu zdejších účetních úředníků tak, jak to ministerstvo se zřetelem na pořadí těchto účetních úředníků uzná za spravedlivo.
Po nastoupení služby st-l byl — jak to odpovídalo době jeho jmenování účetním revidentem v král. SHS — zařazen, a to provisorně, mezi účetní revidenty Karla H. a Viktora M. Usnesením vlády z — byla řada účetních revidentů, mezi nimi i oba posléze uvedení, jmenováni účetními rady (VIII. h. tř.) s účinností od 15. dubna 1921. St-l jmenován nebyl. V rozkladu podaném na ministerstvo financí stěžoval si proto, že byl preterován a žádal, aby byl dodatečně jmenován účetním radou se zpětnou platností a opět zařazen na místo, které by mu podle zákona a vzhledem k jeho kvalifikaci bylo příslušelo, kdyby byl býval jmenován s ostatními.
Usnesením vlády z — st-1 jmenován účetním radou v VIII. h. tř. ad personam pro obvod zemského finančního ředitelství. Výnosem ministerstva financí z 20. ledna 1922 č. — bylo jmenování to intimováno s dodatkem, že žádosti st-lově, aby byl jmenován se zpětnou platností od 14. dubna 1921 a v pořadí, jež dříve prozatím zaujímal mezi bývalými účetními revidenty Karlem H. a Viktorem M., nemohlo ze zásadních důvodů býti vyhověno.
Stížnost napadá tento dodatek jako nezákonný a v podstatě dovozuje, že st-1 zařazením provedeným po. převzetí jeho do služeb republiky čsl. nabyl nároku na určité pořadí, a z toho pak nároku na to, aby byl v uvedeném pořadí jmenován účetním radou v VIII. h. tř.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Služební poměr, který pro st-le dekretem zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 20. srpna 1919 založen byl vůči státu čsl., není pokračováním někdejšího jeho služebního poměru vůči král. SHS, do něhož by snad stát čsl. jako právní sukcesor na místě král. SHS byl vstoupil, nýbrž služebním poměrem novým, založeným originérně z vůle státu čsl. podle zákonů čsl. Z toho jde, že se st-1 nemůže proti státu čsl. dovolávati práv, která mu snad příslušela v jeho dřívějším služebním poměru vůči král. SHS. Pro obsah a rozsah práv st-lových v jeho nynějším služebním poměru jsou rozhodný jedině předpisy zákonů čsl., specielně služební pragmatiky z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., jakož i služební dekrety jemu vydané. Na tom nemohla by ničeho měniti ani eventuelní odchylná ustanovení mírových smluv, pokud nenabyla povahy zákonné normy státu československého. Zda a event. s jakými výhradami st-1 vstupoval do služebního poměru k státu čsl., je rovněž lhostejno, kdyžtě výhrady ty při založení služebního poměru v příslušném ustanovovacím aktu úřadu nedošly výrazu, a akt sám tím, že st-l jej nevzal v odpor, stal se pravoplatným.
Posuzuje spor s tohoto hlediska nss uvážil: St-1 jmenován byl do VIII. hod. třídy s pořadím, jež mu příslušelo podle jmenování do této třídy, a tedy za úředníky, kteří do VIII. hod. tř. jmenováni byli před ním. Stěžuje si, že byl jmenován s tímto zadnějším pořadím a že nebyl jmenován se zpětnou platností, dovozuje, že mělo mu býti přiznáno pořadí, které měl při svém převzetí do čsl. státní služby mezi tehdejšími účetními revidenty H. a M., kteří byvše jmenování do VIII. hod. třídy před ním mají nyní pořadí přednější a že měl býti jmenován současně s nimi.
Právní otázka, která je pro rozřešení tohoto sporu směrodatná, je jedině, zda úředník má po zákonu právní nárok na to, aby byl jmenován do vyšší hodnostní třídy. Pro zodpovědění této otázky je rozhodujícím ustanovením § 49 služ. pragmatiky, z něhož však takového subjektivního právního nároku vyvozovati nelze. Poukazuje-li st-l na 2. odst. tohoto paragrafu, dlužno na to odpověděti, že toto ustanovení má povahu toliko instruktionelní, dávajíc jmenovacím orgánům direktivy, jakými se mají při jmenování úředníků do vyšších hodnostních tříd říditi, nemá však rázu normy, z níž by úřadu plynula povinnost, aby úředníka, jenž předpoklady tam uvedené splnil, povýšil, a tomuto subjektivní nárok na to, aby byl povýšen.
Nemá-li však úředník subjektivního nároku na to, aby byl do vyšší
hodnostní třídy jmenován, nelze mu ovšem přiznati ani nárok na to, aby
byl jmenován určitým termínem a s určitým pořadím.
O tom, jaké pořadí přísluší úředníku jmenovanému do vyšší hodnostní třídy v této třídě, má ustanovení směrodatné § 37 služ. pragm. Podle toho řídí se pořadí především délkou služební doby, kterou v témže služebním odvětví v této vyšší třídě strávil. Je tedy pro st-le co do pořadí, jaké mu po zákonu přísluší v VIII. hod. tř., rozhodnou doba, kterou v této třídě strávil a má tedy nutně pořadí za těmi, kteří byli do VIII. hodn. třídy jmenováni dříve. Pořadí zaujímané v nižší hodnostní třídě, jehož se st-l dovolává, má podle § 37, odst. 2. služ. pragm. význam jen subsidární, rozhodujíc toliko tehdy, když následkem jmenování s týmž termínem zásadní kriterium služební doby ve vyšší třídě strávené selhává.
Ježto se stížnost jeví takto věcně bezdůvodnou, nebylo třeba zabývati se námitkami vadného řízení, které st-1 ve své stížnosti vznesl a při veřejném ústním líčení blíže rozvedl vesměs jen ve příčině skutkových momentů pro věc nerozhodných. Pokud však st-1 vytýkal, že se rozhodnutí příčí požadavkům ekvity, stačí poukázati na to, že nss podle zákonného vymezení své příslušnosti povolán je zkoumati toliko zákonitost nař. rozhodnutí.
Z uvedených důvodů bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 1510. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 43-45.