Č. 1799.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Slezsko): Smlouva »darovací«, kterou si dárce vymínil pro sebe a svou manželku do smrti obou právo požívací na darované nemovitosti, nezakládá právní jednání podle § 4 č. 1 dávk. řádu slez. z 2. května 1913 č. 35 z. z. osvobozené.
(Nález ze dne 30. prosince 1922 č. 12249.) Věc: Jindřich M. v O. proti zemské správní komisi pro Slezsko o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížno;st se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l smlouvou ze dne 22. července 1920 daroval a odevzdal dceři a zeti dům čp. — v Opavě se zahradou a vymínil si pro sebe a svou manželku právo požívací do smrti obou. Platebním rozkazem zemského úřadu pro vyměřování dávky z přírůstku hodnoty pro Slezsko ze dne 2. ledna 1922 byla st-li dávka ta vyměřena. St-l uplatňoval ve stížnosti na žal. úřad mimo jiné, že převod nepodléhá po rozumu § 4 č. 1 dávce, ježto jde o bezplatné jednání — darování.
Žal. úřad zamítl stížnost v tomto bodu v podstatě s odůvodněním, že převod, o nějž tu jde, nemůže být pokládán za neúplatné právní jednání, poněvadž výhrada práva požívacího na převedené nemovitosti jest vzájemným plněním zciziteli ve smyslu čl. IV. provád. nařízení k § 4 zákona ze dne 2. května 1913 č. 35 z. z.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Pro posouzení otázky, jde-li tu o neúplatné právní jednání, jsou především směrodatnými předpisy o dávce z přírostu hodnoty nemovitostí platné.
Řád dávkový pro Slezsko ze dne 2. května 1913 č. 35 z. z. ustanovuje v § 5, odst. 2, že ke zjištěným cenám zcizovacím a nabývacím připočísti sluší užitky zcizitelem vyhrazené a břemena nabyvatelem převzatá, jakož i hodno-tu ostatních mimo cenu smluvených vedlejších plnění.
Z tohoto předpisu plyne, že za neúplatný převod ve smyslu řádu dávkového nelze považovati, když ve spojení s ním nebo za příčinou něho obdrží zcizitel nějaké vzájemné plnění, a že za takové vzájemné plnění jest počítati nejen to, co bylo poskytnuto v penězích, nýbrž i v jiné formě, tak zejména užitky z převedené nemovitosti, které si zcizitel při převodu pro sebe vyhradil, ačkoli plnění toho se zciziteli nedostává jako úplaty ze jmění nabyvatelova, nýbrž z nemovitosti, která byla převedena.
Uvedený předpis nerozeznává, jakého druhu je právní jednání, jímž se převod nemovitosti stal, a platí proto zajisté i pro akty darovací, jimiž si darovatel vyhradil užitky z objektu darovaného.
Z toho pak dále následuje, že dávkový řád neuznává ani smíšeně úplatných a neúplatných právních jednání jako důvodu pro osvobození od dávky.
Stížnost nemůže se však s účinkem dovolávati ani předpisů občanského práva pro své mínění, že tu jde o ryzí darování.
K podstatě darování náleží dle § 938 o. z. o., aby přenechání majetku stalo se bez jakékoli úplaty aneb závazku se strany obdarovaného.
Právo požívací jest dle §§ 472 a 509 o. z. o. věcným právem k věci cizí, které tedy vlastník věci pro sebe sám zříditi nemůže.
Výhrada práva požívacího při převodu vlastnictví není jednostranným prohlášením, nýbrž smlouvou, kterou se nabyvatel práva vlastnického zavazuje trpěti požívání věci dřívějším vlastníkem. K nabytí služebnosti na nemovitosti zapotřebí zápisu do pozemkové knihy, který je možný jen na základě svolení nového nabyvatele věci služebné.
Nabyvatelé tedy v tomto případě převzali právní závazek majetkový vůči st-li, mimo to však také vůči manželce st-lově, pro kterou zřízena byla rovněž služebnost požívání a nelze proto mluviti o ryzím darování, jako o jednostranném neúplatném právním jednání.
Konečně nemůže se st-l s účinkem dovolávati ani ustanovení poplatkového zákona, neboť předpisy tyto nemohou býti použity pro vyměření dávky z přírůstku hodnoty, pro něž výlučně platí předpisy dávkového řádu, ostatně později po zákonu o poplatcích vydaného.
Ježto se tedy nař. rozhodnutí spočívající na názoru, že jednání, na němž převod se zakládá, není bezúplatným právním jednáním, jaké na zřeteli má § 4 č. 1 dávk. řádu, srovnává se zákonem, bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1799. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 710-712.