Č. 1562.

Administrativní řízení: Nesprávné poučení o tom, kde podati jest opravný prostředek, připojené k rozhodnutí okresní správní komise ve věci stavební, zakládá podstatnou vadu řízení, spadající pod § 6 zák. o ss, k níž má vyšší instance přihlédnouti z povinnosti úřední.
(Nález ze dne 11. října 1922 č. 14156.)
Věc: Česká finanční prokuratura v Praze (fin. rada Dr. R. Eisner) a těžařstvo B. K. v L. (adv. Dr. E. Rindskopf v Teplicích) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou stranu adv. Dr. A. Klouda z Prahy) stran zmeškání rekursní lhůty resp. povolení k stavbě sklárny. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Obecní úřad v L. udělil výměrem ze dne 3. srpna 1920 č. — P. s. v. družstvu, zapsanému společenstvu s r. o. v L., stavební povolení k zřízení skelných hutí a rafinerií skla s přilehlými budovami na parcelách č. kat. v L. podle předloženého projektu za podmínek, které určila živnostensko-policejní komise a odkázal námitky sousedů na pořad práva soukromého.
Okresní správní komise v D. nevyhověla ani odvolání české finanční prokuratury, podanému jménem státního jmění, ani odvolání L-ské kamenouhelné společnosti.
Zemský správní výbor nař. rozhodnutím
1. odmítl odvolání České finanční prokuratury z toho důvodu, že nebylo podáno u I. stolice, jak předpisuje § 132 stav. řádu a
2. zamítl odvolání L-ské kamenouhelné společnosti.
O stížnostech do tohoto rozhodnutí podaných uvážil nss toto:
ad 1. Stížnost České finanční prokuratury brojí proti rozhodnutí především námitkou, že podání rekursu do rozhodnutí okresní správní komise přímo u této stolice způsobeno bylo jedině nesprávným poučením o opravných prostředcích, připojeným k rozhodnutí okresní správní komise, jímž byla st-lka uvedena v omyl.
Vzhledem k vývodům předneseným právním zástupcem zúčastněné strany při veřejném ústním líčení dlužno konstatovati, že bývalý vídeňský správní soud, jakož i nss v prvých dobách své činnosti stál na stanovisku, že ze zákona ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z., jenž se vztahuje toliko na řízení při uplatňování opravných prostředků proti rozhodnutím neb opatřením politických úřadů, nikoli však úřadů jiných, závěrem a contrario plyne, že v nesprávném poučení o přípustnosti opravného prostředku proti rozhodnutím neb opatřením úřadů samosprávných, o lhůtě k jeho podání a místě podacím, pokud speciálním zákonitým ustanovením není něco jiného nařízeno, nelze spatřovati ani nezákonnost, ani podstatnou vadu řízení.
Nss setrvávaje na stanovisku, že cit. zákon na řízení před autonomními úřady se nevztahuje, shledal tento závěr a contrario pochybeným a vy- slovil proto nálezy ze dne 23. května 1921 č. 990 (Boh. č. 851) a ze dne 30. prosince 1921 č. 17285 (Boh. č. 1085), na něž se dle § 44 jedn. řádu poukazuje, na základě usnesení svého plena ze dne 2. května 1921, že připojení nesprávného poučení o opravných prostředcích jest podstatnou vadou řízení ve smyslu § 6, odst. 2 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876, poněvadž úřadům samosprávným není sice uložena povinnost, aby svým rozhodnutím připojovaly poučení o opravných prostředcích; jestliže to však učiní, musí poučení to býti věcně správné. Odporujeť zásadám řízení správního, když úřad nesprávným poučením uvádí stranu v omyl a tím zhoršuje její procesní postavení.
K takové podstatné vadě má však odvolací stolice přihlížeti z povinnosti úřední.
Jak ze správních spisů patrno, obsahovalo rozhodnutí okresní správní komise ze dne 20. července 1921 nesprávné poučení o opravném prostředku, udávajíc nesprávně místo podání. Tímto nesprávným poučením byla strana uvedena v omyl, neboť podala ve smyslu daného poučení o, opravných prostředcích rekurs u udaného místa podacího.
Byl tedy žal. úřad povinen k zmíněné vadě, která mohla zkrátiti stranu, ex offo přihlížeti a poněvadž toho opomenul, musel nss nař. rozhodnutí, pokud jím bylo zamítnuto odvolání finanční prokuratury, zrušiti dle § 6, odst. 2 zák. o ss.
ad 2. Podle § 39 čes. stav. řádu má býti, jde-li o stavbu provozovny ve smyslu živnostenských zákonů, místní ohledání konáno, pokud možno současně s vyšetřením o přípustnosti s hlediska živnostensko-policejního. Jest jisto, že účelem tohoto zákonného předpisu jest, aby se úřady sešly za účelem koncentrace řízení s hlediska stavebního řádu a s hlediska živnostenského řádu, aby současně věc projednaly. Nemůže býti tudíž vadou řízení, když stavební a živnostenský úřad při tomto jednání sepsaly jediný protokol, obsahující výsledky řízení s obou uvedených hledisek.
Protokol sepsaný při komisi dne 19. července 1920 konané konstatuje na počátku, že s komisí konanou za účelem živnostensko-policejního schválení projektu družstva byla spojena též obecní stavební komise a že protokol tento se vztahuje k projednání projektu jak živnostenským úřadem tak stavebním úřadem.
Proti sloužení stavební komise nečiní st-lka námitek a jest sporno toliko, zda st-lka podala své písemné námitky, dokud tato společná komise se konala, či teprve po rozchodu komise, a zda tedy ony námitky, jež připojeny jsou k protokolu, platí netoliko za námitky podané u komise živnostensko-policejní, nýbrž i za námitky vznesené u komise stavební.
Tato otázka byla rozhodnuta žal. úřadem v ten smysl, že námitky nebyly podány při komisi, nýbrž teprve po jejím rozejití u okresní správy politické.
Je-li toto konstatování správné, nemohl nss na základě spisů zjistiti, neboť v přední části komisionálního protokolu ze dne 19. července 1920 jest obsažena poznámka, že zástupce L-ské kamenouhelné společnosti předloží své vyjádření; slova ta jsou však škrtnuta a opravena ve znění, že zástupce společnosti předložil své vyjádření, jež tvoří nerozlučnou část tohoto protokolu, kdežto na konci protokolu jest poznamenáno, že zástupce výrobního a vývozního družstva sklářského odepřel podpis a že »až dostane do rukou vyjádření L-ské společnosti, pak podá protivyjádření«.
Srovnají-li se tyto zápisy protokolu, zůstavují pochybnosti, stalo-li se připojení námitek L-ské kamenouhelné společnosti k protokolu před rozchodem komise, či teprve, když se komise rozešla.
Tyto pochybnosti jsou ještě zvyšovány tím, že obecní úřad před- kládaje odvolání těžařstva proti výměru ze dne 25. září 1920 č. — okresní správní komisi úředně prohlásil, že zástupce těžařské společnosti ani ústně ani písemně nepodal stavební komisi námitky, nýbrž pouze prohlásil. že námitky podá.
Žal. úřad měl tento rozpor vysvětliti, ale neučinil toho.
Na úřední vysvědčení okresní správy politické ze dne 11. října 1921, které st-lka připojila ke své stížnosti na zdejší soud za účelem vysvětlení tohoto rozporu, nelze jako na nepřípustnou novotu pozírati. Zůstalo tedy řízení v tomto bodu neúplným a dlužno nař. rozhodnutí též, pokud se týká stěžující si L-ské kamenouhelné společnosti, zrušiti dle § 6 zák. o ss, aniž bylo možno zabývati se meritorními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 1562. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 155-158.