Č. 1632.

Učitelstvo (Morava): Nárok řídícího učitele obecné školy národní na byt nebo bytné (§ 7 zák. z 26. prosince 1904 č. 1 z. z. mor. z r. 1905) vzniká již tím, že nastaly okolnosti, které jej po zákonu odůvodňují, nikoli teprve tím dnem, kdy jej oprávněný uplatňoval.
(Nález ze dne 9. listopadu 1922 č. 16433.)
Věc: Robert K- v Praze (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze o příbytečné.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím okresní školní rady v H. bylo německé místní školní radě v D. uloženo, aby st-li vyplatila jím žádaný a jemu patřící doplatek náhrady za byt per 13 K měsíčně za dobu od 1. ledna 1910 do 1. září 1913 a mimo to 12 K měsíčně za dobu od 1. ledna do 1. června 1910. K rekursu místní školní rady změnila zemská školní rada v Brně rozhodnutím z — ono rozhodnutí v ten rozum, že školní obec je povinna st-li jako prozatímnímu správci školy platiti zákonnou náhradu za byt 300 K ročně za dobu od 9. května 1910 do 31. srpna 1913. K tomu vedla úvaha, že ve smyslu § 7 zákona ze dne 26. prosince 1904 č. 1 z. z. z r. 1905 nárok na bytné nastupuje ihned od doby jeho uplatnění, není-li náležitého bytu ve školní budově.
Nař. rozhodnutím z — nevyhověl žal. úřad odvolání místní školy rady a st-le z důvodu rozhodnutí II. stolice.
Při tom podotklo ministerstvo, že podle konaných šetření st-l uplatnil svůj nárok na placem bytného podáním k místní školní radě ze dne 9. května 1910, a že proto má též od tohoto dne nárok na zákonné bytné; že však st-l neprokázal, že před 9. květnem 1910 vznesl námitky proti bytu, jemu místní školní radou přikázanému, a že proto nutno míti za to, že s tímto opatřením místní školní rady se spokojil, pročež se mu přiznává nárok na bytné teprve od 9. května 1910, kterého dne nárok na zákonné bytné uplatnil.
O stížnosti uvážil nss takto:
Podle § 7 zákona ze dne 26. prosince 1904 č. 1 z. z. z r. 1905 mají řídící učitelé na obecných školách národních právo na byt, jenž obsahuje alespoň dva pokoje, kuchyň a potřebné místnosti vedlejší; byt ten budiž jim, pokud možno, školní obcí vykázán ve školní budově. Nemůže-li jim ta- kový byt býti zjednán, náleží jim od školní obce náhrada bytného v určité zákonem stanovené výši.
Zákon uvedený upravuje podle svého záhlaví služební důchody učitelstva; z toho a) z výstavby zákona, který pojednává nejprve o kategoriích učitelstva § 1, pak o služném § 4, zvýšení služného § 5, funkčních přídavcích § 6 a pak o bytech naturálních § 7, jest patrno, že zákon považuje byt nebo bytné právě tak za část služebních důchodů učitelstva, jako služné, zvýšení služného a funkční přídavky.
Vzniká proto nárok na byt nebo bytné již tím, že nastaly okolnosti, které po zákonu jej odůvodňují, není však ke vzniku tohoto nároku třeba, aby oprávněný nárok takový zvláště uplatňoval, tím méně, aby tak činil zvláštním písemným podáním. Není sporu o tom, že st-l od 1. ledna 1910 zastával funkci správce školy. Vzhledem k tomu měl od tohoto dne nárok na byt.
Podle uvedeného předpisu zákona má správce školy dále vždy v prvé řadě nárok na byt určitého rozsahu v budově školní a vzniká mu — jak bylo vysloveno již v nálezu tohoto soudu ze dne 4. března 1919 č. 141 (Boh. č. 57 adm.) — nárok na bytné vždy a ihned, když mu místní školní radou nebyl přikázán byt předepsané velikosti v budově školní.
V tomto případě není sporu o tom, že st-li takový byt v budově školní přikázán nebyl, vznikl mu tedy nárok na zákonné bytné ihned okamžikem, kdy bylo jisto, že jemu jako správci školy vyhovující byt v budově školní nebyl přikázán.
Při tom nutno ovšem připustiti, že správce školy mohl by se tohoto svého nároku na zákonné bytné vzdáti, a to buď výslovně nebo mlčky tím, že se spokojil s bytem jiným, jemu místní školní radou přikázaným.
V daném případě se však žal. úřad otázkou, zda st-1 se tohoto svého nároku výslovně nebo mlčky vzdal, blíže nezaměstnává, naopak vychází, jak zřejmo z důvodů nař. rozhodnutí a zejména ze znění rozhodnutí zemské školní rady, které nař. rozhodnutím z jeho důvodů bylo potvrzeno, z právního názoru, že nárok na bytné přísluší teprve od okamžiku jeho výslovného uplatnění, v tomto případě tedy teprve od 9. května 1910, kterého dne st-l písemným podáním nárok na bytné uplatnil.
Podle vylíčeného jest tento názor nesprávný a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 1632. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 336-338.