Č. 1490.

Zabírání budov: Sociálně svépomocný charakter podle § 1 odst. 3. č. 7 zák. ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. má také internát zřízený při středoškolském ústavě, aby umožňoval nemajetným žákům studium tím, že jim poskytuje buď vůbec zdarma nebo za lacinější peníz byt a zaopatření.
(Nález ze dne 12. září 1922 č. 12502.)
Věc: Evangelická obec církevní augsburgského vyznání v Bratislavě (adv. S. Fruhwirth z Bratislavy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě o zabrání části budovy. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Župan v Bratislavě zahrál rozhodnutím z — dvě místnosti v přízemí evangelického internátu v — ul. č. —, jež obýval syn profesora H. a profesor H., přikázal je správě slovenského lycea a přidělil za náhradní byt profesoru H. místnost v přízemní evangelického lycea používanou do té doby profesorem B.
Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě odvoláni st-lčino zamítl z těchto důvodů:
Místnosti županským úřadem zabrané nesloužily evangelické církvi k vyučování a mohou býti proto podle § 1 zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. zabrány.
Správa evangelické církve jich nezbytně nepotřebuje, což vysvítá z toho, že jedna místnost byla obývána osobou nestojící vůbec z žádném poměru k ústavu. Podle § 2 cit. zákona byly nájemníkovi přiděleny místnosti náhradní, takže neutrpí újmy Jest veřejným zájmem, aby profesorský sbor slovenského lycea měl v místnostech zabraných sborovnu a řiditelnu, aby mohl svými účelům dostáti, poněvadž jest nesporno, že řádné vyučování jest eminentně veřejnými zájmem.
O stížnosti uvážil nss takto:
Nss musil se zabývati především námitkou stížnosti, že místnosti, o něž jde, nemohly býti podle § 1, odst. 3 č. 7 zák. ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. vůbec zabrány. Podle ustanovení toho jsou ze zabrání vyloučeny budovy a zařízeni sloužící k účelům kulturně vzdělávacím a sociálně svépomocným. Nemůže býti zajisté pochybnosti o tom, že internát, zřízený při středoškolském ústavě s účelem, aby umožňoval nemajetným žákům studium tím, že jim poskytuje buď vůbec zdarma nebo za lacinější peníz byt a zaopatření, je zřízením ve smyslu tohoto ustanovení. Pak jest však internát takový, zahrnuje v to i naturální byty osob dozorčích, ze zabrání podle uvedeného zákona vyloučen, jestliže účelu svému skutečně, třebas — pro příčiny mimo něj ležící — jen částečně slouží. V předloženém případě tvrdila st-lka v řízení správním, zejména ve stížnosti do zabíracího nálezu I. stolice, že zabrané místnosti jsou částí internátu určeného k bezplatnému ubytování a zaopatření nemajetných žáků střední školy jí vydržované, že budovu internátu sice dočasně za- ujal zemský obilní ústav, že však zabrané místnosti byly hned po svém uvolnění st-lkou vráceny svému původnímu účelu a že v jedné z nich bydlí chudí žáci se svým1 dozorcem, druhé pak že užívá jako naturálního bytu podprefekt pověřený stálým dohledem na internát.
Žal. úřad potvrdil přes to zabrání obou místností, vycházeje jednak z názoru, že zabrání jest přípustno, poněvadž místnosti neslouží k vyučování, jednak z předpokladu, že jedna z místností byla obývána osobou, nejsoucí vůbec v žádném poměru k ústavu, druhá pak že byla obývána nájemníkem.
Uvedený názor žal. úřadu odporuje však znění ustanovení § 1, odst. 3 č. 7 zákona, jenž vylučuje ze záboru nejen budovy sloužící k vyučování, nýbrž i budovy a zařízení sloužící k účelům sociálně svépomocným. Uvedený předpoklad žal. úřadu pak, že by jedna z místností byla obývána jen osobou stojící mimo poměr k ústavu, druhá pak nájemníkem, nejen nemá ve spisech opory, nýbrž jest i v rozporu s uvedeným tvrzením st-lčiným.
Rozpor ten žal. úřad neodstranil, ač to .bylo pro rozhodnutí důležité, poněvadž kdyby bylo tvrzení st-lčino správné, nebylo by lze místnosti zabrati.
Poněvadž tedy nař. rozhodnutí nejen odporuje zákonu, nýbrž spočívá i na řízení podstatně vadném, slušelo je zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 1490. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 6-8.