Č. 1731.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: I. Tvrdí-li zcizitelé, že mělo býti konáno šetření podle § 18, odst. 1 dávk. ř., když úřad chtěl za cenu nabývací vzíti odhadní cenu nemovitosti a nikoli nejvyšší podání dražební, mají uvésti konkrétní skutečnosti, z nichž by plynulo, že odhadní cena neodpovídala obecné hodnotě, jinak nejde o podstatnou vadu řízení. — II. Náklady na novou zevní omítku budovy nelze pokládati za připočítatelné podle § 9 č. 1 dávk. ř.
(Nález ze dne 7. prosince 1922 č. 18550.)
Věc: Norbert a Sylva K. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem ze dne 4. března 1921 předepsána byla z převodu domu čp. — v K. podle trhové smlouvy ze dne 12. července 1920 zcizitelům manželům Norbertu a Sylvě K. dávka z přírůstku hodnoty penízem 10450 K 28 h. Při tom vzal vyměřovací úřad za základ jako nabývací hodnotu odhadní cenu nemovitostí, jak byla zjištěna soudním odhadem podle odhadního protokolu ze dne 23. března 1910 penízem 14106 K, a uznal z obnosu nákladů per 3926 K' 85 h pouze částku 2092 K 10 h, za připočítatelnou dle § 9, odst. 1 dávk. ř.
V odvolání namítali zcizitelé, že za nabývací hodnotu možno stanoviti jediné nejvyšší podání v dražbě docílené a že inspektorát pro zemské dávky, měl-li pochybnosti, zda nejvyšší podání obecné hodnotě odpovídá, měl st-le ve smyslu § 18 dávk. ř. vyzvati k udání ceny přiměřené. Dále tvrdili, že při nákladech nešlo o jednoduché opravy na pravidelné udržování staveb, nýbrž o rekonstrukci celého domu.
Rozhodnutím zemského správního výboru byla stížnost, co se týče prvého bodu, zamítnuta proto, poněvadž nejvyšší dražební podání zastupuje nabývací cenu, kterou vyměřovací úřad nemusí přijati za základ pro vyměření dávky, nýbrž může za základ vzíti obecnou hodnotu v době nabytí, za kterouž dle § 306 o. z. o. a § 142 ex. ř. dlužno pokládati exekuční odhadní hodnotu, aniž třeba předem zcizitelé dle § 18, odst. 1 dávk. řádu vybízeti k udání hodnoty, jež se jim zdá býti přiměřenou.
Co se týče druhého bodu, nebylo žádosti za připočtení částky 1834 K 75 h za novou omítku zvenčí hladkou pod olejový nátěr, jakožto nákladu připočítatelného vyhověno, ježto jde o pouhou opravu.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí podanou nemohl nss uznati důvodnou.
Co se týče námitky, že bylo povinností ukládajícího úřadu, zavésti řízení dle § 18, odst. 1 dávk. ř., měl-li pochybnosti, zda nejvyšší podání odpovídá obecné hodnotě, uznal sice nss výtku tu za správnou, že totiž postup žal. úřadu neodpovídal předpisu § 18 dávk. ř., avšak nemohl v tom spatřovati podstatnou vadu proto, poněvadž st-lé neuvedli žádných konkrétních skutkových okolností, z nichž by se dalo souditi, že odhadní cena 14106 K neodpovídala obecné hodnotě, ačkoliv k tomu měli možnost ještě ve stížnosti do platebního rozkazu, a také ve stížnosti k tomuto soudu podané neuvádějí žádných námitek proti správnosti odhadní hodnoty, zejména netvrdí, že by v mezidobí od výkonu odhadu do vnucené dražby byla nastala podstatná změna v okolnostech pro určení hodnoty rozhodných.
Žal. úřad neměl proto příčiny, aby nařídil odstranění formální vady v řízení ukládacím sběhlé a hledě k obsahu stížnosti dlužno souditi, že formálně vadným postupem vyměřovacího úřadu nebyla zhoršena právní posice st-lů ani stížená obrana jejich práva.
Dále namítá stížnost, že neprávem nebyla uznána částka 1834 K 75 h, vydaná na novou omítku z venku hladkou pod olejový nátěr, jako část celkového nákladu na rekonstrukci domu, připočítatelného k ceně nabývací.
Dle § 9 č. 1 dávk. ř. dlužno připočísti k nabývací ceně za účelem vyšetření přírůstku hodnoty veškeré náklady, které zcizitel nebo jeho právní předchůdce ve směrodatné době učinili k trvalému zvýšení hodnoty. Připouští-li ustanovení to připočtení pouze takových nákladů v kapitálu, které zcizitelem a jeho právními předchůdci byly učiněny k trvalému zvýšení ceny nemovitosti, pak vyloučeny jsou takové náklady, jimiž se nemovitost udržuje pouze v stavu upotřebitelném, a nelze mluviti o trvalém zvýšení hodnoty, slouží-li obnovení normálního upotřebitelného stavu pouze k tomu, aby tím nahrazeno bylo pouze snížení ceny dosavadním užíváním přivoděné.
Z příkladů uvedených v § 9 dávk. ř. jde, že rozhodnými mají býti pouze takové náklady, jimiž se vtělují do nemovitosti nové součástky hodnosty, které v ní ještě nebyly obsaženy. To jest zřejmo zejména z toho, co § 9 dávk. ř. uvádí o stavebních nákladech. Neboť tam označují se ve znění skoro doslovně se přimykajícím k výrazům stavebního řádu, pouze náklady na nové stavby, přístavby, přestavby a nástavby, nikoliv však náklady za jiná zařízení, jako opravy a změny stavební tvořící technicky zvláštní pojem různý od novostaveb, přístaveb a přestaveb (srov. §§ 27 a 28 stav. řádu pro Čechy). Poněvadž v tomto případu novou omítku jest pokládati za pouhou opravu stavby k udržení jejímu v dobrém stavu, aniž by tím byly vtěleny do nemovitosti nové hospodářské hodnoty, které by nebyly již obsaženy v jejím normálním stavu, nemohl nss v tom, že žal. úřad nevyhověl žádosti za připočtení částky 1834 K 75 h jakožto nákladu připočítatelného vysloviv, že se jedná o pouhou opravu, spatřovati nezákonnost.
Bylo tudíž stížnost v obou směrech zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1731. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 559-561.