Č. 1567.

Zaměstnanci obecních podniků města Brna: I. * »Ročním příjmem« ve smyslu § 93, odst. 2 služ. pragm. pro úředníky městských podniků zem. hlav. města Brna z 12. května 1914 rozumí se pouze služné a aktivní přídavek (§ 45 cit. služ. pragm.). — II. * Úředníci podniků zem. hlav. města Brna, pokud,obec sama podnik provozuje (čl. IV. služ. pragm. pro úředníky měst. podniků zem. hl. m. Brna z 12. května 1914) jsou stejně jako ostatní úředníci města Brna ve veřejnoprávním služebním poměru k obci.
(Nález ze dne 12. října 1922 ě. 14129.)
Věc: Josef ina A. v B. protfc obecnímu zastupitelstvu města Brna stran odbytného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím městské zastupitelstvo brněnské odepřelo započítati st-lce do odbytného, které jí bylo při vystoupení jejím ze služeb městské plynárny přiznáno ve smyslu § 93, odst. 2 služ. pragm. pro úředníky obecních podniků města Brna ze dne 12. května 1914, také drahotní a nákupní přídavky a hodnotu koksu pobíraného in nátura, z důvodu, že citovaný předpis slovem »Jahresbezug« rozumí toliko služné a místní přídavek.
O stížnosti, která rozhodnutí to naříká pro nezákonnost, nss uvážil:
Vzhledem k námitce nepříslušnosti nss-u přednesené žal. úřadem při veřejném ústním líčení a opřené o názor, že zaměstnanci soukromohospodářských podniků obce jsou v služebním poměru soukromoprávním, nss setrval na právním názoru zaujatém pro obor platnosti českého zemského zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z. v nálezu ze dne 3. června 1919 č. j. 2696 (Boh. č. 119 adm.) a dále rozvinutém v nálezu ze 7. února 1921 č. j. 1428 (Boh. č. 699 adm.), že totiž pro otázku, je-li zaměstnanec obce v služebním poměru veřejnoprávním či soukromoprávním, je lhostejno, v jakém oboru správy je zaměstnán, zda při veřejné správě či při soukromohospodářských podnicích obce, a že rozhodným je jediné, jaké místo zaujímá v služebním organismu obce, takže za zaměstnance ve veřejnoprávním poměru služebním považovati dlužno každého kdo ustanoven byl na místo, příslušným orgánem v služebním ústrojí obce jako více méně trvalá objektivní instituce systemisované, aby tu v služební podřízenosti jako svoje povolání konal obci služby, ať jest obsah jejich jakýkoliv. Statut města Brna neposkytuje žádné opory pro závěr, že by zaměstnanci obecních podniků byli zásadně v jiném služebním poměru k obci, než zaměstnanci ostatní. Čl. IV. služ. pragm. pro úředníky obec. podniků praví, že dlužno úředníky ony na tak dlouho, dokud obec podniky přímo vede, považovati za obecní úředníky hl. města Brna, a § 95 násl. podřizují je disciplinární moci obce s vyloučením pořadu práva soukromého (§ 140), z čehož patrno, že obec nechtěla ty zaměstnance, kteří byli při podnicích obco dosazeni na místa úřednická, považovati pouze za síly smluvní, najaté soukromoprávní smlouvou služební, nýbrž že chtěla jim v celku a zásadně dáti totéž služební postavení jako ostatním úředníkům obecním. Že st-lka jest úřednicí podléhající platnosti citované pragmatiky, žal. úřad však sám uznává. Je proto námitka nepříslušnosti nss-u bezdůvodná.
Ve věci samé bylo uvážiti:
Pro rozhodnutí sporné otázky přichází tu v úvahu jedině ustanovení § 93, odst. 2 cit. služ. pragm., které zní v původním svém textu doslova:
»Bei mehr als fúnfjáhriger Dienstzeit erhált der Austretende eine Abfertigung in der Hóhe des letzten Jahresbezuges. Hat er noch keinen Anspruch auf diese Abfertigung, so werden ihm die von ihm eingezahlten Pensionsbeitráge mit 4 Prozent Zinsen zurúck gezahlt.« Co se slovem »Jahresbezug« rozumí, není v tomto paragrafu blíže vymezeno. Je na snadě výklad, že služební pragmatika má tu na mysli toliko roční obnos těch služebních příjmů, jež sama zavádí a upravuje a které spojeny jsou s ustanovením samým, nejsouce podmíněny dále ještě jinými předpoklady, tedy roční obnos služebních příjmů řádných, t. j. služného a aktivního přídavku, které § 45 násl. ob. pragm. zahrnuje slovem »Bezúge«; a odlišuje je od ostatních příjmů mimořádných, jakými jsou »Neben- genůsse« a »Nebengebuhren« § 59 násl. a výpomoci § 64. Drahotní přídavky a nákupní a nouzové" výpomoci se stanoviska této služební pragmatiky nejsou — jak stížnost mylně za to má — součástí řádných služebních příjmů, které se odvolatelně jimi snad zvyšují, nýbrž mají povahu zvláštních platů samostatných, od řádných platů zcela odlišných, jak patrno již z toho, že úprava a výměra jich spočívá na zásadách podstatně jiných, nežli úprava platů řádných. Již z toho plyne, že nelze jich počítati do »ročního příjmu« ve smyslu § 93/2 služ. pragm. Nad to dlužno však uvážiti:
Jak z druhé věty výše cit ustanovení nepochybným způsobem vysvítá a stížnost sama uvádí, jest odbytné ono myšleno jako náhrada za to, že se zaměstnanec vystupující ze služby vzdává nároku na pensijní zaopaření. Z toho podává se však důsledek, že jest do »ročního příjmu« ve smyslu § 93/2 čítati toliko ty složky služebních příjmů, které se zař počítávaji při výměře výslužného. Podle §§ 70 a 66 služ. pragm. bére se za základ pro vyměření pense toliko služné a aktivní přídavek; případné požitky naturální jsou podle § 70/1 ze započítání pro výměru výslužného vyloučeny. Přídavky poskytované zaměstnancům z titulu drahotních poměrů (drahotní, nákupní, nouzové přídavky a výpomoce) do výslužného započítatelny nejsou. Vzhledem k vylíčené povaze odbytného dle § 93/2 služ. pragm. není proto také důvodu, aby byly započítávány do tohoto odbytného. Je sice pravda, jak stížnost uvádí, že následkem znehodnocení valuty, která u aktivních požitků služebních vyvažuje se drahotními přídavky, hodnota odbytného, kterého se nyní dostává podle § 93/2 služ. pragm. vystupujícímu zaměstnanci, je relativně, t. j. v poměru k souhrnu jeho nynějších fakticky pobíraných aktivních požitků menší, nežli jak tomu bylo v době vydání služ. pragmatiky z r. 1914.
Týž zjev vyskytuje se však i u výslužného a jiných zaopatřovacích požitků, s nimiž odbytné ono svou povahou je příbuzno. A jako se děje při těchto zaopatřovacích požitcích, tak mohl by i při onom odbytném nepoměr ten vyrovnán býti jenom zvláštním drahotním příplatkem, který by vyžadoval výslovného ustanovení, aniž je možno přiznati, že zvýšením aktivních služebních příjmů o drahotní přídavky automaticky nastalo i zvýšení sporného odbytného.
Z uvedených důvodu bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1567. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 165-167.