Č. 1553.

Sociální péče: I. * Prokurista firmy, která neohlásila uprázdněné místo sprostředkovatelně práce (§ 5 zák. z 12. srpna 1921 č. 322 sb. z. a n.), není v této své vlastnosti odpovědný za tento přestupek. — II. Objektivní i subjektivní podstatu přestupku policejního jest úřad povinen zjistiti sám.
(Nález ze dne 9. října 1922 č. 11.450.)
Věc: Antonín B. v Ml. B. proti zemské správě politické v Praze stran trestního nálezu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okresní politická správa uznala prokuristu firmy L. & K. v Ml. B. Antonína B. vinným přestupkem § 5 zák. ze dne 12. srpna 1921 č. 322 sb. z. a n., kterého se dopustil tím, že podle sdělení okresní sprostředkovatelny práce a částečně podle doznání insercí v místních listech dne 6. prosince 1921 hledal hocha na posílky, aniž toto uprázdněné místo hlásil u sprostředkovatelny práce, a odsoudila ho po rozumu § 20 téhož zákona k pokutě 50 K, při nedobytnosti do vězení na 5 dnů.
Zemská politická správa odvolání nevyhověla, ježto skutková podstata přestupku jest zjištěna.
Stížnost uplatňuje především námitku vznesenou také již v odvolání, že st-l nemůže být činěn osobně odpovědným za opomenutí firmy.
O této námitce uvážil nss:
§ 5 cit. zák. stanoví, že všichni zaměstnavatelé jsou povinni uprázdněná místa hlásiti u místně příslušné veřejné sprostředkovatelny práce, a § 20 praví, že, opomene-li zaměstnavatel hlásiti uprázdněná místa (§ 5), dopouští se přestupku, který trestá politický úřad první stolice. Povinnost hlášení jest tedy uložena zaměstnavateli a jemu se též vyhrožuje trestem, nedostojí-li této povinnosti.
Ze spisů jde nesporně na jevo, že nešlo u st-le osobně jako o zaměstnavatele, protože hocha na posílky hledala firma L. & K., na kterou též sprostředkovatelna práce v Ml. B. učinila trestní oznámení. Jde tedy jen o to, zda správně rozřešena byla otázka odpovědnosti st-le za tuto firmu.
Nss shledal, že ne.
Jako prokurista má oyšem st-l práva vytčená v čl. 42 obch. zák., jest tedy zmocněn ke všem soudním a mimosoudním obchodům a právním jednáním, která se vyskytují při provozu obchodní živnosti, a má právo přijímati a propouštěti obchodní pomocníky. Leč toto vymezení práv prokuristy platí jen pro obor práva soukromého a nelze z něho dovozovati totožnost právního postavení a z něho plynoucí odpovědnosti ve směru veřejnoprávním.
V oboru práva živnostenského — pod které podnik řečené firmy spadá — to jasně ukazují předpisy živnostenského řádu, podle nichž se žádá, aby v živnostech provozovaných společnostmi, tedy i společnostmi akciovými jakou je firma L. & K., ustanoven byl vhodný zástupce (§ 3), jenž musí být živnostenskému úřadu oznámen (§ 55) a jenž má, pokud jde o přestupky živnostenského řádu, zásadně tutéž odpovědnost, která jinak stíhá majitele živnosti (§ 137). Vůči úřadu živnostenskému je tedy zástupce representantem společnosti a ne prokurista. Ani v jiném oboru veřejnoprávním nelze prokuristovi vzhledem na soukromoprávní ráz jeho poměru ukládat odpovědnost.
Vycházel-li tedy žal. úřad — jenž zamítaje odvolání st-lovo v celém rozsahu, zamítl tím i svrchu uvedenou, v něm uplatňovanou námitku — ze stanoviska, že st-1 je proto odpověden za nehlášení uprázdněného místa u firmy L. & K., že jest prokuristou této firmy, jest jeho rozhodnutí nezákonné.
V odvodním spise namítá ovšem žal. úřad, že vzal za podklad rozhodování okolnost, že st-l jménem firmy vypovídal a že »referent okresní správy politické z úředního i osobního styku, a právě hlavně z úředního, zajisté dobře ví, kdo zastupuje firmu vůči úřadům«.
Tyto momenty nelze však uznati za rozhodné pro posouzení otázky, zda st-le stíhá odpovědnost za opomenuté hlášení. I kdyby nebylo přihlíženo k tomu, že ve spisech není vůbec žádné výpovědi st-lovy, nýbrž jedině písemné vyjádření firmy L. & K., podepsané st-lem podle předpisu čl. 44 obch. zák., nebylo by přípustno z pouhé okolnosti, že určitá osoba učiní za společnost výpověď, souditi na její osobní odpovědnost za jednání společnosti. Tím méně stačí dovolávati se jako důkazu pro to styků a známostí referenta u první stolice, ježto náleží dovolanému úřadu, aby posoudil a rozhodl otázku, která v odvolání výslovně byla nadhozena a jež směřuje k vyšetření subjektivní stránky přestupku, o nějž jde.
Z důvodu právě uvedeného je bezpodstatná i námitka odvodního spisu, že bylo na st-li, aby jmenoval skutečného odpovědného zástupce firmy. Jeť povinností úřadu, který ukládá policejní trest, aby zjistil objektivní a subjektivní podstatu jeho, a povinnost tuto nelze přesunovati na někoho jiného.
Ježto tedy nss shledal, že se dal úřad při odpovědi na otázku, je-li st-l odpověden za to, že firma L. & K. neohlásila uprázdněné místo v podniku jejím příslušné sprostředkovatelně práce, vésti nezákonnými důvody, musil nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876, a nebylo mu třeba zabývati se dalšími námitkami stížnosti.

Citace:

č. 1553. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 133-135.