Č. 1741.

Závodní výbory: K otázce vyloučení člena rozhodčí komise podle § 32 prov. nař. z 29 prosince 1921 č. 2 sb. z. a n. na r. 1922.
(Nález ze dne 12. prosince 1922 č. 18975.)
Věc: Firma A. L. v Praze (adv. Dr. J. Arnstein z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Litoměřicích a živnostenskému inspektorátu pro stavbu vodních cest v Praze (odb. r. Dr. Stern) o zřízení závodního výboru.
Výrok: Stížnost do rozhodnutí živnostenského inspektorátu odmítá se jako nepřípustná. Nález rozhodčí komise zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: K žádosti zaměstnanecké organisace Internationaler Metall-Arbeiter-Verband, Verwaltungsstelle Aussig, jež v žádosti uvedla, že jedná z příkazu kovodělníků zaměstnaných v dílnách správek firmy A. L. v Ž. a že dělnictvoi je s firmou ve sporu o zřízení samostatného závodního výboru dle zákona o závodních výborech ze dne 12. srpna 1921 č. 330 sb. z. a n. pro tyto dílny, rozhodl dle § 1 nař. ze dne 29. prosince 1921 č. 2 sb. z. a n. pro rok 1922 živnostenský inspektorát pro stavbu vodních cest v Praze výměrem ze dne 25. února 1922 č. —, že se výbor ten má zříditi.
Vyrozuměl o této žádosti i rozhodnutí také st-lku.
Dne 27. února 1922 došla téhož inspektorátu žádost organisace Ortsgruppe Leitmeritz des deutschen Bauarbeiterverbandes in der čsl. Republik, podepsaná předsedou Josefem B. Organisace tvrdíc, že mluví jménem lodních stavebních dělníků téhož závodu, žádala o stejné rozhodnutí.
Inspektorát vyrozuměl ji o. svém rozhodnutí.
Když později byla zřízena rozhodčí komise v Litoměřicích, podala firma A. L. z onoho rozhodnutí odvolání a protest proti volbám, jež byly zatím dne 16. března 1922 přes odpor firmy výkonány. Nař. rozhodnutím ze dne 17. června 1922 č., — zamítnuto bylo odvolání firmy i její námitky proti volbám. Jednání a rozhodování komise účastnil se jako přísedící skupiny zaměstnaných též zmíněný Josef B.
Firma A. L. stěžuje si nyní do rozhodnutí živnostenského inspektorátu i do zamítnutí jejího odvolání z tohoto rozhodnutí inspektorátu podaného.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Stížnost jde 1. proti rozhodnutí živnostenského inspektorátu ze dne 25. února 1922 č. —, kterým tento dle § 1 prov. nař. k zákonu o závodních výborech vyslovil, že se má zříditi samostatný závodní výbor pro dílny firmy A. L. v Ž.; 2. proti rozhodnutí rozhodčí komise ze dne 17. června 1922, kterým po jejím zřízení bylo odvolání firmy A. L. z onoho rozhodnutí živnostenského inspektorátu zamítnuto.
ad 1. Stížnost do rozhodnutí živnostenského inspektorátu jest nepřípustná, ať se posuzuje výrok živnostenského inspektorátu jako prosté dobré zdání (jak chce zástupce ministerstva sociální péče, popíraje platnost § 1 prov. nař., v němž se živnostenskému inspektorátu dává kompetence rozhodovací), anebo ať se posuzuje jako skutečné instanční rozhodnutí, jímž podle nařízení má býti.
V prvním případě stojí stížnosti v cestě ustanovení § 2 zák. o nss-ě a § 2 zák. o ss, dle nichž nss může rozhodovati o rozhodnutích nebo opatřeních správních úřadů, kdežto pouhé dobré zdání není takovýmto aktem správním; v druhém případě pak překážel by stížnosti předpis § 5 zák. o ss, dle něhož může býti vznesena stížnost na nss jen proti konečnému rozhodnutí, tedy proti rozhodnutí poslední přípustné administrativní instance, jíž dle cit. § 1 má býti rozhodčí komise.
Bylo proto stížnost v tomto jejím bodu odmítnouti jako nepřípustnou.
ad 2. Prvá námitka proti tomuto rozhodnutí, jíž se soud musil nejdříve zabývati, vytýká, že jeden z členů rozhodčí komise, která vydala nař. rozhodnutí, totiž Josef B., jest dle ustanovení § 32 prov. nař. z rozhodování vyloučen.
Dle tohoto ustanovení platí o vyloučení a odmítnutí člena příslušného senátu rozhodčí komise obdobná zákonná ustanovení o odmítnutí a vyloučení soudců v řízení civilním. Tato zákonná ustanovení jsou dána v §§ 19 a 20 jur. normy. St-lka dověděla se dle svého nijak nevyvráceného a ani nepopřeného tvrzení o okolnosti, která Josefa B. dle mínění stížnosti vylučuje z účasti na rozhodování, teprve když nález komise rozhodčí byl již vynesen.
Bylo tedy zkoumati, zda hledíc k nesporným skutkovým okolnostem lze Josefa B. pokládati podle cit. ustanovení jur. normy za vyloučena z účasti při rozhodovací činnosti komise.
V úvahu přichází jen ustanovení § 20 č. 4 jur. n., dle něhož jsou vyloučeny z vykonávání soudcovského úřadu soudcové ve věcech, v nichž byli nebo jsou zřízeni zmocněnci jedné ze stran procesních. V řízení před rozhodčí komisí jsou ve sporu o zřízení závodního výboru dle § 26 zák. o závod. výb. jednou procesní stranou zaměstnanci, jichž se týče, to jest oni, kteří v závodním výboru získávají zástupce svých zájmů (§ 3 zák. o závod, výborech). Jde tedy o to, zdali Josef B. byl zmocněncem této procesní strany ve věci, o níž bylo mu jako členu rozhodčí komise spolu rozhodovati. Spisy jest dokázáno a není vůbec sporno, že Josef B. jako předseda Ortsgruppe Leitmeritz des deutschen Bauarbeiterverbandes in der čsl. Republik ve jménu lodních dělníků stavebních u firmy A. L. v Ž. zaměstnaných podáním ze dne 24. února 1922 ve věci zřízení závodního výboru u živnostenského inspektorátu intervenoval. Zda stalo se tak před úřadem či před orgánem, který ve věci, o niž běželo, neměl příslušnosti úřední, je lhostejno, poněvadž § 20 č. 4 jur. normy v tomto směru nečiní rozdílu. Je třeba jen odpověděti na otázku, lze-li Josefa B. považovati ve smyslu § 20 č. 4 jur. normy již proto za zmocněnce řečených zaměstnanců, že jednal jejich jménem ve věci zřízení závodního výboru, i když nejednal jako osoba soukromá, nýbrž ve své funkci jako předseda jistého sdružení.
Dle náhledu soudu nemůže ani tento rozdíl padati na váhu, neboř ratio legis § 20 č. 4 jur. normy je poskytnouti možnost, aby z účasti na rozhodování byla vyloučena osoba, která jako zmocněnec jedné ze stran procesních ocitla se k předmětu sporu ve vztahu, který je s to, aby buď oslabil objektivnost jejího úsudku neb aspoň vzbudil u druhé z obou procesních stran, jímž má právo býti nalezeno, domnění, že nález tento nebude naprosto nestranný a objektivní. Tento vztah k předmětu sporu, který zakládá důvod vyloučení dle § 20 č. 4 jur. normy, není však pod- statně jiný, ať osoba, která jménem jedné strany procesní jednala, vystupovala při tom jako soukromník či jako funkcionář nějakého sdružení.
Bylo proto Josefa B. uznati za vyloučena z účasti při rozhodování, a to tím spíše, ježto z podání B-em podepsaného není ani možno bezpečně poznati, zdali vskutku za zaměstnance st-lčiny intervenoval ve své funkci spolkové, to jest na základě usnesení nějakého orgánu spolkového nebo na základě nějakých stanov spolkových.
Nebyla tudíž rozhodčí komise podle § 26 zák. o závodních výborech a § 32 prov. nař. náležitě složena, pročež slušelo nař. její rozhodnutí, ježto st-lka včas to vytknula, podle § 7 zák. o ss. zrušiti.

Citace:

č.1741. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 580-582.