Č. 1515.

Policejní právo trestní: I. Při policejních deliktech nevyhledává se zlý úmysl, k odsouzení stačí pouhá culpa. — II. Otázka, je-li tu neodolatelné donucení vylučující trestnost pachatele, jest otázkou skutkovou. — II. Porušení práva nahlížeti do správních spisů? — IV. Není podstatnou vadou, vyslýchal-li obviněného v policejním řízení trestním úředník kancelářský a představený úřadu vydal jen nález.
(Nález ze dne 21. září 1922 č. 12815.)
Prejudikatura: Boh. č. 912 adm. (ad I.) a 1042 adm. (ad IV).
Věc: Adolf J. v L. (adv. Dr. V. Beer ze Svitav) proti zemské správě politické v Brně o, trestní nález pro nedodání kontingentu obilí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem vyhlášeným dne 13. dubna 1921 uznal okresní obilní úřad v M. T. st-le vinným, že se nedodáním obilí dopustil přestupku § 5 cit. vlád. nař. z 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n. a odsoudil jej podle § 18 nař. k pokutě 5000 K a v případě nedobytnosti k vězení na 30 dnů.
Zemská správa politická v Brně výnosem z — zamítla odvolání st-lovo, protože skutková podstata přestupku za vinu mu kladeného jest prokázána; k žádosti st-lovč však zmírnila mu podle návrhu I. stolice trest na pokutu 3000 K nebo vězení 20 dnů.
St-l podal pak žádost za povolení k nahlédnutí do spisů, kteroužto žádost okresní správa politická v Moravské Třebové zamítla výměrem z —. Rekurs do tohoto vyřízení podaný nebyl dosud vyřízen.
O stížnosti do výše zmíněného rozhodnutí zemské politické správy podané uvážil1 nss takto:
Stížnost uplatňuje proti nař. rozhodnutí především námitky rázu formálního a vytýká, že úřad odepřel st-li nahlédnutí do spisů za účelem provedení odvolání v řízení správním a za účelem sepsání stížnosti k nss po vydání nař. rozhodnutí.
K námitce té třeba uvésti:
Pokud st-l spatřuje porušení svých procesních práv v tom, že úřad prvé stolice po vydání nař. rozhodnutí odepřel svoliti, aby st-l nahlédnul do správních spisů, jest tato námitka jeho nepřípustná, neboť předmětem úvahy nss jest jedině nař. rozhodnutí samo, nikoliv pozdější opatření úřadu prvé stolice, proti němuž st-l podal stížnost, o které dosud pořadem instancí rozhodnuto nebylo (§ 5 zák. o ss).
Co se týče svržení st-lcva, že mu úřad již v řízení správním odepřel nahlédnutí do správních spisů, třeba především uvésti, že není předpisu, jenž by v trestním řízení policejním poskytoval straně bezvýhradný právní nárok na to, aby jí úřad dal nahlížeti do trestních spisů. Ovšem nesmí úřad odepřením nahlédnutí do spisů stížiti straně obranu vůči obviněním proti ní vzneseným. Ježto pak stížnost ani netvrdí, že by uvedeným postupem úřadu byla bývala straně v určitém směru stížená obrana proti nař. rozhodnutí, nejde v daném případě o vadu podstatnou.
Jako další vadu řízení uvádí stížnost, že st-le vyslýchal v správním řízení podřízený kancelářský úředník, niko,li správce okresního obilního úřadu, jenž vynesl nález, což odporuje zásadám trestního řízení správního,
zejména zásadě ústnosti a bezprostřednosti tohoto řízení.
Nss nemohl uznati, že by stížností vytýkaný postup zakládal podstatnou vadu řízení. V daném případě není sporu o tom, že pro trestní řízení před přednostou okresního obilního úřadu, jenž podle § 2, odst. 4 vlád. nař. z 6. července 1920 č. 443 sb. z. a n. vykonává trestní agendu v zastoupení okresní politické správy a jménem jejím, použíti jest předpisů platných pro trestní řízení policejní, z kteréhožto právního názoru vychází i stížnost, dovolávajíc se právě těchto předpisů pro svoji námitku. Jak však nss již ve svém nálezu ze dne 5. prosince 1921 č. 14852/21, Boh. č. 1042, dovodil, nutno míti za to, že podle organisace úřadů správních může vyšetřování skutkové podstaty prováděno býti úředníkem přiděleným, kdežto nález trestní může vydati představený úřadu, i když se sám osobně vyšetřování nezúčastnil.
Není tudíž vadou řízení, tím méně pak vadou podstatnou, když st-le vyslýchal podřízený kancelářský úředník, nález pak vydal představený úřadu.
Bezdůvodnou jest námitka, že k odsouzení st-le bylo by bývalo potřebí, aby st-li prokázán byl dolus. Nss již vícekráte vyslovil (srv. ku př. nález z 28. června 1921 č. 8297 Boh. č. 912), že při policejních deliktech nevyhledává se zlý úmysl, nýbrž odsuzující nález trestní lze v trestním řízení policejním vydati i pro jednání neb opomenutí pouze kulpostní.
Pokud st-l popírá i pouhou kulpu, třeba uvésti, že vývody svými v tom směru vznáší st-1 vlastně námitku, že mu neodolatelným donucením vylučujícím jeho trestnost, bylo znemožněno splnění uložené mu povinnosti.
Otázka, je-li zde takové neodolatelné donucení vylučující trestnost st-le či nikoliv, jest otázkou skutkovou, jejíž řešení úřadem správním váže i nss, který může je přezkoumávati pouze po stránce formální, totiž, zda zjištění úřadu netrpí nějakou podstatnou vadou.
St-l takovou vadu vytýká a tvrdí, že úřad nevyšetřil a neuvážil, že st-l postižen byl neúrodou a že musí pečovati o výživu 15 osob, takže nedodal-li kontigent, nemůže jej stíhati žádná kulpa, ježto opomenutí jeho stalo se z neodolatelného donucení.
Třeba však uvážiti, že podle § 8 vlád. nař. z 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n. měl držitel zabavených plodin dodati veškeré přebytky sklizně, pokud mu nebyly ponechány podle podrobnějších předpisu vydaných na základě § 5 t. nař.
Kolik obilí určitý zemědělec v konkrétním případě měl podle tohoto předpisu odvésti, určila podle § 13 vlád. nař. z 28. června 1920 č. 423 sb. z. a n. místní komise přihlížejíc k osevné ploše, výsledku sklizně a počtu osob poukázaných na výživu v oné domácnosti. Rozvrh kontingentů na jednotlivé zemědělce měl býti v obci veřejně vyhlášen a každému zemědělci sděleno zvláště, kolik kterého druhu obilí jest povinen odvésti. Zemědělci pak mohli do 8 dnů podati námitky proti předepsanému jim kontingentu, o nichž rozhoduje okresní komise pro repartici kontingentů s konečnou platností.
St-1 netvrdí, že by v době vydání nař. rozhodnutí nebylo bývalo ještě určeno, kolik obilí st-1 s ohledem na osevnou plochu, výsledek sklizně a počet osob jeho domácnosti povinen jest dodati, nýbrž jak žal. úřad tak st-l vycházejí z předpokladu, že míra povinností st-loyých byla již ve zvláštním ukládacím řízení pravoplatně stanovena.
Rovněž netvrdí st-l, že by se okolnostmi nastalými teprve po pravoplatném uložení kontingentu stalo plnění uložené st-li nemožným, nýbrž brojí v tom směru proti trestnímu nálezu jedině námitkami, jimiž snaží se dovoditi, že kontingent obilí, jehož dodání mu pravoplatně bylo uloženo, stanoven byl v míře příliš velké, neodpovídající jeho sklizni a počtu členů jeho domácnosti.
Těmito námitkami měl se však st-l brániti v řízení ukládacím. Jestliže tak vůbec neučinil, aneb jestliže snad vznesené jím námitky byly okresní komisí pravoplatně zamítnuty, není vadou řízení, když žal. úřad maje před sebou pravoplatný výrok ukládací komise o rozsahu dodávací povinnosti st-lovy, vzal za prokázané, že st-l uložený mu kontingent dodati mohl, a že mu v tom nebránilo, neodolatelné donucení.

Citace:

č. 1515. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 55-57.