Č. 1608.

Pozemková reforma: I. Obvodové úřadovny stát. poz. úřadu byly počínajíc dnem 30. července 1921 (dnem účinnosti vl. nař. ze dne 23. června 1921 č. 225 sb. z. a n.) oprávněny udíleti souhlas k pachtovním smlouvám o zabraném majetku bez ohledu na to, zda smlouva byla uzavřena za platnosti § 7 zák. zábor. v původním jeho znění či za platnosti novely k zák. záborovému. — II. Výrok úřadu absolutně nepříslušného může nadřízený úřad kdykoli i mimo pořad instancí zrušiti jako zmatečný.
(Nález ze dne 31. října 1922 č. 15698.)
Věc: Julius F. a spol. v K. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o souhlas ke smlouvě pachtovní.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Smlouvou ze dne 2. dubna 1920 propachtovali st-lé své pozemky ve výměře 2554 uh. jiter 70 čtv. sáhů, zapsané ve vložkách č. O-ské akciové společnosti, při čemž z každého uherského jitra mělo býti ročně placeno pachtovné rovnající se úřední nebo bursovní ceně 125 kg žita, v celku však nejméně 110000 Kč. K žádosti pachtující strany udělila obvodová úřadovna stou v Třenčanských Teplicích výměrem ze dne 10. září 1921 č. — zásadní souhlas k této smlouvě s podmínkou, 1. že doba pachtovní potrvá pouze 10 roků, tedy ode dne 1. listopadu 1920 do 1. listopadu 1930, 2. že pachtýři nepřísluší z uděleného souhlasu více práv než vlastníkovi na zabraném majetku hospodařícímu dle § 13 zák. zábor., a 3. že každá změna osoby pachtýřovy a pachtovní smlouvy podléhá schválení obvodové úřadovny.
Proti tomuto rozhodnutí podala žadatelka u obvodové úřadovny dne 17. září 1921 »prednesenie a odvolanie«, ve kterém uváděla, že k rozhodnutí o udělení souhlasu k pachtovní smlouvě jest povolán jen stpú v Praze a nikoliv jeho obvodová úřadovna, jíž dle zákona přísluší jen vyšetření věci a podání návrhu. Zadatelce prý záleží na tom, aby smlouvě dostalo se schválení úřadem k tomu povolaným, a proto domáhá se rozhodnutí stpú samého, ježto jinak nelze považovati smlouvu za existentní a žadatelka nemůže se vydati v nebezpečí, aby za čas pronajímatel mojil tvrditi, že smlouva schválena není.
Opis tohoto »prednesenie a odvolanie« předložila pachtýřka též stpú-u
v Praze, navrhujíc, aby tento úřad opatře si správní spisy o udělení souhlasu rozhodl sám.
Kdyby ono odvolání bylo zamítnuto, podala pachtýřka ještě další stížnost a to proti oné podmínce výměru prvé stolice, dle níž pachtýřce z uděleného souhlasu nemá příslušeti více práv než vlastníkovi na zabraném majetku hospodařícímu.
Podmínka tato nemá prý opory v zákoně, ježto není ustanovení, jež by předpisovalo, že smlouva pachtovní jen za této podmínky smí býti schválena. Pachtýřka nemohla by na tuto podmínku přistoupiti, neboť vzhledem k dlouhé době pachtovní zavázala se k investicím za více milionů korun.
Stpú výnosem ze dne 5. listopadu 1921 č. — vyhověl stížnosti pachtýřky potud, že zrušil rozhodnutí obvodové úřadovny a to z těchto důvodů:
Dle vlád. nař. ze dne 23. června 1921 č. 225 sb. z. a n. a instrukcí k provedení tohoto, nařízení vydaných přísluší sice obvodovým úřadovnám udělovati svolení dle § 7 zákona ze dne 16. dubna č. 215 sb. z. a n., avšak jen ve znění zákona ze dne 11. března 1921 č. 108 sb. z. a n. Patří tedy do působnosti obvodových úřadoven jediné případy, jež možno posuzovati dle zákona ze dne 11. března 1921 č. 108 sb. z. a n., to, jest ona právní jednání, jež sjednána byla pravoplatně po 9. dubnu 1921. Smlouva pachtovní, o kterou jde, uzavřena byla dne 2. dubna 1920, příslušelo tedy její schválení výlučně do kompetence stpú. Poněvadž obvodová úřadovna rozhodnutím v této věci okruh své působnosti překročila, bylo nutno rozhodnutí její zrušiti jako zmatečné.
Nss uvážil o stížnosti, jež do tohoto rozhodnutí podali majitelé zabraného statku, takto:
Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad rozhodnutí obvodové úřadovny, jímž tato za určitých podmínek projevila dle § 7 zák. zábor. souhlas s pachtovní smlouvou, uzavřenou mezi st-li a svrchu uvedenou akciovou společností, a to z důvodu, že obvodová úřadovna nebyla vůbec příslušná k rozhodování o udělení souhlasu k zmíněné pachtovní smlouvě. Odstraniv takto celé rozhodnutí obvodové úřadovny jako zmatečné a prohlásiv sebe sama za jedině kompetentního k rozhodování o této věci, nemohl ovšem žal. úřad při tomto svém, názoru přezkoumávati ještě jako stolice odvolací rozhodnutí prvé stolice po té stránce, zda jedna z podmínek, na niž souhlas byl vázán, neodporuje zákonu, a nemohl se v cestě instanční zabývati stížností akciové společnosti, jež proti této podmínce brojí, nýbrž mohl jen jako jediná instance rozhodnouti o přípustnosti dotčené pachtovní smlouvy se zřetelem na provádění pozemkové reformy. Žal. úřad však rozhodnutí takového nevydal, nýbrž omezil se na zrušení výroku podřízeného svého; úřadu pro zmatečnost.
Stížnost vytýká rozhodnutí především, že se stpú neměl vůbec pouštěti do rozhodování v této věci, poněvadž nebylo zde stížnosti do rozhodnutí obvodové úřadovny, nýbrž pouze žádost druhé strany za vysvětlení, zda obvodová úřadovna jest k udělení souhlasu kompetentní či nikoliv. Ale i kdyby dotyčné podání druhé smluvní strany mohlo snad pokládáno býti za rekurs, pak měl prý úřad rekurs ten jako opožděný odmítnouti.
Námitku tuto neshledal nss ani v prvém, ani v druhém směru důvodnou.
Stpú zrušil výrok obvodové úřadovny jako zmatečný, poněvadž pochází od úřadu nepříslušného k rozhodování o předmětné záležitosti; nepokládal tedy výrok ten za akt právní moci schopný, nýbrž za akt postrádající jakéhokoliv právního významu, jejž možno i formálně kdykoliv, třeba mimo pořad instancí, odstraniti.
Názoru tomu bylo by přisvědčiti, předpokládaje ovšem, že by šlo skutečně o výrok úřadu absolutně nepříslušného, o čemž níže bude ještě jednáno.
Nehledě však k tomu, zmíněné podání druhé smluvní strany, jak ze spisů patrno, není pouhou žádostí za poučení o tom., byla-li obvodová úřadovna kompetentní k udělení souhlasu, nýbrž jest projevem nesou- hlasu s jejím rozhodováním a domáháním se nápravy u nadřízeného úřadu, tedy rekursem v pravém slova smyslu. Rekurs ten podán byl také v čas, neboť rozhodnutí obvodové úřadovny vydáno bylo dne 10. září 1921 rekurs pak dodán byl poště již dne 15. září 1921. tedy ve 14denní lhůtě rekursní (§ 8, odst. 2. zák. o stpú).
Důvodnou však shledal nss stížnost, pokud tato namítá, že úřad odepřev obvodové úřadovně kompetenci k rozhodování o udílení souhlasu k pachtovní smlouvě dle § 7 zák. zábor., nesprávně vyložil vl. nař. z 23. června 1921 č. 225 sb. z. a n.
V tomto směru uvážil nss takto:
Dle § 5, bodu 9 vl. nař. ze dne 6. července 1920 č. 451 sb. z. a n. příslušelo obvodovým úřadovnám »přijímati a vyšetřovati žádosti za zcizení, směnu, rozdělení, zavazení a pronájem zabraného majetku«. Měly tedy obvodové úřadovny přijímati žádosti za souhlas k uzavření pachtovních smluv o zabraném majetku a měly konati potřebná šetření o podaných žádostech, nemohly však o nich rozhodovati.
VI. nařízením ze dne 23. června 1921 č. 225 sb. z. a n. byla článkem 1., bodem 1 rozšířena působnost obvodových úřadoven a bylo stanoveno, že obvodovým úřadovnám přísluší s jistými omezeními, v nařízení blíže vytčenými, udělovati svolení dle § 7 zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 11. března 1921 č. 108 sb. z. a n. Ustanovením tím byly obvodové úřadovny pověřeny, aoy v prvé stolici také samy rozhodovaly o žádostech za souhlas dle § 7 zák. zábor., při čemž, pokud smluv pachtovních se týče, nikterak v této své působnosti omezeny nebyly.
Žal. úřad se domnívá, že toto ustanovení může se vztahovati jedině na smlouvy uzavřené za platnosti zákona ze dne 11. března 1921 č. 108 sb. z. a n., jehož článkem 1 byl změněn § 7 zák. zábor., nikoli však na smlouvy uzavřené za platnosti § 7 zábor. zák. v původním jeho znění, a soudí tak z toho, že vl. nařízení výslovně uvádí »dle § 7 zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 11. března 1921 č. 108 sb. z. a n.«.
S názorem tím nemůže nss souhlasiti. Citace zákona z 11. března 1921 č. 108 sb. z. a n. na tomto místě nemá jiného účelu než upozornění, že § 7 zák. zábor. v původním svém znění nemá více platnosti, nýbrž že byl citovaným zákonem změněn. Nelze nalézti také rozumného důvodu pro to, aby vládní nařízení bylo chtělo obvodovým úřadovnám poskytnouti sice pravomoc tam, kde na projevu souhlasu jejího závisí platnost smlouvy a tím také ovšem i účinnost její vůči státu, odpíralo však úřadovnám pravomoc tu v těch případech, kde na souhlasu tom závisí jen účinnost smlouvy vůči státu.
Z toho plyne, že obvodové úřadovny byly dnem 30. července 1921, kdy dotyčné vládní nařízení počalo působiti, oprávněny udíleti souhlas k pachtovním smlouvám o zabraném majetku bez ohledu na to, zda smlouva uzavřena byla za platnosti § 7 zák. zábor. v původním znění, di za platnosti novely k zákonu záborovému. Jest tedy názor žal. úřadu, že obvodová úřadovna nebyla kompetentní udíleti souhlas ku zmíněné pachtovní smlouvě, v odporu s cit. vládním nařízením.
Z důvodu toho musilo nař. rozhodnutí býti zrušeno jako nezákonné dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 1608. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 275-278.