Č. 1682.

Státní úředníci: Úsudek, který si utvořil příslušný úřad o trvalé neschopnosti úředníkově, aby zastával řádně svoje služební místo (§ 80, odst. 2 služ. pragm.), musí se opírati o skutečnosti řádně zjištěné.
(Nález ze díře 22. listopadu 1922 č. 17375.)
Věc: Frant. Š. na Kt. V. proti ministerstvu pošt a telegrafu (min. r. Dr. V. Zimmer) o pensionování.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: V denních listech pražských uveřejněny byly o st-li zprávy, že dne — po 2. hod. odp. ztloukl ve svém bytě svoji manželku tak, že utrpěla 2 velké rány na hlavě, které byly lékařem uznány za těžké ublížení na těle. Případ přivábil veliký sběh lidu a manželka musila býti dopravena do nemocnice.
Ředitelství pošt a telegrafu v Praze podalo po vyšetření věci policejním ředitelstvím zprávu ministerstvu pošt a telegrafů, které pak výnosem ze dne 7. listopadu 1921 č. — uložilo poštovnímu ředitelství v Praze, aby poštovního radu Š. vyrozumělo o zamýšleném jeho pensionování z moci úřední na základě 2. odst. § 80 služ. pragm. a aby zavedlo řízení dle § 82 služ. pragm. Jako důvod tohoto opatření bylo v tomto výnose uvedeno, že Š. porušil svým chováním, jež nezůstalo utajeno veřejnosti, hrubě vážnost svého stavu a stal se tím trvale neschopným své služební místo řádně zastávati.
Ministerstvo pošt a telegrafů vyslovilo pak nař. rozhodnutím, že neuznává důvodnost námitek, které podal pošt. rada Frant. Š. proti svému pensionování z moci úřední a dává ho na základě § 80, odst. 2 služ. pragm. dnem 1. března 1922 počínajíc na trvalý odpočinek.
V písemné stížnosti vznesl st-1 námitky vadnosti řízení a nezákonnosti nař. rozhodnutí a odůvodnil námitky ty v prvé řadě tím, že nevěděl a dosud neví, proč vlastně, z jakého skutkového důvodu byl dán na trvalý odpočinek, neboť v žádném dekretu ani intimátu mu doručeném nemluví prý se o konkrétním důvodu jeho pensionování.
Tuto námitku stížnosti st-l při veřejném líčení odvolal, setrval však na ostatních námitkách stížnosti.
Rozhoduje o stížnosti vycházel nss v těchto úvah:
K posouzení případu zbývají toliko dvě námitky ve stížnosti uplatňované, v nichž jednak snaží se st-1 tvrzením, že svoji manželku neztloukl a že si následkem toho není vědom žádného porušení vážnosti svého stavu, zvrátiti skutkový základ, z něhož žal. úřad při posouzení věci vycházel, jednak vyloučiti možnost použití ustanovení § 80, odst. 2 služ. pragm. z toho důvodu, že nebylo proti němu učiněno trestní oznámení ani zavedeno disciplinární řízení.
V příčině námitky posléz zmíněné vyslovil nss již v nálezu ze dne 27. dubna 1922 č. 5658, Boh. č. 1331 adm., na nějž se strany dle § 44 jedn. ř. pro ss odkazují, právní názor, že přeložení úředníka na trvalý odpo- činek pro nezpůsobilost morální dle § 80, odst. 2 služ. pragm. je přípustno bez ohledu na to, zda jednání, z něhož morální nezpůsobilost úředníka k řádnému zastávání jeho služebního místa se vyvozuje, je přestupkem disciplinárním čili nikoliv. Na tomto právním názoru setrval nss i v tomto případě a nemohl proto uznati námitku výše zmíněnou za důvodnou.
Naproti tomu shledal však soud závažnou výtku stížnosti, že úřad nekonal řádného šetření o popřené správnosti skutkových základů, z nichž pak usuzoval na trvalou neschopnost st-le, aby mohl řádně zastávati svoje služební místo.
Uvažuje o této námitce stížnosti musil nss nejprve uvésti na pravou míru názor uplatňovaný zástupcem žal. úřadu při veřejném líčení, že totiž řešení otázky té, zda se st-1 stal trvale neschopným své služební místo řádně zastávati, spadá do volného neomezeného uvážení úřadu. Jest sice pravda, že k takovému konečnému úsudku může úřad dojíti jen v základě vlastní úivahy, když řádně ocenil všechny faktické okolnosti ve správním řízení zjištěné. Jak nss ve svých četných nálezech již vícekráte vyslovil, není však takové volné uvažování úřadu aktem pouhé libovůle, nýbrž jest výkonem úřední moci, jež se může pohybovati toliko v mezích daných účelem zákona a podstatou věci. Nss pak může dle § 6 svého zákona prozkoumati, zda nař. nález vytýká dostatečně ohledy, které správní úřad pokládal za rozhodné, a zda skutkové okolnosti, jež sloužily za podklad rozhodování, jsou náležitě zjištěny a tak úplné, že správní úřad mohl jimi náležitě zdůvodniti svoje rozhodnutí.
Dle těchto zásad bude nutno řešiti i otázku, o kterou v daném případě jde, t. j. zda. úřad měl pro svůj úsudek, že se st-l stal trvale neschopným zastávati svoje služební místo, ve zjištěných skutkových okolnostech dostatečnou oporu.
St-l již ve svých námitkách proti zamýšlenému pensionování poukazoval na to, že jde vlastně jen o zcela obyčejnou, tiskem však nepravdivě zveličenou domácí mrzutost. Uváděl tedy st-1 již v těchto námitkách jisté okolnosti, kterými se snažil vyvrátiti správnost relace policejního ředitel- ství, o niž jedině žal. úřad svůj úsudek opřel, a bylo tedy povinností žal. úřadu, aby v řízení bezvadně a za slyšení stran provedeném zjistil, jak se vlastně celá věc sběhla. Relace ona není ničím jiným, než zprávou o sběhnuvší se události, která mohla býti toliko pohnutkou a podkladem pro zavedení řádného řízení, v jehož průběhu by teprve bylo možno přistoupiti k výslechu stran, svědků atd. Pokládá-li tudíž úřad onen příběh ze dne 5. září 1921 v bytě st-lově za podklad pro svůj shora již zmíněný úsudek o trvalé neschopnosti st-loyě k zastávání jeho služebního místa, musí si nejdříve objektivně zjistiti, jak se skutečně onen příběh sběhl. Teprve pak bude míti úřad také možnost posouditi, jaký to bude míti reflex na mínění veřejnosti v příčině tvrzeného porušení vážnosti stavu st-loya. Pokud žal. úřad v tomto směru přihlédl k uveřejněným zprávám v denních listech, dlužno podotknouti, že již ze srovnání relace pol. ředitelství s uveřejněnými články v novinách vychází na jevo, že obsah uveřejněných článků uvádí fakta, o kterých v oné policejní relaci vůbec ani zmínky není. Již tato okolnost musila dáti správnímu úřadu podnět k řádnému vyšetření zmíněné události.
Žal. úřad mohl tedy i v tomto směru, t. j. zda a jak dalece chování st-le zavdalo podnět k veřejnému pohoršení a jak dalece tím utrpěla vážnost stavu, dojíti ke konečnému úsudku teprve po objektivním zjištění zmíněné události. Z uvedeného jest zřejmo, že žal. úřad nevyšetřil dostatečným způsobem okolnosti, o které by mohl opříti svůj úsudek o trvalé neschopnosti st-lově.
V tomto nedostatku," který stížnost vytýká, shledal nss podstatnou vadu řízení, pro kterou nař. rozhodnutí po rozumu § 6 zák. o ss zrušil.

Citace:

č. 1682. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 446-448.