Č. 1715.Živnostenské právo: O radikovaných živnostech.(Nález ze dne 30. listopadu 1922 č. 18055.)Věc: Jan a Marie K. v B. (adv. Dr. J. Tausik z Hradce Králové) proti ministerstvu obchodu stran radikované povahy živnosti hostinské.Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody:Žal. úřad založil své rozhodnutí na právním názoru, že v Čechách může živnost uznána býti za radikovanou jen tenkráte, když spočívala od 22. dubna 1775 po 32 roků zpět počítajíc v domovním příslušenství, tedy při realitě nejméně od 22. dubna 1743 byla v pozemkové knize zapsána.Nař. rozhodnutí... opírá se o předpisy nejv. rozhodnutí ze dne 22. dubna 1775, dvorského dekretu ze dne 25. března 1784 a dekretu dvorské kanceláře ze dne 20. února 1793. Nss vyslovil již v nálezu ze dne 5. ledna 1922 č. 17919/21 (Boh. č. 1098 adm.), na nějž se dle § 14 jedn. řádu poukazuje, že ve zmíněných normách nelze spatřovati předpisů platných pro posuzování radikované vlastnosti živností v Čechách, nýbrž že pro, Čechy platí po vytčené stránce toliko dekret dvorské kanceláře ze dne 9. prosince 1824 č. 35822 (gub. dek. ze dne 22. dubna 1825 č. 11901 — sb. prov. zák. pro Čechy, sv. VII. č. 58 str. 94).Tímto dekretem byly pro Čechy vydány zvláštní předpisy, které mají býti, jak se v úvodě tohoto dekretu praví, směrodatný pro posuzování povahy živností radikovaných a prodejných.Co se týče povahy radikovaných živností, ustanovuje dekret pod č. 2., že jsou to takové, které výslovně v domovním příslušenství jsou obsaženy, tudíž jsou součástí domu a jeho hodnoty. O živnostech prodejných naproti tomu se po té, když jejich pojem byl definován, praví (pod č. 3), že musily, aby za takové platily, tu býti již před rokem 1775 a již před tímto normálním rokem z titulu práva soukromého býti převedeny s jednoho majitele na jiného a že tyto okolnosti musí býti doloženy, pokud nemohou jednotlivé živnosti vykázati, že byla jejich prodejnost zemským nebo dvorským úřadem již potvrzena. Dekret dvorské kanceláře z r. 1824 založen jest zřejmě na předpokladu, že o radikovaných a prodejných živnostech pro Čechy všeobecné platné normy do té doby nebylo, což patrno jest zejména i z toho, že po«kud dekret starší normy uznává, výslovně k nim zřetel vzal, tak zejména k justičnímu dvorskému dekretu z 19. července 1791 a dekretu dvorské kanceláře z 25. května 1820, jež se týkají lékáren.Přihlížeje k celkovému rázu dekretu dvorské kanceláře z r. 1824, k jeho vnitřnímu vybudováni a srovnávaje jeho obsah s obsahem norem vydaných pro Dolní Rakousy, dospěl nss v citovaném nálezu k závěru, že pro Čechy lze za závazné uznati jen ty materielní zásady týkající se živností radikovaných, které v dekretu z r. 1824 došly výrazu, nikoli však ustanovení taková, která do tohoto dekretu pojata nejsou. A právě ustanovená, že za radikované jest uznávati jen živnosti, které v domovní vložce od 22. dubna 1775 nazpět počínajíc 32 let byly zapsány, v dekretu z r. 1824 obsaženo není, což je tím závažnější, že obdobné ustanovení o prodejných živnostech do tohoto dekretu pojato bylo (normální rok 1775).Že zavedení oné 32 leté doby jako rozhodné pro posouzení radikované povahy živnosti i v Čechách zamýšleno bylo, jest ze spisů archivních ovšem zřejmo. Proč příslušné ustanovení do dekretu z r. 1924 pojato nebylo, stalo-li se tak z pouhého nedopatření nebo vědomě a s jakým úmyslem, o tom možný jsou snad různé výklady, avšak podle názoru nss jest to zcela nerozhodné, neboť i pro doby absolutismu nelze vzdáti se zásady, že pro platnost zákona má vůle zákonodárce význam jen potud, pokud se vtělila v konkrétní normu.Nss neshledav, že by vůle zákonodárcova, i když tu snad byla, zjednati zásadě pro Dolní Rakousy stanovené dvorským dekretem z 22. dubna 1775 platnosti také v Čechách, byla došla v dekretu z r. 1824 výrazu, nemohl uznati, že by zásada ta pro Čechy platila a že by tudíž přiznání povahy radikované živnosti bylo i v Čechách podmíněno tím, aby nejméně od 22. dubna 1775 po 32 roků zpět počítajíc v domovním příslušenství (Hausgewähr) byla obsažena a tedy nejméně od 22. dubna 1743 v pozemkové knize byla vyznačena.Ježto ony normy, kterých se žal. úřad v nař. rozhodnutí dovolává, v Čechách vůbec platnosti nenabyly, dospěl nss ke zrušení nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss, neboť žal. úřad posuzoval skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení otázky, je-li s domem č. p. — v B. spojena živnost hostinská a výčepnická v radikované vlastnosti, s hlediska normální doby shora zmíněné, nepřihlížel však ke skutkovým okolnostem, které při posuzování podle platné normy z r. 1842 byly rozhodné. Podle této normy nezáleží na tom, byla-li živnost zapsána v domovním příslušenství po dobu normální, nýbrž záleží na tom, zdali byla obsažena v domovním příslušenství v den publikace dekretu dvorské kanceláře za dne 9. prosince 1824 č. 35822.Bylo tedy nař. rozhodnutí zrušiti jako nezákonné.