Č. 1574.

Nemocenské pojištění dělnictva: I. * Udělené povolení podle § 3, odst. 3 zák. ze dne 16. července 1892 č. 202 ř. z. o zapsaných pokladnách pomocných k rozšíření působnosti nemocenské pokladny, provádějící nemocenské pojišťování, nemůže býti ministerstvem sociální péče odvoláno z toho důvodu, že při udělení povolení nebyl prozkoumán organisační plán pojištění. — II. Ochrana nabytých práv proti zásahu úřadů.
(Nález ze dne 14. října 1922 č. 14689.)
Věc: Nemocenská pokladna soukromých úředníků a zřízenců v Praze, zapsaná pokladna pomocná (adv. Dr. J. Josífko z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (odbor, přednosta Dr. J. Lukáš) o rozšíření působnosti stěžovatelčiny.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem ze dne 13. února 1922 č. — oznámilo žal. ministerstvo sociální péče zemské správě politické v Praze toto:
»Zdejším výnosem z 24. prosince 1920 č. — sdělilo ministerstvo sociální péče s tamním úřadem, že ničeho nenamítá proti schválení stanov nemocenské pokladny soukromých úředníků a zřízenců, z. p. p. v Praze, v § 2, jenž má na příště zníti: »Působnost pokladny vztahuje se na celou oblast republiky československé.« Poněvadž vyšlo na jevo, že při jednání o této otázce nebylo dbáno ustanovení § 3, posl. odst. zákona ze dne 16. července 1892 č. 202 ř. z., vidí v tom ministerstvo sociální péče podstatnou vadu řízení a odnímá tímto souhlas uvedeným výnosem vyslovený.«
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nemocenskou pokladnou soukromých úředníků a zřízenců v Praze, zapsanou pokladnou pomocnou, a vytýkající jemu nezákonnost, uvážil nss toto:
Jest mimo spor, že stěžující si pokladna jest zapsanou pokladnou po- mocnou, zřízenou podle ustanovení zákona ze dne 16. července 1892 č. 202 ř. z., rovněž jest mimo spor, že účelem jejím jest pojišťování členstva pro případ nemoci a že jí osvědčení udělené podle § 7, odst. 2 cit. zákona nebylo odňato na základě zákona ze dne 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n.
Působnost zapsaných pokladen pomocných, pokud provádějí nemo- censké pojištění, obmezena jest místně podle § 3, odst. 2 prve cit. zákona na obvod politického okresu, v němž mají své sídlo, jde-li o město s vlastním statutems na obvod politických okresů město obklopujících. Rozšíření místní působnosti přes tento obvod vyžaduje zvláštního svolení ministerstva sociální péče, jež povolení udílí prozkoumavši organisační plán pojištění (§ 3. odst. 3 leg. cit.).
Povolením na základě tohoto zákonného předpisu kompetentním úřadem uděleným a formálně pravoplatným dostává se zapsané pokladně pomocné konstitutivním způsobem oprávnění, jehož do té doby neměla, totiž oprávnění prováděti nemocenské pojištění v obvodu, v němž do té doby činnost svoji dle zákona vyvíjeti nesměla. Pokud jde o pokladnu, jíž bylo vydáno osvědčení po rozumu § 7, odst. 2 cit. zákona a která nabyla tak právní povahy pokladny podle § 11 zákona o nemocenském pojištění dělníků ve znění zákona ze dne 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n., resp. ze dne 22. prosince 1920 č. 689 sb. z. a n., rozšiřují se právní účinky z této její povahy vyplývající na celý místně zvětšený obvod její působnosti, pokladna taková nabývá povolením zejména oprávnění pojišťovati v mezích stanov osoby v celém zvětšeném obvodu s právním účinkem, že osoby takto u ní pojištěné, pokud v rozšířeném obvodu jejím bydlí aneb jsou zaměstnány, prosty jsou pojistné povinnosti u jiné pokladny nemocenské, zřízené podk ustanovení nemocenského zákona.
Povolení ve smyslu § 3, odst. 3 cit. zákona udělené má tedy povahu správního aktu konstitutivního, zakládajícího nová práva pokladny, jíž bylo uděleno. Z této jeho povahy vyplývá však jako nutný důsledek, že i úřad jest jím vůči pokladně vázán a nemůže je za nezměněného stavu věci libovolně odvolati. Jedním ze základních právních principů moderního státu jest právní jistota a ochrana nabytých práv a princip ten jest uznán i právním řádem našeho státu. Podle zásady této nemůže úřad do nabytých práv zasáhnouti, leda že by jej zákon výslovně k tomu zmocnil anebo že by šlo o odstranění určitého právního stavu, jenž odporuje kogentní normě zákona.
V daném případě dostalo se stěžující si pokladně výno;sem žalovaného úřadu ze dne 24. prosince 1920 č. — povolení rozšířiti působnost svoji — do té doby obmezenou na Čechy — na celou oblast republiky čsl.; nabyla tím tedy stěžující si pokladna oprávnění prováděti nemocenské poiištční svých členů po rozumu § 11 nemoc. zákona v celém území našeho státu.
Žal. úřad v nař. rozhodnutí, jímž povolení to bylo odvoláno, neopírá se o tvrzení, že by povolení udělené stěžující si pokladně, aby rozšířila svoji působnost na celou oblast republiky čsl., odporovalo nějaké zvláštní kogentní normě zákonné. Samo o sobě však rozšíření působnosti pokladny v oboru pojištění nemocenského na celé území státu jest výslovným předpisem § 3 zákona ze dne 16. července 1892 č. 202 ř. z. v zásadě přípustno.
Nějakého zvláštního, předpisu pak, jenž by úřadu dával právo povolení jednou udělené odvolati, neobsahuje ani zákon ze dne 16. července 1892 č. 202 ř. z., ani zákon o pojišťování dělníků pro případ nemoci. Zejména nelze takové právo úřadu vyvoditi z předpisů těchto zákonů o výkonu státního dozoru.
Se zřetelem k tomuto právnímu stavu mohl by výrok, udělené povolení odvolávající, býti uznán zákonným jenom tehdy, kdyby ono povolení bylo aktem zmatečným a tedy právně neúčinným. Zmatečným bylo by povolení takové zejména, kdyby bylo vydáno úřadem k tomu nepříslušným. Tento důvod zmatečnosti však v daném případě jest vyloučen, neboť nař. rozhodnutí výslovně konstatuje, že zmíněné povolení uděleno bylo stěžující si pokladně ministerstvem sociální péče, tedy úřadem k tomu podle cit. § 3. posl. odst. povolaným.
Zbývá tedy toliko, zdali ona okolnost, jíž se nař. rozhodnutí výslovně dovolává, jest způsobilá, aby povolení stěžující si pokladně výnosem ze dne 24. prosince 1920 č. — udělené kvalifikovala jako zmatečné. Rozhodnutí uvádí v té příčině toliko, že při jednání o udělení souhlasu nebylo dbáno, ustanovení § 3, posl. odst. cit. zákona, v čemž spatřuje podstatnou vadu řízení. Ze znění rozhodnutí nelze vyčísti, po jaké stránce nebylo dbáno cit. ustanovení zákona, jež toliko praví, že rozšíření obvodu pomocné pokladny pro účely nemocenského pojištění povoliti může ministerstvo sociální péče prozkoumavši oranisační plán pojištění.
Podle povahy věci mohlo žal. ministerstvo, odvolávajíc udělené povolení, míti na mysli toliko, že nebyl tehdy vůbec nebo řádně prozkoumán organisační plán pojištění, jak jemu zákon za povinnost ukládá. Leč okolnost, že žal. úřad učiniti tak opomenul, zejména pak jej nezkoumal tak důkladně, jak jej podle pozdějšího mínění svého zkoumati měl, nemůže o sobě činiti udělené povolení aktem zmatečným. Ukládá-li zákon ministerstvu sociální péče povinnost, aby — nežli udělí povolení — prozkoumalo organisační plán, dává mu tím pouhé poučení, ostatně zcela samozřejmé, čeho má dbáti, nežli se odhodlá povolení uděliti. Nelze však z poučení toho nikterak vyvoditi, že by porušení předpisu toho úřadem samým činilo udělené povolení neplatným a opravňovalo úřad, jenž povinnostem svým řádně nevyhověl, je odvolati. K tomu bylo by se zřetelem ke zmíněné zásadě ochrany nabytých práv a právní jistoty vůbec zapotřebí výslovného předpisu zákona, jehož však není.
Pokud při ústním veřejném' líčení zástupce žal. úřadu v souhlase s odvodním spisem dovolával se toho, že nař. rozhodnutím povolení bylo toliko dočasně odvoláno, a z toho dovozoval, že vzhledem k přechodné povaze nař. rozhodnutí nebylo porušeno subjektivní právo pokladny, jest k tomu podotknouti, že tento výklad je v rozporu s obsahem nař. rozhodnutí, které zmíněné povolení bez časového omezení prostě odvolává; ostatně i dočasné zastavení výkonu v mezích oprávnění jednou nabytého bylo, by zasažením do nabytých subjektivních práv.
Z těchto úvah dospěl nss ke zrušení nař. rozhodnutí podle § 7 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876.

Citace:

č. 1574. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, číslo/sešit č. 1574, s. 176-178.