Č. 1702.

Mimořádná opatření:* Dá-li ministr příkaz podle § 1, odst. 2 zák. ze dne 11. prosince 1919 č. 12 sb. z. a n. ex 1920 (nostrifikace cizozemských podniků), nemůže naříditi odddělení sídla od hlavního závodu.
(Nález ze dne 28. listopadu 1922 č. 14183.)
Věc: Mostecká společnost pro dobývání uhlí (adv. Dr. A. Arnošt z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací v Praze o přeložení sídla podniku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím ze dne 17. června 1921 č. — byla stěžující si společnost podle ustanovení § 1 zákona ze dne 11. prosince 1919 č. 12 sb. z. a n. ex 1920 vyzvána, aby přeložila své sídlo (hlavní závod) a hospodářské vedení do území čsl. republiky a zvolila za sídlo Prahu.
Stížnost směřuje proti posléze uvedenému příkazu, jejž shledává ne- zákonným proto, poněvadž podle § 22 akciového regulativu ze dne 20. září 1899 č. 173 ř. z. sídlo akciové společnosti" musí býti totožné s místem skutečného provozování, a ministerstvo nemá práva při nostrifikaci uložiti společnosti oddělení sídla od místa provozu. To plyne i z toho, že § 1 zákona z 11. prosince 1919 v obou prvních odstavcích vždy ve spojitosti mluví o přeložení sídla (hlavního závodu) a hospodářského vedení. Také z toho, že se na týchž místech uvádějí za slovem »sídlo« v závorce slova »hlavní závod« jest souditi, že dle zákona má býti sídlo totožné se závodem, jak to právě akciový regulativ vyžaduje. Stěžující si společnost má svůj hlavní závod v Mostě, kde jest technické a hospodářské vedení šachet ležících v Mostecko-Teplickém revíru a ve skutečnosti do Mostu přenesla již r. 1919 i své sídlo. Vadou řízení jest, že ministerstvo pro svůj příkaz neuvedlo žádného důvodu, z něhož by bylo patrno, v čem shledalo potřebu toho, aby sídlo společnosti bylo přeloženo do Prahy.
Nss uvážil o stížnosti takto:
§ 1 zákona ze dne 11. prosince 1919 č. 12 sb. z. a n. ex 1920 stanoví v prvním odstavci, že podniky, jež provozují výrobu neb dopravu v území čsl. státu, mají však sídlo (hlavní závod) mimo toto území, jsou povinny, vyzve-li je k tomu ministr, do jehož oboru působnosti podle předmětu svého provozování náležejí, přeložiti sídlo (hlavní závod) a hospodářské vedení do oblasti státu čsl. Ustanovení toto lze pojímati jen tak, že přeložení sídla (hlavního závodu) a hospodářského vedení se musí na vyzvání ministrovo státi způsobem, jenž vyhovuje normám o tom platným, tak, aby přeložení mělo ony právní účinky, které zákon k sídlu podniku pojí. To plyne i z ustanovení třetího odstavce citovaného § 1, jenž praví, že vyzvání ministrovo nahrazuje schválení cizího státu, jehož po zákonu vyhledává změna stanov ve příčině přesídlení podniku a že vyzvané podniky se nemusí domáhati připuštění k provozování obchodu v tuzemsku, jehož podle zákonných ustanovení bylo by zapotřebí, čímž se stanoví náhradní normy za zákonná ustanovení, jichž by jinak bylo dbáti při legálním přeložení. Vyžaduje-li tedy zákon legální přeložení, pak je ovšem bez významu pouze faktické přeložení, a je tedy irelevantní poukaz stížnosti na to, že sídlo podniku se nalézá skutečně již od r. 1919 v tuzemsku (v Mostě), když ze spisu nevysvítá a stížnost také ani netvrdí, že by se bylo přeložení sídla (hlavního závodu) z Vídně do Mostu stalo způsobem odpovídajícím předpisům čl. 214 obch. zák., § 21 cís. pat. z 2. listopadu 1852 č. 253 ř. z. a § 15 akciového regulativu.
Co se týče námitky, že žal. úřad nebyl oprávněn uložiti stěžující si společnosti příkazem, aby zvolila za sídlo Prahu, oddělení jejího sídla od místa skutečného provozování, jest nejprve vytknouti, že stížnost nespecifikuje pojem »skutečného provozování«, ježto však poukazuje na to, že v Mostě je technické a hospodářské vedení jejích uhelných dolů, jest na snadě výklad, že pokládá příkaz k přeložení sídla společnosti do Prahy za nezákonný proto, poněvadž Most je centrem její činnosti těžební. Tento názor by byl ovšem nesprávný. Neboť nařizuje-li cit. zák., že podniky, jež provozují výrobu neb dopravu v území čs. státu, mají však sídlo (hlavní závod) mimo toto území, jsou na vyzvání příslušného ministra povinny sídlo (hlavní závod) a hospodářské vedení přeložiti do oblasti státu čsl., vyjadřuje tím jasně, že provozování výroby neb dopravy jest moment, který pro stanovení sídla (hlavního závodu) a hospodářského vedení je irelevantní. Je-li však tomu tak. pak nelze právem dovozovati, že by sídlo akciové společnosti muselo býti tam, kde se koná tento provoz a že by od místa jeho nesmělo býti odděleno.
Stížnost však připouští ještě výklad druhý, totiž ten, že »skutečným provozem« rozumí provozování obchodů ve smyslu obchodního zákona, čemuž svědčí uplatňování, že v Mostě se nalézá těžiště obchodní činnosti st-lčiny.
S tohoto hlediska má stížnost, vytýkajíc nař. rozhodnutí nezákonnost, pravdu.
Ze znění tohoto rozhodnutí vychází, že společnosti uloženo bylo pouze přeložení sídla, nikoli však i hospodářského vedení do Prahy. To konstatuje i odvodní spis žal. úřadu uváděje, že »nikde nestojí, že by přeložení sídla i hospodářského vedení se muselo státi do téhož místa« a že »volba místa hospodářského vedení byla ponechána podniku s tím obmezením, že to musí býti v území republiky«.
Že s hlediska zákona z 11. prosince 1919 právě provozování obchodů jest rozhodným momentem, plyne z toho, že se zákon vztahuje na podniky, které provozují výrobu neb dopravu v území čsl. státu a že účelem jeho jest, aby podniky takové soustředily veškerou svou činnost do tohoto území, t. j. aby vedle své technické činnosti, která tu již jest, sem přenesly také svoji činnost kupeckou.
Obchodní zákon stanoví v čl. 19, že každý kupec je povinen svou firmu přihlásiti k zápisu do obchodního rejstříku u obchodního soudu, v jehož okrese se nalézá jeho obchodní závod, v čl. 210 pak, že společenská smlouva a schvalovací listina akciových společností za- nesena být musí v obchodním: rejstříku obchodního soudu, v jehož okresu má společnost své sdlo. Akciový regulativ nařizuje v § 22 s poukazem na tato ustanovení, že místo sídla společnosti musí se shodovati s místem obchodního závodu jejího. Na této identitě obou míst trvá zřejmě i zákon ze dne 11. prosince 1919, když mluvě o předložení sídla podniků k slovu »sídlo« v závorce připojuje slova »hlavní závod«, jimiž rozuměti jest obchodní závod ve smyslu čl. 19 obch. zák. a contrario pobočného závodu. Z toho jest patrno, že zákon tento ne- chtěl ničeho měniti na ustanovení cit. § 22 akc. regulativu a že z něho nelze dovozovati, že by při nostrifikaci sídlo akciové společnosti mohlo být odděleno od místa obchodního závodu.
Pojem obchodního závodu není v zákoně definován, ale tolik lze usouditi, že obchodním závodem, rozuměti jest ústředí, z něhož se provozuje obchodní činnost, jímž se řídí příslušnost soudu vedoucího obchodní rejstřík a příslušnost soudu podle § 87 jur. normy, a které má zvláštní význam pro plnění obchodů (čl. 324, 325, 342 obchod, zák.). Je nemyslitelno, aby takovéto centrum obchodní činnosti nemělo disposičního práva ve věcech k provozování obchodů se vztahujících a aby jemu právě nepříslušelo vedoucí a rozhodující postavení ve správě celkového podniku. Je-li však soustředěno v obchodním závodě takovéto řízení obchodní činnosti, pak nelze než připustiti, že i »hospodářské vedení« podniku náleží ústředí t. j. obchodnímu závodu.
Z toho resultuje, že uvádí-li se v textu zákona ze dne 11. prosince 1919 vedle sídla (hlavního závodu) ještě zvláštní »hospodářské vedení«, nestaví se tím vedle sebe a proti sobě dva pojmy, vzájemně se vylučující, nýbrž že slovy »hospodářské vedení« vyznačuje se jen zvláště určitá funkce hlavnímu závodu již podle pojmu jeho příslušející, na niž se při nostrifikaci klade zvláštní váha.
Správnost názoru toho dokazuje i zpráva právního výboru NS ze dne 6. prosince 1919, podaná k návrhu nostrifikačního zákona (k č. tisku 1124), v níž se poukazuje na to, že četné podniky, které vyrábějí, obchodují a dopravují v území čsl. republiky, mají svá ústředí, svou správu ve Vídni a vytýká, že je v zájmu republiky, aby tyto podniky nebyly řízeny z ciziny, a praví: »Konečně bylo do § 1 vloženo: hospodářské vedení«, to proto, že praxe ukázala, že některé velké rakouské firmy, aby došly výhod § 269 smlouvy s Rakouskem a měly formálně provedený důkaz, že přesídlily svůj majetek do území státu čsl, zřídily a zřizují při svých zdejších podnicích účtárny, ale hospodářsky vedou nadále tyto podniky z Vídně. To má pro naši republiku i tu nevýhodu, že platby za zboží u nás vyrobené dějou se do Vídně v dobré valutě západních mocností, kdežto Vídeň platí za totéž zboží nám svojí silně znehodnocenou měnou.«
Z této zprávy jest patrno, že slova »hospodářské vedení« vložena byla do zákonu proto, aby se zamezilo jen formální přeložení sídla do území čsl. státu se zřízením účtárny a aby se docílilo toho, aby podniky byly skutečně odtud řízeny a hlavně aby se sem také děly platby. Uváží-li se však, že pouhá účtárna nikdy nemůže sama označovat místo obchodního závodu, jsouc pro provozování obchodu byť i nezbytným, přece jen pomocným zařízením, a uváží-li se dále, že konání platů podle citovaných již článků obchodního zákona se subsidiárně váže na místo obchodního závodu, pak jest zřejmo-, že již legálním přeložením sídla, resp. hlavního závodu — jež, jak prve bylo dovozeno, zákon vyžaduje — docíleno jest onoho účelu, jejž zákonodárce sledoval připojením slov »hospodářské vedení«. Následkem toho nelze přikládati této doložce nijakého zvláštního samostatného významu, nýbrž jest ji po-jímati jen jako precisování nejvýznačnější stránky pojmu »hlavní závod«.
Je-li tedy hospodářské vedení podstatnou a jemu immanentní funkcí hlavního závodu a nedá-li se místo tohoto závodu, jak bylo již vyloženo, odděliti od sídla akciové společnosti, pak ovšem nemá úřad také práva takovéto oddělení při nostrifikaci podniku přikázati. Proto také § 1 zákona z 11. prosince 1919 v odstavci druhém zcela důsledně vyhradil ministru právo stanoviti, že přeložení sídla (hlavního závodu) a hospodářského vedení podniku se má státi do určité lhůty neb do určitého místa.
Ježto žal. úřad vycházel ve svém rozhodnutí od opačného zákonu odporujícího názoru, bylo rozhodnutí to zrušiti dle § 7 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876, a nebylo proto pro nss příčiny, aby se obíral ještě námitkou vadnosti řízení, kterou stížnost vytýká, že nebyl uveden důvod, pro který shledána byla potřeba přeložiti sídlo stěžující si společnosti do Prahy.

Citace:

č. 1702. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, číslo/sešit č. 1702, s. 489-492.