Č. 1635.

Vyučování: I. * Napomenutí, udělené ministrem správě školy podle předpisu § 53, odst. 1 zák. čl. XXX : 1883, jest rozhodnutím správního úřadu po rozumu § 2 zák. o spr. soudě před nejv. spr. soudem naříkatelným. — II. * Důvodem pro napomenutí ministra správě školy ve smyslu § 53, odst. 1 zák. čl. XXX : 1883 jsou závady ležící v organisačních ustanoveních ústavu, nikoli závady spadající pod předpis § 50, odst. 1 téhož zák. článku.
(Nález ze dne 10. listopadu 1922 č. 15559.)
Věc: Evangelická církevní obec aug. vyz. v Bratislavě proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze (min. taj. Dr. A. řlrazdil) o udělení druhého, napomenutí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výrokem v odpor vzatým udělil žal. úřad evangelickému lyceu v Bratislavě na základě § 53 zák. čl. XXX. z r. 1883 druhou výstrahu, poněvadž v době od prvního napomenutí ze dne 15. března 1921 bylo školskými úřady zjištěno vedle jiných závad, že 1. na budově ústavu byl umístěn železný maďarský znak, který ředitelství odstranilo teprve na upozornění v květnu 1921, 2. že na ústavě nebylo vyučováno slovenštině v době od 13. dubna do 31. května 1921, aniž tato závada byla školským úřadům oznámena, 3. že dosud profesoři docházejí do tříd později, než školský řád stanoví, 4. že chování profesorského sboru není dosti loyální, jak tomu nasvědčuje vyšetřování zahájené proti profesoru Emilu S. a Štěpánu J.
Stížnost do výroku toho podanou shledal nss důvodnou.
Podle § 53 zák. čl. XXX z r. 1883, jestliže nějaká, bezprostřednímu vedení ministra školství nepodléhající střední škola, tudíž i škola konfesionelní, o jakou v daném případě nesporně jde, vůbec neodpovídá požadavkům tohoto zákona,, jest ministr oprávněn po trojím, vždy nejméně v půlletním mezidobí nadřízenému úřadu daném napomenutí, odníti ústavu právo veřejnosti.
Povaha a účel tohoto ustanovení jsou jasné. Citovaným zák. čl. XXX. provedena byla nová úprava středních škol v Uhrách. Pro veřejné střední školy stanovena) nová organisační pravidla ohledně učebného plánu, učebných pomůcek, správy ústavu, učitelského sboru, umístění ústavu a pod. a státní správa, vycházejíc z předpokladu, že právo veřejnosti přiznané ústavům nestátním, totiž konfesionelním nebo vydržovaným župou, obcí, společnostmi nebo jednotlivci, odůvodněno jest pouze tehdy, když ústavy ty odpovídají, pokud možno, i svou strukturou ústavům státním, vyhradila si oním ustanovením prostředek sloužící k docílení tohoto souladu a zároveň možnost odníti právo veřejnosti, když cíle toho přes kroky k tomu podniknuté dosaženo nebylo a když tudíž výsada veřejnosti vydržovaným ústavům přiznaná se zřetelem k jejich, se stanoviska tohoto zákona menší způsobilosti, postrádá svého důvodu.
Z uvedeného doslova zákona je však dále patrno, že použití tohoto prostředku, zbaviti ústavy práva jimi již nabytého, zákon omezil a to ve dvou směrech, že totiž méněcennost ústavu záleží v tom, že není vyhověno požadavkům tohoto zákona, a že tudíž ústav neodpovídá zásadám v zákoně tom vysloveným, a pak, že jde o vadnost většího rozsahu (neodpovídají vůbec — »általában meg nem felelne«).
Vedle tohoto prostředku jest však státní správa ve výkonu kontroly nad vydržovanými školami oprávněna ještě k jinému opatření. Podle § 50 cit. zákona totiž v případě, že zví o mravních závadách nebo protistátním směru konfesionelní školy, a není-li lze zjednati nápravu cestou příslušného konfesionelního úřadu, jest ministr školství oprávněn a povinen na základě vyšetřování provedeného řádnými nebo za tím účelem zvláště vyslanými orgány, byly-li vyšetřením tím zjištěny okolnosti, jež by při ústavu podrobeném bezprostřednímu vedení ministrovu měly v zápětí ztrátu úřadu ředitele nebo profesorů, žádati, aby nebezpeční jedinci byli odstraněni a zavésti proti nim po případě trestní řízení, v případě pak, že závadu tu nelze odstraniti propuštěním jednotlivců, navrhnouti dočasné nebo trvalé uzavření ústavu.
Jak patrno, liší se obě tato opatření podle §§ 50 a 53 podstatně nejen svými skutkovými předpoklady a svým konečným, výsledkem, nýbrž také způsobem' svého provedení, totiž po stránce formální v tom směru, že zákon, hledě patrně nejen k vážnější povaze okolností opatření takové vyvolavších, nýbrž také k těžší újmě, jež s ním je spojena, vyhledává v § 50 nejen, aby okolnosti ty byly přesně zjištěny, nýbrž také, aby to byly okolnosti zvláště kvalifikované a krom toho předpokládá dále, že nebylo možno zjednati prvé nápravy prostřednictvím nadřízeného konfesijního úřadu.
Posuzuje daný případ z vyloženého právního stanoviska dospěl nss k tomuto závěru:
Žal. úřad použil prostředku stanoveného v § 53, poněvadž zjistil mimo jiné, v jeho výroku nekonkretisované a tudíž v úvahu nepřicházející, svrchu pod č. 1—4 uvedené závady. K důvodům, jež zástupce úřadu teprve při ústním líčení uvedl, nss přihlížeti nemohl, když nebyly straně sděleny nař. rozhodnutím a nemusela k nim tudíž ve své stížnosti zaujati stanoviska.
Závady ty však svou povahou nenáleží v kategorii vad v § 53 uvedených, nezapadajíce v kruh závad tímto zákonem vyslovených a týkajících se učebného plánu, učebných pomůcek, stavu sboru profesorského, správní struktury ústavu, kvality školní budovy a jiných organisačních náležitostí zákonem tím požadovaných. Potom však závady ty neposkytovaly vůbec skutkového základu pro použití prostředku, k němuž žal. úřad sáhl, totiž k napomenutí podle § 53 připuštěného a určeného právě jen k odstranění nedostatků druhu právě zmíněného.
Výrok žal. úřadu nenalézá tudíž opory v zákoně, pročež bylo jej zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo soudu ještě zkoumati, pokud závady žal. úřadem vytknuté bylo by lze zařaditi pod předpis § 50 cit. zák. čl., když by pak šlo o opatření naprosto jiné, jehož úřad nepoužil a patrně ani použíti nechtěl, nezachovav, jak ze správních spisů lze souditi, postupu v paragrafu tom předepsaného.

Citace:

č. 1635. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 342-344.