Č. 1641.

Mimořádná opatření: I. Souhlas, jejž min. veř. prací dalo podle vl. nař. ze 6. června 1920 č. 432 sb. z. a n. k převodu horního majetku na zakládanou společnost s r. o., nebrání mu, aby podalo námitky proti vzniku společnosti té v řízení, týkajícím se zápisu jejího do obchodního rejstříku. — II. Meze, v jakých se může pohybovati správní úřad, rozhoduje-li o podání námitek proti utvoření společnosti s r. o.
(Nález ze dne 11. listopadu 1922 č. 14382.)
Věc: Josef R. a spol. v Teplicích-Sanově (adv. Dr. K. J. Strádal z Teplic-Šanova) proti ministerstvu vnitra v Praze o utvoření společnosti s r. o.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Smlouvou ze dne 18. července 1921 zavázali se Josei R., Marie R., jeho manželka, a Marie H., roz. R., jeho dcera, k utvoření společnosti s ručením omezeným pod názvem »S. K. spol. s r. o.«, jejímž předmětem mělo býti nabývání a provozování uhelných dolů.
Výše společného kapitálu určena byla ve smlouvě penízem 250000 Kč. Splacení jeho převzal Josef R. jednou polovinou, na niž složiti měl 35000 K hotově a dalších 90000 K splatiti měl odevzdáním důlního majetku, oceněného na tuto částku, druhou pak polovinu kapitálu společnosti složiti měli druzí dva společníci, a to každý částkou 62500 K. V řízení o žádosti jednatelů společnosti za zápis její do obchodního rejstříku sdělilo ministerstvo vnitra výnosem ze dne 1. prosince 1921 č. — krajskému soudu v Litoměřicích, že v dohodě s ministerstvem financí a ministerstvem veřejných prací podává odpor proti zápisu řečené společnosti do obchodního rejstříku, ježto v daném případě se jedná o vyloženou spekulaci s báňským vlastnictvím ve formě naprosto nevhodné, která podle dosavadních zkušeností prosperitě báňského podnikání byla vždy nanejvýš škodlivou. Z toho důvodu bylo v zákonodárství vždycky pracováno k všemožnému obmezení přepjaté spekulace s báňskými oprávněními (§ 5 hor. z.). Volba předmětné podnikatelské firmy jest dvojnásob povážlivou jednak pro nepatrnou výši provozovacího kapitálu, jednak i pro nebezpečí, že by zkrácení věřitelé mohli přijíti o ukojení svých soukromoprávních pohledávek.
Proti tomuto opatření ministerstva vnitra podávají svrchu uvedení zakladatelé společnosti a Josef H. jako jednatel jeií stížnost k nss-u, o níž tento soud uvážil takto:
Stížnost namítá především, že ministerstvo veřejných prací již svým výnosem ze dne 21. září 1921 č. — udělilo ve smyslu vlád. nař. ze dne 6. června 1920 č. 432 sb. z. a n. svůj souhlas k tomu, aby knihovní vlastnictví horní jednoho ze společníků převedeno bylo na zmíněnou společnost s ručením obmezeným. Jestliže ministerstvo veřejných prací navrhlo nyní podání námitek proti utvoření této společnosti, octlo prý se v odporu £ dřívějším svým rozhodnutím, nabyvším již moci práva.
Námitka ta není důvodná.
Výrokem svým ze dne 21. září 1921 č. — udělilo ministerstvo veřejných prací svůj souhlas k zamýšlenému převodu knihovního vlastnictví na zmíněnou společnost předpokládajíc, že společnost ta skutečně zápisem do obchodního rejstříku nabude právní existence. Tím však nikterak ještě neprojevilo ministerstvo souhlas s utvořením této společnosti, ani se nevzdalo práva vznésti námitky proti vzniku jejímu v řízení, týkajícím se jejího zápisu do obchodního rejstříku.
Právní moc výroku, jímž dotyčné ministerstvo udělilo souhlas k převodu vlastnického práva k jistému majetku na společnost v knihách horních, nevadí témuž ministerstvu, aby projevilo nesouhlas s utvořením téže společnosti, jde-li o zápis její do obchodního rejstříku, neboť v obou případech jde o záležitost jinou.
Tím méně ovšem může právní moc svrchu zmíněného výroku brániti ostatním ministerstvům, aby přijala názor ministerstva veřejných prací v příčině zápisu společnosti do obchodního rejstříku za svůj a vznesla odpor proti jejímu utvoření.
Pokud stížnost napadá rozhodnutí ve věci samé, nutno si především ujasniti, v jakých mezích se může pohybovati správní úřad, rozhoduje-li o podání odporu proti utvoření společnosti s ručením omezeným. Oprávnění ministerstva vznésti odpor proti utvoření společnosti s ručením omezeným s účinkem vylučujícím její zápis do obchodního rejstříku a zamezujícím vznik její, zakládá se na vl. nař. ze dne 27. července 1920 č. 465 sb. z. a n., vydaném na základě zmocňovacího zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 337 sb. z. a n. Nařízení toto samo neobsahuje pro ministerstvo žádných direktiv v tom směru, kdy projeviti jest souhlas se zamýšleným utvořením společnosti a kdy vznésti jest námitky proti němu. Z toho však neplyne, že by výkon tohoto oprávnění ponechán byl úplné libovůli ministerstva, naopak z okolnosti, že vládní nařízení, o něž se nař. rozhodnutí opírá, má svůj základ ve zmocňovacím zákoně ze dne 15. dubna 1920 č. 337 sb. z. a n., jehož intencí jest chrániti hospodářský rozvoj ve státě proti poruchám, jež by způsobiti mohly poměry poválečné, a upraviti přechod hospodářství válečného do hospodářství mírového, jest zřejmo, že úřad muže svými námitkami vyloučiti pouze vznik takových společností s ručením omezeným, jež by dle všech okolností případu byly na překážku úpravě mimořádných hospodářských válkou vyvolaných poměrů. Zda určitá společnost s ručením omezeným jest skutečně v tomto směru závadnou, jest otázkou skutkovou, jejíž zodpovědění správním úřadem nss věcně přezkoumati nemůže, jsa vázán skutkovou podstatou nař. rozhodnutí, nýbrž může zabývati se jím pouze po té stránce, zda rozhodnutí netrpí vadami dle odst. 2 § 6 zák. o ss.
Nař. rozhodnutí vychází z názoru, že by překáželo úpravě mimořádných válkou vyvolaných poměru, kdyby se utvořila společnost s ručením omezeným, jež by měla jen nepatrný kapitál a obrala si za účel spekulační obchodování s báňským majetkem, poněvadž spekulace taková jest dle zkušeností v podnikání horním vždy zjevem nezdravým a ohrožuje i bezpečnost věřitelů společnosti.
Tedy spekulace s báňským vlastnictvím jest onen moment, jenž spolu s nepatrnou výší provozovacího kapitálu zavdal úřadu podnět k podání odporu proti utvoření řečené společnosti s ručením omezeným.
Stížnost popírá, že by zde šlo o spekulaci s báňským vlastnictvím, a
vytýká, že úřad st-lům ani nesdělil, v čem tuto spekulaci spatřuje, aby
se mohli proti úsudku jeho brániti.
Námitka tato není důvodná.
Žal. úřad na podkladě předložené mu společenstevní smlouvy prohlásil, že jde o vyloženou spekulaci s báňským vlastnictvím, měl tedy za to. že společnost tvoří se za účelem spekulačním a v tomto účelu společnosti spatřuje uvedenou závadu.
Třeba tedy úřad výslovně nevyřknul, v kterém ustanovení smlouvy společenské zmíněnou závadu spatřuje, jest z celého znění jeho rozhodnutí zřejmo, že bylo to ono ustanovení, jež jedná o účelu společnosti, a že tedy úřad měl na mysli bod třetí smlouvy, dle něhož předmětem společenského podnikání má býti nabývání a zcizování uhelných dolu. Nemůže tedy stížnost vytýkati, že by jí následkem nesdělení skutkového podkladu nař. rozhodnutí stížená byla obrana proti němu, a sluší jen ještě uvážiti, zda úřad na základě zmíněného ustanovení společenské smlouvy mehl dospěti k závěru, že jde o spekulaci s báňským' majetkem. V tom 'směru nss shledává, že zmíněné ustanovení společenstevní smlouvy, jež nemluví o provozování dolů, nýbrž pouze o nabývání a zcizování jejich, může býti podkladem pro úsudek úřadu, že společnost hodlá nabývati důlního majetku jen za tím účelem, aby jej se ziskem dále zcizovala, tedy k účelům spekulačním.
Stížnost obrací se i proti druhému předpokladu nař. rozhodnutí ohledně výše provozovacího kapitálu a namítá, že žal. úřad. postrádaje u společnosti dostatek provozovacího kapitálu, přehlíží, že lze provozovací kapitál opatřiti si bankovním úvěrem, jak to činí i bankovní společnosti, a dále vytýká, že ministerstvo udává zcela všeobecně, že výše provozovacího kapitálu jest nepatrná, opomíjí však vyznačiti, jaký provozovací kapitál pokládalo by v daném případě za postačující, aby st-lé mohli změnou společenstevní smlouvy dosíci souhlasu ministerstva k utvoření společnosti.
Stížnost netvrdí tedy, že by žalovaný úřad v tomto bodě byl vybočil z mezí daných mu účelem vládního nařízení, nýbrž namítá pouze, že měl úřad vzíti také zřetel na to, že společnost může si provozovací kapitál opatřiti kreditem a že měl st-lům sděliti, jakou výši provozovacího kapitálu by pokládal za přiměřenou. Ani v prvém ani v druhém směru neshledal však nss námitku důvodnou. Z nař. rozhodnutí nikterak nevyplývá, že by úřad nebyl měl zření k tomu, že společnost může do jisté míry rozmnožiti provozovací kapitál svůj také úvěrem, nýbrž z rozhodnutí úřadu nutno souditi, že pokládal provozovací kapitál za nevyhovující co do jeho výše vůbec, tedy také za nedostatečný, aby na základě jeho docílila společnost přiměřeného, k provozu dostačujícího úvěru bez ohrožení svých věřitelů. Námitka st-lů, že se úřad neměl omeziti na pouhé konstatování, že výše provozovacího kapitálu jest nepatrná, nýbrž že měl hned také vysloviti, jakou výši považoval by za přiměřenou, aby st-lé dle toho mohli kapitál doplniti, mohla by snad přijíti v úvahu, kdyby šlo o přezkoumání nař. rozhodnutí co do jeho účelnosti a vhodnosti, nikoli však pokud jde o to, zda rozhodnutím nebyl porušen zákon.
Dotčené vládní nařízení nenařizuje, že by úřad podávaje odpor proti zápisu společnosti měl strany zároveň vyrozuměti, za jakých podmínek a změn společenské smlouvy v daném případě by byl ochoten schválení uděliti. Není tedy nezákonným, když tak neučinil.
Dále vytýká stížnost, že zvolená forma podnikatelská není na újmu prosperitě podnikání horního, a že také nepřináší s sebou většího risika pro věřitele než společnosti akciové nebo těžařstva. Zákon prý také risiko to vyloučiti nechtěl, neboť nezakazuje tvoření společností chovajících v sobě takové risiko, nýbrž pouze stanoví trestní sankci na jistá jednání in fraudem creditorum.
Stížnost v námitkách těchto přehlíží, že úřad nespatřuje překážku prosperity horního podnikání jen ve zvolené podnikatelské formě, nýbrž ve zvoleném předmětu podnikání touto formou, o němž má za to, že jest pouhou spekulací s báňským vlastnictvími.
Zda spekulace takového druhu jest na újmu reelnímu báňskému podnikání a zda prováděna jsouc nepatrným provozovacím kapitálem, může ohroziti věřitele společnosti, jest otázkou skutkovou, již nss věcně prozkoumati nemůže.
Bylo tudíž stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1641. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 355-358.