Č. 1680.

Policejní právo trestní: K pojmu »vědomě nesprávných údajů« po rozumu § 4 zák. č. 256/1920 sb. z. a n. o sčítání lidu.
(Nález ze dne 22. listopadu 1922 č. 17227.)
Prejudikatura: srovn. Boh. č. 1162 adm.
Věc: Františka R. v K*. proti zemské správě politické v Brně (odb. r, Dr. Student) stran přestupku § 12 nař. z 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem okresní správy politické v Olomouci ze dne 18. března 1921 č. — byla Františka R. uznána vinnou přestupkem § 12 nařízení o sčítání lidu ze dne 9. dubna 1920 č. 256 sb. z. a n., jehož se dopustila tím, že při sčítání lidu udala, že jest národnosti německé, ač doznáním jejím zjištěno bylo, že jest českého původu, měla české rodiče a navštěvovala českou školu, že tedy její národnost je česká, že takto vědomě křivé udání učinila a odsouzena k trestu vězení na dobu 48 hodin.
Rozhodnutím zemské správy politické v Brně z — bylo odvolání Františky R. zamítnuto, poněvadž skutková podstata přestupku odvolátelce za vinu kladeného jest prokázána. Rozhoduje o stížnosti Františkou R. do posléz uvedeného rozhodnutí podané řídil se nss těmito úvahami:
Nař. rozhodnutím zamítnuto bylo odvolání st-lčino z důvodů rozhodnutí stolice prvé, aič st-lka ve svém odvolání uváděla okolnosti nové, v nichž dovozovala, že ji nutno pokládati za příslušnici národnosti německé.
Z toho je zřejmo, že žal. úřad vycházel při svém rozhodnutí z názoru stolice I., že jest zde totiž rozhodno jen to, co prvá stolice zjistila), pokládal tedy tyto nově uvedené okolnosti za nerozhodné a proto k nim nepřihlížel.
Tomu také nasvědčuje okolnost, že nástupce žal. úřadu při ústním líčení ve svých vývodech poukazoval na ustanovení § 20 nař. ze dne 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n. že údaje o národnosti musí býti zjištěny se zvláštní svědomitostí a přesně dle pravdy, a na odst. 2. § 8 úředního poučení a návodu a že shledával skutkovou povahu přestupku st-lce za vinu kladeného v tom, že se tímto poučením a návodem neřídila.
Nss nemusil se vzhledem k obsahu § 8, odst. 2 poučení a návodu za- bývati otázkou, jaký právní význam ono poučení a návod má, a zdali mu lze přiznati závaznou moc proti straně do té míry, že by nedbání poučení a návodu zakládalo vždy trestní čin, k jehož skutkové podstatě náleží bezvadné zjištění, že pachatel učinil vědomě nesprávné udání.
Neboť v citovaném § 8, odst. 2 se uvádí, že národností jest rozuměti kmenovou příslušnost, jejímž hlavním vnějším znakem jest zpravidla mateřský jazyk. Mluví-li se však o hlavním znaku, mohou dozajista rozhodný býti i znaky jiné a dodává-li se, že takovým znakem jest zpravidla mateřský jazyk, připouští se tím výjimky.
Takovými jinými znaky národnosti mohou zajisté býti též jazyk, kterého osoba v denním styku jako dorozumívacího prostředku užívá, její znalosti jazykové, prostředí, ve kterém v době pro zjištění národnosti rozhodné po delší dobu žije, kmenová příslušnost a obcovací řeč manžela a jiných příslušníků rodiny, místo dlouholetého, trvalého pobytu, okolnosti, za kterých bylo dokončeno vychování a podobné.
St-lka v tom směru tvrdila v odvolání, že se narodila v roce 1866 v B. jako dítě českých rodičů, že v roce 1877 jako 11leté dítě nastoupila službu v K., navštěvovala zde německou školu, že mluvila německy a že se pokládala cd této doby za Němkyni. Provdala se v roce 1890 za muže národnosti německé. Všech pět jejich dětí bylo vychováno německy, chodilo do německé školy. V rodině st-lčině mluví se vždy jen německy, st-lka zná němčinu ve slově i písmě, kdežto češtinu ovládá nedostatečně.
St-lka tudíž nepopírajíc, že původem svým jest národnosti české, poukazovala na to, že dlouholetým' svým pobytem v prostředí německém přizpůsobila se zvykům a řeči příslušníků národa německého do té míry. že cítí nyní jako Němka a že jest oprávněna prohlásiti se za příslušníci národa německého.
Tím popírala však zároveň podstatnou náležitost skutková povahy stíhaného přestupku, že totiž ohledně své národnosti učinila vědomě nesprávné udání. Proto měl žal. úřad, zjišťuje skutkovou povahu přestupku § 12 cit. nařízení po stránce subjektivní, že totiž st-lka udala národnost svou vědomě nesprávně, okolnosti st-lkou v odvolání uváděné uvážiti a zjistiti. Poněvadž úřad okolností těchto vůbec nedbal, řídě se nesprávným názorem, že jsou zde nerozhodný, příčí se nař. rozhodnutí zákonu a bylo proto dle § 7 zák. o ss zrušeno.

Citace:

č. 1680. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 440-442.