Č. 1597.

Řízení před nejv. spr. soudem: Kdy není skutečnost, že rozhodnutí žal. úřadu nebylo straně doručeno, podstatnou vadou řízení?
(Nález ze dne 24. října 1922 č. 15378.) Věc: Křesťansko-sociální strana v P. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o zabrání části budovy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Župan župy šárišské v Prešově zabral podle zákona z 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. nálezem z 8. listopadu 1921 č. — v domě č. v — ulici v P., patřícím římskokatolické církvi v P., velkou síň s 5 přilehlými jizbami, jednu jizbu ve dvoře, patříci k tomu část sklepa a půdy a polovic zahrady k umístění státní stráže bezpečnosti v P.
V důvodech uvedeno v podstatě:
»Katolický kruh«, který jako majetník dosud užíval všech místností v uvedeném domě, byl výnosem ministra pro správu Slovenska z 2. li- stopadu 1921 č. — rozpuštěn; v místnostech budovy bylo ubytováno po čas mobilisace vojsko, a jsou nyní tyto místnosti až na jednu, v níž jest nářadí »Katolického kruhu«, prázdné; podle výpovědi faráře V. Z., jako zástupce vlastnice domu podpronajal katolický kruh některé z uvedených místností křesťansko-sociální straně v P., ale o tom nebyl županskému úřadu předložen žádný důkaz; i kdyby se však dokázalo, že křesťanskosociální strana najala některé místnosti od »Katolického kruhu«, zůstane jí přes to ještě dost místností v domě, způsobilých k účelům, které strana sleduje. Podotýká se, že křesťansko-sociální strana nežádala, aby jí byly předěleny náhradní místnosti ve smyslu § 2 uvedeného zákona; místnosti nejsou vyloučeny ze zabrání, poněvadž neslouží nyní k účelům kulturně vzdělávacím nebo sociálně svépomocným, nýbrž k účelům politickým.«
Do zabíracího nálezu stěžoval si »Katolický kruh«, P-ská římsko-katolická církev i křesťansko-sociální strana.
Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska zamítl stížnosti rozhodnutím z 5. prosince 1921 č. — z toho důvodu, že místnosti županským úřadem zabrané byly prázdné a mohly tudíž býti zabrány podle § 1, odst. 1 a odst. 2b) zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n., »Katolický kruh« v P. byl rozhodnutím ministerstva s plnou mocí ze dne 2. listopadu 1921 č. — rozpuštěn a nepotřebuje tudíž místností k účelům kulturně vzdělávacím a proto nejsou vyloučeny ze záboru.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
St-lka vytýká jako vadu řízení, že prý jí nebylo nař. rozhodnutí do-
ručeno, takže ona, nepoznavši důvodů jeho, nemůže se náležitě brániti.
Jak z uvedeného obsahu nař. rozhodnutí jest patrno, opřel žal. úřad zabrání o tři důvody: 1. že zabrané místnosti byly prázdné, 2. že »Katolický kruh« byl rozpuštěn a tudíž místností nepotřebuje a 3. že místnosti neslouží účelům kulturně vzdělávacím.
Stížnost proti oběma prvním důvodům má přesně formulované stížné body. Na třetí důvod sice nereaguje; protože však st-lka ve stížnosti své do zabíracího nálezu I. stolice, ač i nález ten výslovně již vycházel z toho, že místnosti zabrané neslouží k účelům kulturně vzdělávacím, nevznesla po té stránce námitek, byla by stížnost k nss-u, i kdyby uplat- ňovala námitku proti tomuto důvodu nař. rozhodnuí, podle § 5 zák. o ss s její strany nepřípustná. Pak nelze však říci, že by byla st-lce stížená obrana před nss-em tím, že jí nebylo nař. rozhodnutí doručeno a nelze tedy v nedostatku tom shledati podstatnou vadu řízení. lli)4
Nezákonnost vytýká stížnost nař. rozhodnutí, vycházejíc z názoru, že uvedené místnosti nemohly býti zabrány, poněvadž byly pronajaty, zařízeny a st-lkou užívány za kanceláře a za shromaždiště. Tento názor stížnosti, která se ani nesnaží, aby jej podepřela poukazem na určité ustanovení zákonné, jest nesprávný. Místnosti druhu st-lkou uvedeného nelze zařaditi pod žádnou skupinu budov a částí budov taxativně zákonem ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. v § 1, odst. 3, bod 1—8 ze zabrání vyloučených, když st-lka ani netvrdí, že by místnosti zabrané byly sloužily některému z účelů, pro nějž je podle uvedeného zákonného ustanovení zabrání vyloučeno. Že by však místnosti byly ze zabrání vyloučeny již proto, že jsou pronajaty a zařízeny, nelze vůbec tvrditi, když § 2 uved. zákona přiznává uživatelům a tedy i nájemcům zabraných budov nebo místností nárok na náhradu, když § 3 nařizuje, aby bylo provedeno šetření s uživateli předmětů, o něž jde, a když konečně § 10, odst. 3 zbavuje výslovně smlouvy nájemní o zabraných předmětech ujednané platnosti po dobu zabrání, a když konečně podle § 1, odst. 2 lit. b) uved. zákona jest přípustno i zabrání zařízení budov neb místností.
Námitkami stížnosti, že zabrání jest bezprávné, poněvadž o rozpuštění »Katolického kruhu« není ještě pravoplatně rozhodnuto a poněvadž římsko-katolická církev podle své apelace potřebuje sama místností pro své církevní potřeby, nebylo lze nss-u se vůbec zabývati, poněvadž st-ika k nim není legitimována.
Ježto jest tedy stížnost neodůvodněna, slušelo ji zamítnouti.

Citace:

č. 1597. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 242-244.