Č. 1740.

Administrativní řízení: Paragrafem 20 zák. čl. XXVI z roku 1896 odstraněna byla příslušnost ministerstva k rozhodování (instančnímu i dozorčímu) také ve věcech pense municipálních úředníků a jiných zřízenců.
(Nález ze dne 12. prosince 1922 č. 18949.1
Věc: Michal V. v Komárně (adv. Dr. Fr. Wien-Claudi z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě stran vyměření pense.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem ze dne 9. srpna 1921 č. — vyměřil administrativní výbor župy Komárenské Michalu V., župnímu kancelářskému oficiciantu, na základě jeho 25ti lete služby na účet župního fondu pemsijní požitky 72 procenty jeho služebních příjmů částkou 8242 Kč (z toho 7762 Kč platová pense a 480 Kč bytná pense). Do základny pensijní byly započteny: roční služné 2800 Kč, válečné podpory 2100 Kč, rodinný příspěvek 400 Kč, státní přídavek 3600 Kč a náhlá výpomoc 1880 Kč, což činí dohromady 10780 Kč.
Županský úřad v Komárně předložil spisy ministerstvu čsl. republiky s plnou mocí pro správu Slovenska k přezkoumání tohoto rozhodnutí, o němž vyslovil názor, že se příčí § 8 zák. č. 210/20.
Ministr zrušil rozhodnutím ze dne 22. prosince 1921 č. — zmíněný výnos administrativního výboru podle § 10 zák. čl. XXI z roku 1886 jako protizákonný a uložil administrativnímu výboru, aby ve věci vydal nové rozhodnutí z důvodu, že dle zákona ze dne 22. března 1920 č. 210 a nařízení ze dne 21. května 1920 č. 361 nepřevzatí bývalí uherští zaměstnanci mají býti pensionováni dle uherských předpisů, dle nichž pense z milosti nepřísluší.
O stížnosti do posléz uvedeného rozhodnutí Michalem V. podané uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí vydáno bylo k apelaci župana župy komárenské. Žal. úřad opírá své rozhodnutí jediné o ustanovení § 10 zák. čl. XXI z r. 1886.
§ 20 zák. čl. XXVI z roku 1886 o správním soudě však stanoví, že ministr nemůže činiti žádných opatření ani z titulu práva dozorčího ve sporných otázkách, týkajících se věcí v druhé kapitole zákona tohoto vypočtených.
Ustanovením tímto byla, jak nss vyslovil již v nálezu ze dne 15. listopadu 1921 č. 14803 (Boh. č. 1016 adm.), ministru odňata kompetence nejen instanční, nýbrž i dozorčí ve sporných věcech přikázaných do kompetence správního soudu uherského, tedy i kompetence založená až dosud na ustanovení § 10 zák. čl. XXI z roku 1886.
V § 45 zařazeném do II. kapitoly posléz cit. zák. článku, uvádějí se mimo jiné i stížnosti proti usnesením municipálního výboru v příčině nároků municipálních úředníků a jiných zřízenců na pensi a výši pense. Z toho vychází, že jest odstraněna veškerá kompetence ministerstva k rozhodování také ve věcech týkajících se nároku municipálních úředníků a jiných zřízenců na pensi a ohledně výše pense.
Na tomto trávním stavu plativším před 28. říjnem 1918 nabylo — jak v cit. nálezu rovněž bylo již vysloveno — ničeho změněno zákonem o zřízení nss-u ze dne 2. listopadu 1918 č. 3 sb. z. a n. Zřízením tohoto soudu zanikla sice na území slovenském příslušnost uherského správního soudu, ale tím neobživlo ustanovení § 10 zák. čl. XXI z roku 1886.
Proto se žal. úřadu nedostávalo kompetence vynésti meritorní rozhodnutí o apelaci župana župy komárenské a zrušiti rozhodnutí administrativního výboru župy komárenské ze dne 9. srpna 1921, kterým přiznána byla Michalu V., župnímu kancelářskému úředníku, pense a určena její výše.
Nař. rozhodnutí příčí se tudíž zákonu a náleželo je dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Stejně i v dalších nálezech, na př. z 24. ledna 1923 č. 974.

Citace:

č. 1740. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 579-580.