Č. 1687.

Obecní úředníci: * Usnesení obce, týkající se zaopatřovacích požitků vdovy a sirotků po obecním úředníku, učiněná před tím, než nabyl účinnosti zákon ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., mají toliko ráz prohlášení strany a nenabývají dnem 1. září 1919 rázu rozhodnutí právní moci schopných a před nejvyšším správním soudem naříkatelných.
(Nález ze dne 23. listopadu 1922 č. 17501.)
Věc: Ludmila N. v P. (adv. Dr. Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o vdovskou pensi a vychovávací příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lce (vdově po městském úředníku a poručíku v záloze ve válce padlém dne 18. října 1915) byly k jejím žádostem, kterými uplatňovala nárok na plný vdovský plat a plné sirotčí zaopatřovací příspěvky civilní vedle platů z důvodu služby vojenské, přiznány usneseními městského zastupitelstva v Plzni z 26. května 1916 a 3. května 1918 platy civilní pouze penízem po srážce platů vojenských vybývajícím.
Z těchto usnesení podala st-lka sub praes. 23. října 1919 odvolání
z 20. října 1919, kteréž okresní správní komise v Plzni zamítla, poněvadž
nebylo podáno na místě a ve lhůtě § 99 obec. zříz. předepsaných.
Další odvolání zamítl zemský správní - výbor nař. rozhodnutím, poněvadž v zamítnutí podání z 20. října 1920 pro opoždění nelze vzhledem k jasnému předpisu § 99 obec. zříz. shledati nezákonnost. »Domáhá-li se odvolání instančního výroku, jímž by obec plzeňská byla uznána povinnou k doplatkům na vdovské pensi a vychovávacím příspěvku, nemohla okresní správní komise o tomto petitu učiniti v druhé stolici rozhodnutí, poněvadž schází tu jako nutný předpoklad usnesení prvé stolice, zastupitelstva městského.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Služební poměry úředníků obecních v Čechách upraveny jsou zákonem z 29. května 1908 č. 35 z. z., který částečně byl změněn zák. z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. Podle § 40 zákona z 1908 rozhodovaly spory o příjmy služební a výslužné úředníka, jakož i o zaopatřovací požitky vdov a sirotků řádné soudy.
Ustanovením § 40 zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., kterým spory ty přikázány pořadu instancí samosprávných, byl dosavadní právní stav změněn tak, že od účinnosti tohoto zákona (čl. III.) t. j. od 1. září 1919 nároky ty lze provésti pouze před instancemi samosprávnými. Poně- vadž ani zákon z r. 1908 ani zákon z r. 1919 nemá předpisů přechodních, dlužno souditi, že spory toho. druhu mohou býti zahájeny po 1. září 1919 jen před instancemi samosprávnými, a to u obce. Usnesení obce před účinností zákona z r. 1919 učiněná, která neměla do 1. září 1919 povahy rozhodnutí neb opatření právní moci schopných a před vyššími stolicemi naříkatelných, nenabyla této povahy ani později ustanovením § 40 zákona z r. 1919. Mohla tudíž také st-lka po 1. září 1919 své nároky učiniti předmětem rozhodování jen v pořadu stolic samosprávných t. j. v prvé stolici obce. Jestliže se st-lka místo toho odvoláním, na okresní správní komisi řízeným, domáhala instančního přezkoumání usnesení obecního zastupitelstva, jež stala se před platností zákona z 23. července 1919, odepřely obě stolice samosprávné, okresní i zemská správní komise, právem na základě tohoto odvolání o nároku st-lčině věcně rozhodnouti. Nař. rozhodnutí ovšem v prvé části svého odůvodnění schvaluje stanovisko okresní správní komise, pokud zamítla odvolání na ni vznesené pro opoždění. Neprávem, neboť usnesení obec. zastupitelstva z 26. května 1916 a 3. května 1918 nebyla, jak svrchu vyloženo, rozhodnutí neb opatření cestou administrativní vůbec naříkatelná a nelze proto se zřetelem k nim mluviti o rekursní lhůtě a tudíž ani o opoždění.
V odporu s touto prvou částí, ve věci však správně dovozuje v dalším odstavci důvodů žal. úřad, že okresní správní komise nemohla v druhé stolici rozhodnouti věcně, poněvadž se jí nedostává jako nutného předpokladu instančně přezkoumatelného rozhodnutí prvé stolice.
Bylo tudíž stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 1687. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 456-458.