Č. 1623.Obecní zaměstnanci (Slezsko): Byl-li obecní sluha, jemuž v r. 1891 udělena byla definitiva s vyloučením nároku na odpočivné, odbytné nebo provisi, v r. 1900 jmenován úředníkem, nutno i toto ustanovení pokládati za definitivní, třebas neobsahovalo zároveň přiznání nároků na výslužné a požitky zaopatřovací.(Nález ze dne 6. listopadu 1922 č. 15152.)Věc: Městská obec Benešov ve Slezsku proti zemské správní komisi pro Slezsko v Opavě o propuštění Josefa Sch. z obecních služeb.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Josef Sch. byl přijat dne 16. ledna 1890 do služeb městské oDce Benešova jako úřední sluha. Usnesením obecního zostupitelstva ze dne 26. května 1891 byl ustanoven definitivním úředním sluhou, avšak s dodatkem, že mu nepřísluší nárok na odpočivné, odbytné nebo provisi, poněvadž se mu pro tentokráte způsobilost pensijní nepřiznává. Dalším usnesením- obecního zastupitelstva ze dne 10. února 1900 byl »diurnistovi« Sch. zvýšen roční plat ze 740 K na 840 K a udělen mu titul kancelisty.V listopadu 1919 podal Sch., dovolávaje se zákona z 23. července 1919 č. 443 Sb. z. a n., u zemské správní komise pro Slezsko žádost, aby byla obec Benešov přidržena k tomu, aby mu upravila požitky a přiznala nárok na pensi. Na to výnosem ze dne 8. ledna 1920 č. — sdělila zemská správní komise městské radě v Benešově, že je dle § 43 zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. pro Čechy, jenž dle zákona z 23. července 1919 č. 443 Sb. z. a n. nabyl účinnosti i pro Slezsko, povolána, aby z úřední povinnosti dozírala na zachovávání těchto zákonů a vyzvala městskou radu, aby právní poměry svých obecních úředníků uvedla v soulad s těmito zákony a do měsíce se o- tom u zemské správní komise vykázala. Ve schůzi ze dne 11. června 1920 usneslo se obecní zastupitelstvo na zmenšení kancelářského personálu tím způsobem, že se zruší místo Sch. dosud obsazené. O tom byl Sch. přípisern městské rady ze dne 15. června 1920 č. — zpraven s dodatkem, že u výkonu tohoto usnesení se mu místo městského kancelisty dnem 1. července 1920 tříměsíčně vypovídá.Sch. podal do usnesení tohoto rekurs, v němž uplatňoval, že již od r. 1892 pověřen jest vedením podacího protokolu a rejstříku a od r. 1899 obstaráváním prací vlastního a přeneseného oboru působnosti, a že nyní má býti bez příčiny propuštěn, aby obec mu nemusila přiznat požitky dle cit. zákona z r. 1919.V srpnu 1920 zavedeno bylo proti Sch. trestní a disciplinární vyšetřování, do jehož skončení byl ze služby suspendován. Disciplinární výbor navrhl dne 30. listopadu 1920 po provedeném řízení, aby Sch. byl dnem 1. ledna 1921 z obecních služeb propuštěn, aby mu však vzhledem na dlouholetou služební dobu a pokročilý věk byly doživotně vypláceny požitky, které měl naposled v obecní službě bez drahotních přídavků. Při tom bylo konstatováno-, že předpisů o disciplinárním řízení, které platí pro obecní úředníky, na Sch. nelze použiti, poněvadž nebyl kancelistou, nýbrž sluhou, že se však schvaluje skutečné použití forem tohoto řízení pro nedostatek předpisů pro disciplinární řízení pro obecní zřízence. Tento návrh byl ve schůzi obecního zastupitelstva dne 15. ledna 1921 většinou hlasů přijat.Do usnesení ze dne 15. ledna 1921 podal Sch. opět stížnost, v níž dovozoval, že disciplinární řízení bylo nesprávně provedeno, že st-l konal již od r. 1890 práce úředníka a obdržel v r. 1900 titul kancelisty, takže musí být pokládán za úředníka a ne sluhu, pročež by mohl být propuštěn jen na podkladě disciplinárního řízení řádně provedeného a nikoli pouhým usnesením obecního zastupitelstva. Konečně popíral, že by pro čin, jehož se dopustil, mohl býti disciplinárně stíhán, když již proň byl soudem podmínečně odsouzen a takovéto odsouzení ruší i právní následky, které by mohly stihnouti úředníka se stanoviska disciplinárního. Návrh rekursu zněl na zrušení usnesení, jímž byl st-l propuštěn z obecní služby.Rozhodnutím ze dne 30. dubna 1921 č. — uznala zemská správní komise pro Slezsko k rekursu Josefa Sch. dle § 40 zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 Sb. z. a n. jako odvolací stolice a dle § 43, odst. 2 cit. zák. jako úřad dohlédací, že usnesení městského zastupitelstva v Benešově ze dne 11. června 1920, týkající se tříměsíční výpovědi služebního poměru Josefa Sch., a ze dne 15. ledna 1921, týkající se propuštění st-le z trestu, jakož i usnesení disciplinárního výboru obecního zastupitelstva v Benešově ze dne 30. listopadu 1920 se zrušují jako protizákonná a vyslovila, že ustanovení Josefa Sch. v době, kdy zákon ze dne 23. července 1919 č. 443 Sb. z. a n. vstoupil v platnost, bylo definitivním, pročež cit. zákon jak pro úpravu služného st-le, tak i pro disciplinární jednání s ním byl závazným, že dále dne 1. září 1919 pro Josefa Sch. na základě jeho ustanovení kancelistou městské obce Benešovské, stavšího se usnesením obecního výboru ze dne 10. února 1900, založen byl nárok na služební požitky v rozhodnutí podrobně vypočtené.V důvodech se uvádí, že difinitivní ustanovení Sch. jako úředního sluhy, jež se stalo usnesením ze dne 26. května 1891, nemohlo pozbýti definitivní povahy jeho povýšením za kancelistu, ježto by to jinak znamenalo odnětí nabytého práva na trvalé ustanovení, což se nedá souditi ze znění usnesení a patrně tendenci jeho odporuje. Námitka, že by se definitivum vztahovalo jen na postavení Sch. jako úředního sluhy (a ne úředníka), je bezdůvodná, poněvadž táž osoba nemůže býti současně definitivně a provisorně ustanovena. Nebyl-li při definitivním ustanovení Sch-ovi přiznán nárok na výslužné, plyne to jen z tehdejší jeho krátké služební doby, což dotvrzuje znění usnesení, dle něhož se mu pro tentokráte pensijní způsobilost nepřiznává. Že nedostatek nároku na odpočivné požitky není pro posouzení definitivního charakteru služebního postavení rozhodným, vychází z § 10 zákona o služebních poměrech obecních úředníků, z něhož se dá právem dovoditi, že předpisy v něm uvedené se vztahují též na ony definitivní úředníky, kteří dosud nenabyli nároku na zaopatřovací požitky. Byl-li tedy Sch. v době, kdy vstoupil v účinnost zákon o služebních poměrech obecních úředníků, definitivně ustanoven, jsou usnesení v odpor vzatá nezákonná, ježto dle § 41 cit. zák. definitivní úředníci obecní dne 1. září 1919 již ustanovení se stali účastnými výhod tohoto zákona, a předpisy jeho o úpravě požitků služebních o disciplinárním řízení jsou pro obec závazné. Jest zjištěno, že povýšení Sch-ovo, provedené usnesením z 10. února 1900, nebylo pouze otázkou titulu, nýbrž že Sch. skutečně manipulační práce jako své stálé a výhradné povolání konal. Pokud jde o disciplinární řízení, poukazuje se na závazné předpisy zákona o obecních úřednících.Prve než rozhodnutí toto bylo vydáno, konala zemská správní komise následkem odvolání Sch. zvláštní podrobné komisionelní šetření o úřednickém charatkeru jeho a o jeho definitivě, a to za účasti obce.Stížnost podaná obcí Benešovem do rozhodnutí zemské správní komise uplatňuje:K podstatě definitiva obecního zřízence náleží dle § 8 zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 16 Sb. z. a n. ex 1920 přiznání nároku na výslužné a zaopatřovací požitky; není-li tul tohoto nároku, nelze mluviti o definitivním ustanovení. Usnesením ze dne 26. května 1891 nemělo být nic změněno na služebním poměru Sch-ově, a proto bylo usnesení učiněno tak, že výslovně bylo vyloučeno, co dle názoru tehdejšího zastupitelstva jest obsahem definitiva. Proto byl Sch. v době, kdy vstoupil v účinnost zákon o obecních úřednících, ustanoven provisorně a mohla mu být dána výpověď, když se obecní zastupitelstvo usneslo na zmenšení kancelář- ského personálu. Ze zákona o obecních úřednících nemohl Sch. nabýti nároku na výslužné, poněvadž podle § 41 tohoto zákona mělo obecní za- stupitelstvo do konce srpna 1920 čas upraviti jeho služební poměr. Vadou řízení jest, že nebylo výslechem členů tehdejšího obecního zastupitelstva zjištěno, jaký byl smysl a účel usnesení z r. 1891. Další vadou jest, že proti předpisu § 40, odst. 2. zákona z 23. července 1919 č. 443 Sb. z. a n. rozhodla zemská správní komise ve věci samé.Nss uvážil o této stížnosti, jak následuje:Žal. úřad vyslovil, že Sch. byl dne 1. září 1919, t. j. onoho dne, kdy vstoupil v účinnost zákon ze dne 23. července 1919 č. 443 Sb. z. a n., úředníkem obce Benešova, a to úředníkem definitivním, t. j. trvale ustanoveným.Stížnost nepopírá, jak ze svrchu podaného obsahu jejího vychází, že Sch. byl obecním úředníkem, nýbrž obrací se jedině proti výroku, že byl definitivně ustanoven, nepopírajíc při tom, že pro posouzení otázky, je-li Sch. považovati za definitivně ustanoveného úředníka, rozhodným jest usnesení ze dne 26. května 1891.Leč důvody, o které se stížnost v tom směru opírá, nelze uznati za správné.Před tím, než byly služební poměry obecních úředníků a zřízenců ve Slezsku zvláštními zákony upraveny, přicházely tu v úvahu ustanovení §§ 31 a 30 obec. zřízení slezského, dle nichž náleželo obecnímu zastupitelstvu, aby se usneslo v případě potřeby o ustanovení úředníků a sluhů, o počtu a požitcích jejich, o způsobu jich jmenování a jejich požitcích odpočivných a zaopatřovacích a dle nichž jediné jemu příslušelo právo obecní zaměstnance propouštěti. Úprava služebních poměrů obecních zaměstnanců záležela tedy na vůli obecního zastupitelstva. Jakým způsobem se tato vůle projevila, dochází výrazu v příslušných usneseních a dekretech, zaměstnancům vydaných.V daném případě je nesporno, že usnesením obecního zastupitelstva v Benešově ze dne 26. května 1891 byl ustanoven provisorní úřední sluha Josef Sch. definitivním úředním sluhou s vyloučením nároku na odpočivné, odbytné nebo provisi. Při tomto znění usnesení nemůže býti pochybnosti o tom, že vůle obecního zastupitelstva se nesla k tomu, ustanoviti Sch. definitivně. Na tom ničeho nemění další výhrada usnesení, neboť úprava služebního poměru Sch. mohla se státi, jsouc položena do rukou obecního zastupitelstva, i s tímto obmezením. Poukaz na § 8 zákona ze 17. prosince 1919 nemůže míti významu, poněvadž i kdyby z něho plynulo, jak stížnost argumentuje, že náležitostí definitivního ustanovení dle tohoto zákona je přiznání nároků na výslužné a požitky zaopatřovací, nelze ještě souditi, že tytéž náležitosti musilo míti definitivní ustanovení, které se stalo dříve, než zákon tento platil. Vždyť právě účelem zákona toho, jakož i zákona o služebních poměrech obec- ních úředníků ze dne 23. července 1919 bylo přiznati trvale (definitivně) ustanoveným obecním zaměstnancům výhody, zejména i nároky na odpočivné a zaopatřovací požitky, pokud jich již neměli. Opačné tvrzení stížnosti, že z posléze uvedeného zákona podobný nárok neplyne, je ve zřejmém rozporu s ustanovením jeho § 21, jenž praví, že nároku na výslužné nabývá trvale ustanovený úředník nepřetržitou službou u téže obce nejméně 10letou ...Že byl Sch. ustanoven definitivně, plyne dále i z toho, že byl dosazen na systemisováné místo, což vysvítá z toho, že obecní zastupitelstvo ve schůzi ze dne 11. června 1920 se usneslo místo jím obsazené zrušiti.§ 41, jehož se stížnost dovolává, dává obci ovšem právo, aby do roka ode dne, kdy zákon nabyl platnosti, rozvázala služební poměr úředníků, kteří nebyli ještě definitivně ustanoveni, avšak práva toho možno použíti právě jen tenkráte, nebyl-li dotčený úředník už dříve ustanoven definitivně.Ježto pro posouzení otázky, zda Sch. byl ustanoven definitivně, jest rozhodným znění usnesení ze 26. května 1891 a nezáleží na tom, byly-li mu zároveň přiznány nároky na pensi, není vadou řízení, že členové bývalého obecního zastupitelstva nebyli slyšeni o smyslu a účelu tohoto usnesení, které se ostatně o vyloučení těchto nároků výslovně zmiňuje.Výtkou, že zemská správní komise rozhodla ve věci samé, míní stíž- nost patrně výrok, jímž upraveny byly služební požitky Sch. K tomu byla však komise dle § 43 zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z. pro Čechy, a čl. II. zákona z 23. července 1919 č. 443 Sb. z. a n. oprávněna, když obecní zastupitelstvo opomenulo učiniti opatření dle § 19 posléz uvedeného zákona.Případ § 40 odst. 2. tohoto zákona tu není, protože Sch. nebyl zemskou správní komisí ustanoven úředníkem, nýbrž bylo pouze ve sporu o jeho služebním postavení rozhodnuto.