Č.1604.Obecní úředníci: * Obecní úředník, který před působnosti zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. konal fakticky vedle jiných prací také práce konceptní, aniž byl však ustanoven úředníkem konceptním nebo dosazen na místo systemisované pro obor služby konceptní, nemá nároku na to, aby byl považován za úředníka konceptního podle zák. z 23.července 1919 č. 443 Sb. z. a n.(Nález ze dne 30. října 1922 č. 13537.)Věc: Rudolf A. v K- proti slezské zemské správní komisi v Opavě stran úpravy služebního poměru.Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.Důvody: St-l, který byl v r. 1909 obecním kancelistou v K., podal v červenci 1920 žádost, aby služební poměr jeho posuzován byl na dále podle zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. z. a n., a aby mu přiznáno bylo postavení úředníka konceptního s příslušnýma požitky zákonnými a s ponecháním výhod, které měl dle dosavadní smlouvy služební. Obecní správní komise žádost tu zamítla, zemská správní komise pak podanému odvolání nař. rozhodnutím vyhověla potud, že přiznala st-li nárok na to, aby služební poměr jeho posuzován byl dle zákona z 23. července 1919 č. 443 Sb. z. a n., zamítla však nárok jeho na uznání za úředníka konceptního, a v tomto druhém bodě rozhodnutí svoje odůvodnila tím, že podle čl. VII. bodu 4 prov. nař. slezského k zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. z. a n., je pro posouzení služebního poměru směrodatnou především služební smlouva resp. listina o ustanovení, a teprve když takových listin není, skutečná činnost úřední, st-l však podle svého jmenovacího dekretu ustanoven byl kancelistou, tedy úředníkem manipulačním, nikoli konceptním, a ani skutečná jeho úřední činnost nároku jeho neospravedlňuje.O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:Zásadní předpis o úřednících, kteří byli ustanoveni dříve než zákon z 23. července 1919 nabyl působnosti, obsahuje v § 41 cit. zák. ustanovení, že tito úředníci zůstanou i na dále ve svém dosavadním úředním postavení (odst. 1), mohou však žádati, aby na jejich služební poměr aplikována byla ustanovení nového zákona (odst. 2) bez újmy zvláštních výhod, plynoucích jim z dosavadní jejich smlouvy služební (odst. 3). Smysl ustanovení odst. 1 je tedy ten, že úředník, jenž podle odst. 2 optoval pro nový zákon, přechází do působnosti tohoto zákona v tom úředním postavení, které měl dosud, že však — nehledíc k výhradě odst. 3 — nabývají pro něho působnosti ty předpisy nového zákona, které platí pro obec. úředníka takového úředního postavení, jako má on. Ze zásady oné plyne, že také pro otázku, do které z úřednických kategorií § 3 zařaditi jest úředníka takového, jenž optoval pro nový zákon, rozhodným jest dosavadní jeho úřední postavení, a že tedy i když nemá kvalifikace pro dotčený obor služby nyní předepsané, má nárok na minimální služební požitky normované pro onu kategorii, která mu přísluší dle tohoto jeho postavení dosavadního, ovšem s výjimkou oněch zvláštních výhod dalších, jichž nabytí zákon výslovně podmiňuje průkazem určité kvalifikace vyšší. Se zásadou onou je v souhlasu, ustanovuje-li § 6, odst. 2 v souvislosti s imperativním předpisem odst. 1, dle něhož každá obec označená v § 3 musí ustanoviti úředníka pro službu konceptní, že úředník, který dosud při obci službu konceptní vykonával, může ji při této obci opatřovati i na dále, byť neprokázal kvalifikace předepsané v § 3, odst. 1 zákona.Slovy »úřední postavení« vyrozumívá se služební poměr, jak je utvořen konkrétně v určitém daném termínu. Neznamenají tedy ona slova pouhé faktum, nýbrž jistou relaci právní. Z toho jde však, že pro otázku, jaké úřední postavení ve smyslu § 41. odst. 1. zák. úředník dosaváde měl, nemůže býti směrodatným, jaké práce vykonával fakticky, nýbrž toliko, jaké úřední postavení mu dosaváde náleželo po právu. Na ustanovení § 6, odst. 2 cit. zák. nelze se — jak činí stížnost — k dotvrzení opaku odvolávati již proto, poněvadž předpis ten v souvislosti s ustanovením odst. 1, § 6, jehož je pouhými doplňkem, neupravuje práv úředníku, nýbrž povinnosti obce vůči veřejné správě.Podle § 31 ob. zř. sl. příslušelo výhradně obecnímu zastupitelstvu usnésti se, mají-li býti ustanoveni zvláštní úředníci obecní a jakým počtem, a tedy dojista určiti také, která místa, zejména pro které obory služební se systemisují. Pro určení, do které kategorie dlužno st-le zařaditi, bude tedy výhradně rozhodným, pro který obor služby byl před účinností zákona z 23. července 1919 ustanoven nebo pro který obor bylo obecním zastupitelstvem systemisováno miste služební, na něž byl platně dosazen. Jaké služby konal fakticky, nebude ovšem zcela i relevantní, bude však míti význam jen jako indicie pro vůli obce, a tedy jen potud, pokud bude lze z toho vyvozovati, že obec chtěla úředníku propůjčiti takové místo, jež odpovídá službám, které on koná fakticky. Bude lze tedy úředníka, jenž dosaváde fakticky konaní služby konceptní, pokládati na základě § 41/l za úředníka konceptního i podle zákona z 23. července 1919 jenom tehdy, když ať původně ať později byl příslušným orgánem ustanoven na místo obecním zastupitelstvem systemisované pro obor služby konceptní, při čemž systemisace ta mohla se ovšem státi i tím, že dotyčný úředník přímo obecním zastupitelstvem pro obor služby konceptní byl ustanoven. Nestalo-li se systemisování místa resp. ustanovení úředníka výhradně pro obor služby konceptní, nevylučuje to arciť o sobě, aby takový úředník pokládán byl za úředníka konceptního, kdyžtě zákon sám (§ 6, odst. 3) připouští, aby za koncept- ního úředníka pokládán byl i takový, jenž kromě prací služby konceptní opatřuje také jiné úkony úřední. Bude však možno přiznati mu nárok na uznání za úředníka konceptního dle zák. z 23. července 1919 jen tehdy, když je zřejmo, že obec chtěla jej bez ohledu na povahu jeho prací za úředníka konceptního ustanoviti, nikoli však také tehdy, když ustanovení jeho stalo se bez tohoto dodatku. Tomu svědčí znění § 6, odst. 3, který ustanovuje, že úředníka, jenž vedle prací konceptních koná také práce jiné (účetní, manipulační), dlužno pokládati za úředníka konceptního, omezuje však tento imperativ výslovně jen na úředníky ustanovené podle tohoto zákona pro obor služby konceptní. Z toho je zřejmo, že také úředník, pověřený před účinností tohoto zákona konáním prací konceptních a jiných, pokud nebyl ustanoven za úředníka konceptního nebo na místo jako místo konceptní systemisované, nemá nároku na to, aby podle nového zákona za úředníka konceptního byl považován. Obec může sice dle § 6, odst. 2 ponechati mu vykonávání konceptní služby i na dále,, a dáti mu postavení úředníka konceptního — v tomto případě ovšemi pak má nárok i na požitky úředníka konceptního dle nového zákona — avšak obec není k tomu povinna, nýbrž může ustanoviti jiného konceptního úředníka dle odst. 1 § 6, aniž je nucena i onomu dosavadnímu úředníku přiznati postavení úředníka konceptního ve smyslu zákona z roku 1919.St-l domáhá se uznání za úředníka konceptního, a tento svůj nárok opírá především o to, že před 1. zářím 1919 fakticky konal konceptní práce. Pokud se dovolává pouze tohoto faktického stavu, je stížnost jeho bezdůvodná, neboť — jak dovoděno shora — je tento faktický stav o sobě irelevatní. Není proto také žádné vady řízení v tom, že žal. úřad nevyšetřoval podrobněji všechny práce, jaké st-1 ve svém úřadě vykonával. Stejně nemohla by nároku toho založiti skutečnost st-lem tvrzená, že ho obec i nyní za působnosti nového zákona zaměstnává pracemi konceptními, ani okolnost, že prý fakticky ke konání prací těch způsobilým jest, kdyžtě za působnosti tohoto zákona možno vzhledem k předpisu § 7 za úředníka konceptního pokládati jenom toho, který ustanoven byl na místo zřízené pro obor služby konceptní, a úředník, který není ustanoven na takové místo, i kdyby skutečně konceptní práce fakticky konal, fakticky byl způsobilý je zastávati a i kdyby do- konce měl zákonnou kvalifikaci pro místo konceptní (§ 3-1.), tím ještě nároku na postavení úředníka konceptního nenabývá.St-l odvolává se však také na to, že usnesením obecního zastupitelstva z 28. prosince 1918 — tedy ještě před účinností zákona z 23. července 1919 — ustanoven byl na místo služební označené jako »referát 3« a tím nabyl povahy úředníka konceptního, ježto šlo o místo systemisované pro obor služby konceptní. Kdyby tvrzení to bylo správno, kdyby tedy skutečně usnesením oním byl býval jmenován na místo, které bylo zřízeno jako místo pro obor služby konceptní, byl by nárok jeho na uznání za úředníka konceptního podle § 41/1 zák. arciť odůvodněn. Žal. úřad tuto námitku již v administr. řízení přednesenou zamítl, vzav na základě zprávy obce za prokázáno, že práce soustředěné v referátu 3 nebyly obstarávány výhradně st-lem a že nešlo o práce konceptní. Právem, vytýká tu však st-l že skutková podstata nař. rozhodnutí v tomto směru není zjištěna úplně a bezpečně. Žal. úřad čerpal svoje skutkové předpoklady o tom, byl-li t. zv. referát 3 místem pevně systemisovaným s určitým okruhem agend, a jakého druhu ty agendy byly — zda konceptní či jiné, — toliko ze zprávy obce, aniž konal o tvrzení jejím další šetření, zejména na základě spisů o zřízení tohoto referátu. Dále nezabýval se vůbec otázkou, jaký obsah a význam mělo usnesení obec. zastupitelstva z 28. prosince 1918. Podle spisů usnesení to znělo: »Beschlossen, die Gemeindebeamten in ihrem Rahmen vorrucken zu lassen, je nach dem Dienstalter in die náchsthóhere Stelle mit 1. Jänner 1919 u. zw. definitiv«. Z tohoto znění nelze však vyvozovati ani, zda měli jím úředníci dotčení — mezi ním st-l — býti formálně ustanoveni (povýšeni) na určité místo služební, či šlo-li pouze o služební roztřídění agendy, tedy o rozvržení služebních povinností dotčených úředníků bez současného udělení jim nějakých služebních míst, ani — při první eventualitě — na které místo st-1 byl jím ustanoven. Poněvadž takto skutkové momenty pro posouzení sporné otázky nejzávažnější nebyly zúplna a bezpečně vyšetřeny, zůstala skutková podstata nař. rozhodnutí neúplná. Pro tuto vadu řízení bylo rozhodnutí to podle § 6 zák. o ss zrušiti.