Č. 1744.

Mimořádná opatření: Odepření souhlasu min. vnitra podle § 2 vl. nař. z 27. července 1920 č. 465 sb. z. a n. ke zvýšení základního kapitálu společnosti s r. o. proto, že na zvýšení tom participovati má polovicí cizozemský kapitál.
(Nález ze dne 12. prosince 1922 č. 19126.) Věc: Inž. Alfred B. a inž. Alfons R. jako jednatelé společnosti »Hochund Tiefbaugesellschaft« v T.-Š. (adv. Dr. M. Kassowitz z Teplic-Šanova) proti ministerstvu vnitra stran odepření souhlasu k zvýšení základního kapitálu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V mimořádné valné hromadě společnosti s r. o. »Hochund Tiefbaugesellschaft m. b. H.«, konané dne 26. září 1921, usneseno bylo, aby zvýšen byl kmenový kapitál této společnosti ze 60000 Kč na 120000 Kč. Z celkového tohoto kapitálu přebírají po čtvrtině dva tuzemci a dva cizozemci.
Proti zápisu této změny stanov do obchodního rejstříku podalo ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem veřejných prací a financí ve smyslu § 2 vl. nař. ze dne 27. července 1920 č. 465 sb. z. a n. odpor, ježto s národohospodářského stanoviska není tak příliš značná účast cizozemského kapitálu při tomto zvýšení žádoucí, zejména když jest dostatek schopných podnikatelů domácích.
Stížnost vytýká, že částka 60000 K, jíž se má cizozemský kapitál na podniku účastnit, není tak velká, aby se s národohospodářského stanoviska nejevila žádoucí a že podnik vůbec nemá nijakého zvláštního národohospodářského významu; rovněž není patrno, jaký národohospodářský zájem by zmíněnou účast cizozemského kapitálu vylučoval.
Vzhledem k prvé námitce jest konstatovati, že účast cizozemského kapitálu, jež označena byla jako příliš značná, nebyla v daném případě posouzena jen dle absolutní cifry jeho, nýbrž dle poměru, jímž má na podniku participovati cizozemský a domácí kapitál. Shledalo-li ministerstvo, že poloviční účast cizozemského kapitálu na tuzemském podniku je příliš značná, než lze srovnati s národohospodářskými zájmy, nelze mu vytýkati, že by nesprávně hodnotilo skutkové okolnosti, které pak nss dle § 6, odst. 1 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 musí vzíti za základ svého rozhodnutí.
Tvrdí-li stížnost, že není zřejmo, který národohospodářský zájem by odporoval uvedené části cizozemského kapitálu, jest na to odpověděti, že znalost všeobecných poměrů hospodářských náleží do rámce oněch znalostí úředních, jež dlužno u úřadu předpokládati a jež jsou nezbytným západem veškeré jejich činnosti správní. Odůvodnění nař. rozhodnutí hledali jest tudíž ve všeobecném účelu, jemuž slouží vl. nař. ze dne 27. července 1920 č. 465 sb. z. a n., jakož i zákon ze dne 15. dubna 1920 č. 337 sb. z, a n., na němž ono nařízení spočívá. Účelem tím jest zamezení všeho, co by zdržovalo přechod z hospodářství válečného do hospodářství mírového a co by překáželo úpravě mimořádných hospodářských, válkou vyvolaných poměrů, neb jakýmkoliv způsobem v ni rušivě zasahovalo. Založil-li žal. úřad svůj výrok na úsudku, že by účast kapitálu cizozemského v poměru naznačeném nebyla v zájmu úpravy poválečných poměrů hospodářských a nerušeného přechodu z hospodářství válečného do hospodářství mírového, pak úsudek ten hodnotí dané poměry způsobem přípustným a jest i nss dle cit. ustanovení jím vázán.
Námitka, že společnost, o niž jde, sama o sobě vzhledem na předmět a rozsah svého podnikání není národohospodářsky zvlášť důležitým podnikem, je bezvýznamná proto, že dle nařízení ze dne 27. července 1920 při zvyšování kmenového kapitálu všech společností s r. o. přísluší ministerstvu právo, aby význam a důsledky toho zkoumalo a dle výsledku buď udělilo souhlas k zápisu do rejstříku nebo proti němu podalo námitky.
Dále namítá stížnost, že v daném případě jde o účast rakouského kapitálu, a že z vládní vyhlášky ze dne 25. února 1921 č. 83 sb. z. a n. a majoři ad minus plyne, že proti účasti rakouského kapitálu na tuzemské společnosti s r. o. ničeho nelze namítati.
Vyhláškou touto bylo podle § 109 zákona ze 6. března 1906 č. 58 ř. z. prohlášeno, že společnosti s r. o., jež mají své sídlo v území republiky rakouské, jsou co do právní povahy společnostmi druhu v tomto zákoně naznačeného. Proto mohou společnosti tyto za podmínek § 107 a § 108 č. 1—3 (podmínka č. 4 je splněna vyhláškou) ve státě čsl. provozovati obchody.
Z toho, že na základě vzájemnosti v tuzemsku jsou připuštěny k obchodování rakouské společnosti s r. o., nelze však vyvozovati nijakých obmezení pro výkon práva, daného ministerstvu nařízením ze dne 27. čer- vence 1920 č. 465 sb. z. a n. co do tuzemských společností toho druhu.
Konkluse a majori ad minus jest nemístná, neboť důvod pro připuštění rakouských společností s r. o. nelze hledati v tendenci, cizozemskému kapitálu uvolniti pole činnosti v tuzemsku, nýbrž jediné v tom, aby zjednána byla vzájemnost, která umožňuje, aby čsl. společnosti s r. o. i v Rakousku provozovati směly obchody ....

Citace:

č. 1744. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 586-588.