Č. 1513.Vyvlastnění pozemků pro stavbu obytných budov: Co jest rozuměti pojmem »vzrostlý sad« v § 3 zák. ze 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n.?(Nález ze dne 20. září 1920 č. 12.832.)Prejudikatura: Boh. č. 815 adm.Věc: Kateřina M. ve V. (adv. Dr. A. Pijáček z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o vyvlastnění pozemku.Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.Důvody: Nálezem okresní správy politické na Smíchově ze dne 6. prosince 1921 byl podle § 5 zákona z 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. k žádosti stavebního a bytového družstva »Veleslavín« pro stavbu dělnických, úřednických a zřízeneckých domků pro Veleslavín a okolí, zaps. sp. s r. o. ve Veleslavíne, vyvlastněn díl pozemkové parcely č. kat. — ve V., patřící st-lce, ve výměře 90°, aby byla umožněna stavba isolovaného domku pro stavební a bytové družstvo »Veleslavín«, a stanovena byla náhrada na 61 K 20 h za 1° čili 17 K za m2. V nálezu uvedeno zejména, že ve V. není jiných pozemků vhodných k zastavění ve smyslu § 3, odst. 2 lit. a) uved. zákona, dále že jest zahrada jsoucí zejména na vyvlastněné části pozemku nepěstována a že ji nelze tedy v těchto místech považovati ža vzrostlý sad a konečně, že bude v projektovaném domku umístěn též poštovní úřad, takže nutno považovati domek ten částečně za veřejnou budovu podle § 1, odst. 1 uved. zákona.Zemská správa politická v Praze rozhodnutím z 8. dubna 1922 č. — odvolání st-lčinu nevyhověla.Nss uvážil o stížnosti takto:ad 1. Stížnost namítá, že ve V. jsou pozemky, které se měly podle zákonného pořadí dříve zabrati a které jsou k stavbě způsobilé. Nař. rozhodnutí tvrdí, že pozemků takových k stavbě způsobilých ve V. není. Po této stránce jest výrok žal. úřadu skutkovým zjištěním, které by nss mofoi posuzovati jen podle § 6 zák. o ss. Stížnost vadnost tohoto zjištění nevytýká, popírajíc jen správnost úsudku, ke kterému žal. úřad dospěl. Nss neshledal vad ve smyslu 2. odst. § 6 zák. o ss, k nimž by musil hleděti z povinnosti úřední. Jest tedy podle 1. odst. § 6 zák. o ss vázán na zjištění žal. úřadu a poněvadž podle zjištění toho není ve V. pozemků uvedeného druhu, jest námitka stížností činěná bezdůvodná.ad 2. Podle § 2 zák. ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n. mohou býti pozemky dosud nezastavěné nebo zastavěné vyvlastněny mimo jiné pro stavbu obytných domů nebo pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu. O tom, že v tomto případě jde o> vyvlastnění pozemku pro stavbu obytného domu, není sporu. Je-li však již tím splněna podmínka § 2, netřeba se zabývati otázkou, bylo-li vyvlastnění téhož pozemkového dílce přípustno i pro další účel, — nejisté dosud umístění poštovního úřadu — jemuž má zamýšlená stavba spolu sloužiti, když plocha vyvlastňovaná zákonnou míru pro stavbu obytného domu nepřesahuje (§ 3, odst. 4 uved. zákona).ad 3. Námitce, že nebylo náležitě vyšetřeno, jde-li tu o vzrostlý sad, nelze upříti oprávněnosti. § 3 zákona z 27. ledna 1922 č. 45 sb. z. a n. sta- noví, že nelze vyvlastniti »vzrostlých sadů«. Zákon sám pojmu »vzrostlý sad« nedefinuje a neuvádí podstatných jeho znaků. Dlužno tedy obsah pojmu toho zjistiti podle zásady § 6 o. z. o. ze zvláštního významu slova onoho a úmyslu zákonodárcova. Slovem »sad« rozumí se především plocha osázená stromy ovocnými neb okrasnými; není tedy sadem alej, po níž stromy vysázeny jsou toliko lineárně. Plochy přiléhající k ploše usázené, které nejsou samy osázeny, sadem nejsou, byť i snad s plochou osázenou tvořily jeden hospodářský celek a byly obehnány společnou zdí. Dalším znakem pojmu »sad« je, aby sadba byla založena k určitému účelu, a to při sadu ovocném k pěstování ovoce. O vzrostlém sadu bude pak lze mluviti tehdy, dosáhla-li sadba takového stupně vyspělosti, že jest již způsobilá sloužiti stanovenému účelu. Okolnost, že se sadu, zejména užitkového, užívá také k účelům jiným, na př., aby se využitkovalo půdy mezi stromy k pěstění jiných plodin zemních, rovněž i horší jakost stromoví a zanedbanost sadby samy o sobě neodnímají sadu tuto jeho povahu, pokud se tím pozemek neodnímá svému účelu, sloužiti potřebám lidským podle dosavadního, svého určení pěstováním stromoví a pokud degenerace stromoví nedosáhla takového stupně, že pozbývá k tomu způsobilosti. Žal. úřad odepřel vyvlastněnému dílci povahu vzrostlého sadu proto, že prý je na něm celkem 10 ovocných stromů ve stáří 5—6 let nepěstěných, které nedávají užitku. St-lka naproti tomu tvrdí, že na ploše té jest malá školka stromů a že zbytek její jest posázen vzrostlými štěpovanými stromy, které nesou ovoce.Posouzení těchto sporných okolností vyžaduje však odborných vědomostí, přesahujících znalosti, které lze předpokládati u každého člověka na základě obecných jeho zkušeností a může se tudíž státi toliko na základě znaleckého posudku. Posudek ten může býti podán ovšem jen hospodářským znalcem a to vzhledem k ustanovení odst. 4 § 5 uvedeného zákona znalcem soudním, jejž slyšeti dlužno za účasti strany. To se v tomto případě nestalo, neboť, jak z nař, rozhodnutí jest patrno, založil žal. úřad svůj předpoklad, st-lkou popíraný, na prohlášení znalců stavitelských. Vada ta nebyla napravena ani tím, že znalcům těm sloužil za podklad jejich prohlášení posudek odborníka z oboru zahradnictví, neboť znalec může posudek podávati jen na základě vlastního seznání a vlastních zralostí odborných a nemůže nedostatek znalostí svých z jiného oboru nahraditi odvoláním se na úsudek třetí osoby, třebas ona byla odborníkem.Pro tuto podstatnou vadu řízení slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.