Č. 1627.

Známky: Nepřípustnost slovní známky »medica« pro výrobky chemické (§ 1 známk. novely z r. 1895).
(Nález ze dne 7. listopadu 1922 č. 16282.)
Věc: Julius K. v Praze (adv. Dr. R. Selb z Prahy) proti ministerstvu obchodu (odb. r. K. Weber) o částečný výmaz známky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. výnosem roízhodlo ministerstvo obchodu, že st-lem přihlášená známka »medica«, jež byla zapsána u obchodní a živnostenské komory v Praze mimo jiné též pro výrobky chemické, neměla vzhledem k ustanovení § 1 známk. zákona k označeni těchto výrobků býti zapsána, a nařídilo částečný výmaz její v tom směru, aby ze seznamu zboží známkou touto chráněného vyloučeny byly výrobky chemické.
V důvodech svého rozhodnutí uvedl žal. úřad, že slovo »medica« jest plurál středního rodu latinského adjektiva »medicus — a — um«, značícího tolik, co lékařský, medicinální, tedy v množném čísle věci lékařské, v přeneseném pak smyslu i výrobky medicinální. Vzhledem k tomu jest prý ono slovo, pokud se ho má používati jako označení pro výrobky chemické, jež jak známo, jsou z velké části zároveň přípravky léčivými, pouhým pojmenováním zboží známkou chráněného a postrádá distinktivnosti požadované §em 1 zák. o ochraně známek.
Námitky st-le přednesené v řízení správním, že výklad slova »medica«, podávaný ministerstvem, neopírá se o vyjádření filologa, jenž by jediné k výkladu tomu byl povolán, a že i tento výklad by byl pro věc nerozhodným, ježto záleží jedině na tom, jaký smysl přikládají tomuto slovu konsumenti a překupníci, kteří snad se slovem tím spojují představu nějaké bohyně neb osoby či věci s medicínou nějak související, nikoli však a priori věci medicinální či léčebné, uznal žal. úřad za bezpodstatné, ježto význam slova »medica« právě tak jako význam podobných slov »medicinální, medicamenta, medicina« a pod. jest dnes každému konsumentu průměrného vzdělání znám, takže i širší konsumenstvo může lehko o významu této slovní známky býti poučeno.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí spočívá na předpokladu, že slovo »medica«, pokud sloužiti má jako slovní známka pro výrobky chemické, jest pouhým pojmenováním zboží chráněného, tedy pouhým udáním jakosti a určení dotčeného zboží. Slova však, jež obsahují toliko udání jakosti a určení zboží, jsou vyloučena ze zápisu dle výslovného předpisu §u 1 známk. novely z r. 1895 a jest tedy výrok nařizující výmaz známky jen slovo takové obsahující tímto předpisem a ustanovením § 21 lit. d) známk. zákona z r. 1890 odůvodněn.
V daném případě zbývá tedy jen zkoumati, zdali slovo »medica« jest slovem obsahující výhradně udání jakosti a určení zboží.
St-l popíraje to připouští sice, že slovo »medica«, použije-li se ho k označení chemických výrobků, obsahuje udání jakosti a určení tohoto zboží, domnívá se však, že na slovo to předpisu § 1 novely 1895 užíti nelze proto, že slova »medica« užívá se také ještě ve významu jiném, zejména k označení lékařky. Jest tedy stížnost po této stránce založena na názoru, že slovo není výhradným udáním jakosti a určení zboží, jestliže, byť i údaj takový obsahovalo, má mimo to ještě význam jiný.
Toto pojetí předpisu § 1 novely z roku 1895 nemohl nss uznati za správné. Předpisem tím chtěl zákon zřejmě zabrániti tomu, aby slova potřebná a vhodná k popisu zboží nebyla zápisem jako známka monopolisována, takže by mimo majitele známky nikdo jiný slov takových k popisu svého zboží užíti nesměl.
S tohoto hlediska jest okolnost, že určité slovo může vedle udání jakosti a určení jistého zboží, znamenati ještě něco jiného, zcela irelevantní, neboť tím se neodnímá slovu tomu nikterak charakter pouhého označení jakosti a určení zboží, jenž vylučuje použití slova toho k zápisu za slovní známku.
Z téhož důvodu je také bez významu, že laik může se slovem tím spojovati také představu nějaké bohyně neb osoby či věci s medicínou související.
Stížnost vytýká také, že výklad slova »medica« mohl by podati jediné filolog, čímž asi chce naznačiti, že úřad měl posudek jeho si vyžádati, a neučinil-li tak, že trpí rozhodnutí jeho vadou řízení.
K námitce té třeba podotknouti, že mezi st-lem a žal. úřadem nebylo ve správním řízení sporu o významu slova »medica«, neboť stížnost nepopírá, že by slovo ono neznamenalo věci medicinální, jak za to má žal. úřad, a také úřad nikterak nesnaží se vyvraceti tvrzení st-lky, že slovo »mediea« značí také osobu ženskou provozující lékařství. Nebylo zde tedy rozporu, k jehož vysvětlení by byl musil býti přibrán filolog.
Ostatně st-l sám zbavuje tuto námitku svou veškeré váhy další svou námitkou, jíž popírá, že by pro řešení této otázky rozhodným byl výklad filologův a tvrdí, že jest úplně lhostejno, jaký pojem filolog se slovem »medica« spojuje, poněvadž záleží pouze na tom, co si pod tímto slovem představují konsumenti a překupníci.
V tom názoru shoduje se stížnost s nař. rozhodnutím, jež rovněž klade váhu na to, je-li význam řečeného slova znám v těch kruzích, jež výrobků těch potřebují.
Ze všech těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1627. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 324-325.