Č. 1543.

Administrativní řízení a řízení před nss-em: I. O náležitostech odvolání. — II. Bylo-li odvolání odmítnuto toliko pro opožděnost, není přípustno uváděti ve stížnosti na nss námitky ve věci samé.
(Nález ze dne 6. října 1922 č. 13771.)
Věc: Emilie K. v O. proti zemské správní komisi pro Slezsko o dávce z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem slezského zemského úřadu pro vyměřování dávky z přírůstku hodnoty v Opavě z — byla Emili K. jako zcizitelce předepsána dávka z přírůstku hodnoty z převodu poloviny domu čp. — v T. na Reginu E. Za základ vzata byla nabývací cena 60000 K a zcizovací cena 140.000 K, jež zjištěna byla udáním Reginy E. obsaženým v protokole ze dne 30. listopadu 1920.
Rozhodnutím zemské správní komise pro Slezsko z — nebylo stížnosti vyhověno, poněvadž dopis st-lčin ze dne 6. prosince 1920 nelze považovati za stížnost pro vadné řízení, neboť obsahuje v podstatě jen tvrzení, že st-lka od E-ové částku 140000 K, jak tato při svém výslechu udala, neobdržela a že E-ová jest povinna zapraviti dávku. Jest tedy považovati odvolací lhůtu za uplynulou a nelze stížnosti vyhověti již z důvodů formálních. Ostatně prý st-lka právní jednání, o něž jde, neoznámila a nevyhověla pozvání k výslechu, pročež se dávka vyměřila podle hodnot úředně zjištěných.
Rozhoduje o stížnosti Emilií K. na nss vznesené, řídil se soud těmito úvahami:
Stížnost vytýká a) že st-lka v ukládacím řízení nebyla slyšena, že vyzvání, aby se k výslechu dostavila vůbec neobdržela, což také v aktech zjištěno není; b) že podání ze dne 6. prosince 1920 jest považovati dle jeho obsahu za stížnost nebo odvolání; c) že st-lka nebyla vyrozuměna podle § 18 dávk. ř. pro Slezsko — o tom, že se jí dávka z přírůstku hodnoty vyměřuje, byla zpravena teprve výměrem ze dne 1. prosince 1920; d) že porušen byl zákon v tom směru, že vyměřena byla dávka o 100% vyšší, ač podle smlouvy trhové převzala zaplacení dávky Regina E. a proto se také zavázala dávku přihlásiti.
St-lka vznáší tedy pod a), c), d), výtky týkající se věci samé, ač žal. úřad meritem věci se nezabýval a zamítl stížnost jakožto opožděnou, tedy jen z formálních důvodů. Stížnost jeví se proto nepřípustnou, pokud uplatňuje námitky sub a), c), a d) uvedené.
Výtkou pod b) uvedenou uplatňuje st-lka, že podání její ze dne 6. prosince 1920 úřad neprávem nepokládal za stížnost na platební rozkaz.
Podle § 19/1 dávk. ř. jest podati stížnost na platební rozkaz vyměřujícího úřadu přímo zemské správní komisi. Podání ze dne 6. prosince 1920 učiněno bylo u zemského úřadu pro vyměřování dávky z přírůstku hodnoty. St-lka se v něm nedovolává rozhodnutí zemské správní komise, adresujíc je na slezský zemský úřad pro vyměřování dávky z přírůstku hodnoty v Opavě a označujíc je jako sdělení. Podání to neuvádí žádných stížných bodů ani žádného návrhu, není tedy ani svou formou ani svým obsahem stížností.
Podání ze dne 25. června 1921 jest pak podle svého obsahu toliko žádostí, aby domnělá stížnost ze dne 6. prosince 1920 byla vyřízena.
I kdyby se nehledělo k formálním nedostatkům podání ze dne 6. prosince 1920 výše vytknutým, mohlo by pokládáno býti za stížnost až dnem 25. června 1921, kdy teprve st-lka podání ono za svou stížnost prohlásila, a byla proto stížnost ta vzhledem ke dni doručení platebního rozkazu právem jako opožděná odmítnuta.
Stížnost na nss jeví se tudíž bezdůvodná.

Citace:

č. 1543. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 111-112.