Č. 1652.Státní zaměstnanci: I. * Zákon ze dne 22. března 1920 č. 210 sb. z. a n. nezakládá pro bývalé úředníky služnovských úřadů právního nároku na ustanovení II. K výkladu ustanovení § 3 f) zák. o správ s.(Nález ze dne 14. listopadu 1922 č. 15699.)Věc: Pavel M. v S. (adv. Dr. A. Posselt z Prahy) proti ministerstvu vnitra v Praze (odb. rada Dr. K. Ludwig) o převzetí do státní služby jako hlavní služný VIII. hodn. tř.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Se zřetelem ke konkursu vypsanému dne 22. března 1919 pod č. 156 (Ú. n. č. 11 z r. 1919), žádal st-l dne 11. října 1919 prostřednictvím ministra čsl. republiky s plnou mocí pro správu Slovenska o přijetí do služeb čsl. státu jako hlavní služný v VIII. hodn. tř. Nař. rozhodnutím připustil žal. úřad st-le, zatímného služného v S., do zkušební praxe při politické správě na Slovensku a zmocnil úřad ministra s plnou mocí, aby st-li poukázal ode dne nastoupení adjutum ve výši plných požitků X. hodn. tř. Definitivní jmenování do hodnostní třídy bude lze vzíti v úvahu, až st-l prokáže plnou právnickou kvalifikaci.Rozhoduje o stížnosti do výroku toho podané, musil se nss zabývati předem .námitkou formální, vznesenou žal. úřadem v odvodním spise a směřující k tomu, aby stížnost odmítnuta byla pro nepřípustnost.Námitce té však nelze přiznati důvodnost, neboť pokud jde o výtku, že stížnost jest opožděna, je nesporno, že rozhodnutí v odpor vzaté do- ručeno bylo st-li dne 6. října 1921. Podle § 14 zák. o ss je stížnost k soudu tomu podati do 60 dnů ode dne doručení, při čemž podle § 15 dni poštovní dopravy do lhůty té se nezapočítávají. Z poštovního razítka patrno, že stížnost odevzdána byla k poštovní dopravě dne 5. prosince 1921, tudíž 60. dne a tedy včas, byť i k nss-u byla došla teprve dne 8. prosince.Bezdůvodná však jest i námitka opírající se o § 3 lit. f) zák. o ss, neboť hrot stížnosti neobrací se proti jmenování jako takovému, nýbrž proti tomu, že nebylo šetřeno domnělého st-lova nároku, založeného mu zákonem ze dne 22. března 1920 č. 210 sb. z. a n., na jeho převzetí jako definitivního úředníka do služeb čsl. státu, a že byv zařazen nyní do X. hodnostní třídy, byl zkrácen ve své již nabyté úřední hodnosti ve třídě vyšší. Potom však není zde případu § 3 lit. f) zák. o ss, k jehož řešení by soud ten nebyl příslušný.Pokud jde o věc samu, uvážil nss takto:St-l opírá svou stížnost výslovně o zákon ze dne 22. března 1920 č. 210 sb. z. a n. a vládní nař. ze dne 21. května 1920 č. 361 sb. z. a n., jímž zákon ten byl proveden, a dovozuje proti nař. rozhodnutí, kterým připuštěn byl pouze ke zkušební praxi při politické správě na Slovensku s požitky X. hodn. tř., kdežto jeho definitivní jmenování do hodnostní třídy bylo vyhrazeno, až by prokázal plnou právnickou kvalifikaci, že měl býti již nyní přijat za definitivního státního úředníka, a to v VIII. hodn. tř. s titulem hlavního služného.Po stránce skutkové opírá tento svůj nárok o okolnosti, že byl již před státním převratem definitivním úředníkem, totiž berním inspektorem v IX. hodn. tř., že byl v této své hodnosti po převratu dekretem generálního finančního ředitelství bezpodmínečně přijat do služeb republiky, že dále byl dne 15. března 1919 jmenován županem za služného v VIII. hodn. třídě.Pokud jde předem o tento skutkový základ, nutno jej podle správních spisů opraviti a doplniti v ten rozum, že st-l byl dekretem generálního finančního ředitelství pro Slovensko ze dne 29. ledna 1919 č. — podle § 2 zákona ze dne 10. prosince 1918 č. 64 sb. z. a n. ponechán ve své dosavadní službě, že dekretem šarišského župana ze dne 15. března 1919 č. — byl st-l jmenován dočasně za služného pro Sabinovský okres.Z uvedeného je patrno, že st-1 v době dle zákona č. 210/20 rozhodné byl úředníkem ve svém úřadě prozatímně potvrzeným, případně při služnovském úřadě prozatímně ustanoveným, a že tudíž náležel k osobám uvedeným v 1. odst. § 6 cit. zákona, resp. v 1. odst. § 1 vlád. nař. č. 361/20. Přechod osob takových do státní služby politické byl však dle § 2 cit. zákona závislý na ustanovení příslušným orgánem republiky a o žádosti podle § 6 za tím účelem podané rozhodovati náleželo podle § 4 vl. nař. č. 361/20 ministru vnitra dle volného uvážení.Z ustanovení těchto vyplývá jasně, že zákon nezaložil úředníkům tohoto druhu právního nároku na definitivní převzetí do státní politické služby a že tedy nemůže býti řeči o subjektivním právu st-lovu na ono jmenování, i kdyby vyhovoval všem podmínkám cit. zákonem požadovaným. Z nař. rozhodnutí a ze správních spisů je patrno, že úřad vycházel z předpokladu, že st-1, nemaje potřebných zkoušek, podmínkám těm nevyhovuje. Jak uvedeno, byla by okolnost tato lhostejná. Ostatně st-l nepopírá ani správnosti tohoto předpokladu, zastávaje pouze stanovisko, že nedostatek ten nemůže mu býti na závadu a dovolávaje se 4. odst. § 5 cit. zákona. Avšak neprávem, jak patrno již z toho, že podle předpisu onoho může býti se svolením ministra ustanoven i personál podmínkám nevyhovující, z čehož ovšem právního nároku na prominutí nedostatku toho odvozovati nelze. Nemá-li nároku na trvalé ustanovení úředník všem podmínkám vyhovující, mohl by jej ovšem tím méně míti ten, kdo podmínkám těm nevyhovuje a jemuž by se musilo dostati teprve dispense od této náležitosti.Neměl-li však st-l nároku na ono ustanovení vůbec, nelze mluviti o porušení jeho subjektivních práv tím, že jeho žádosti nebylo vyhověno a že připuštěn byl pouze ke zkušební praxi na dobu, než prokáže splnění oněch podmínek. Tím méně ovšem lze mluviti o tom, že měl býti přijat v určité hodnostní třídě.St-1 uvádí ve své stížnosti též, že mu dne 15. září 1920 byl županem přiznán titul hlavního služného a jeho zástupce předložil při veřejném ústním líčení dekret ze dne 15. září 1920 č. —, jímž župan Dr. F. jmenoval st-le na jeho dosavadním místě vedoucím hlavním služným okresu Sabinovského, leč z toho nedovozuje st-l nezákonitost nař. rozhodnutí, dovolávaje se jí pouze v tom směru, že právě se zřetelem na ni mělo býti žádosti vyhověno, a uváděje ji tedy jenom na podporu příznivého vyřízení žádosti té. Neměl-li však nároku na to, je nerozhodno, jaké stano- visko úřad k okolnosti té zaujal.Bylo tudíž stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.