Č. 1576.

Vývozní povolení: Poplatek za vývozní povolení či kauce ke krytí poplatků, jež budou vyměřeny?
(Nález ze dne 16. října 1922 č. 9434.)
Věc: Josef C. v O. proti úřadu pro zahraniční obchod o vrácení kauce.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se z r u suje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím byla zamítnuta žádost st-lova, aby mu byla vrácena kauce 1000 K, kterou složil na poplatek za vydání povolení k vývozu ze dne 1. března 1920 č. — a — proto, že preklusivní lhůta byla překročena.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Povolení k vývozu vydala komise pro zahraniční obchod svojí expositurou v Moravské Ostravě ve smyslu nařízení vlády rep. čsl. ze dne 28. listopadu 1919 č. 645 sb. z. a n. Podle § 9 t. nař. hradí se správní výlohy této komise manipulačními poplatky, jichž výši určuje oprávní výbor (§ 4), a jichž přebytek plyne do státního fondu. Není sporno, že při vydání těchto dvou povolení k vývozu složil st-l za každé peníz 500 K, dohromady tedy 1000 K. Spor jde jen o to, zdali tato částka byla zaplacena jako manipulační poplatek za vydání povolení k vývozu, jak tvrdí žal. úřad, či zdali byla složena jen jako kauce k zajištění poplatku, který v době vydání povolení nebyl vyměřen. Tak tvrdí st-l.
V prvém případě by st-li nepříslušel nárok na jeho vrácení, protože svrchu cit. nařízení vlády ani pozdější zákon ze dne 24. června 1920 č. 418 ani nařízení vlády ze dne 13. dubna 1920 č. 442 sb. z. a n. vydané k provedení tohoto zákona nemají ustanovení, že jest poplatky za nepoužitá povolení k vývozu neb dovozu vraceti, a jenom vyhláškou úřadu pro zahraniční obchod ze dne 13. července 1920 č. 87377 ve sbírce zákonů a nařízení neuveřejněnou projevil tento úřad ochotu vrátiti ve výjimečných případech poplatky takové, když strana prokáže svoji nevinu na zmaření dovezu neb vývozu a podá žádost o vrácení poplatku v preklu- sivní lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy lhůta k provedení vývozu neb dovozu prošla. Ze spisů správních vychází, že povolení k vývozu platila do 30. června 1920, žádost o vrácení poplatků pak byla podána dne 26. října 1921, tudíž po uplynutí výše uvedené lhůty, takže by bylo právně lhostejné a nadbytečné zjišťovati, zdali strana na nepoužití dovozních povolení nese vinu, či jest bezvinnou.
Avšak st-l tvrdí, že penízem 1000 K neplatil manipulační poplatky, nýbrž že jím pouze skládal kauci ke krytí těchto poplatků. Toto tvrzení dochází podpory ve spisech správních,, kde na každém z povolení k vývozu jest potvrzeno), že byla složena kauce 500 K. Totéž napsáno jest i ve výpisu z likvidačních listů a tamtéž vyúčtováno jest dvakrát po 20 K na účet manipulačních poplatků, takže zbývá k dobru st-le 960 K.
Kdyby tomu bylo tak, pak by st-l měl nárok na vrácení té částky ze složených 1000 K, která skutečně vyměřenými poplatky za povolení k vývozu nebyla vyčerpána; avšak to nebylo vyšetřeno a ze spisů lo nevyplývá, neboť nikde není zřejmo, v jaké výši byly manipulační poplatky skutečně vyměřeny.
Tento nedostatek způsobuje, že rozpor mezi stanovisky st-le a žal. úřadu zůstává neodklizen a nevysvětlen, ač to žal. úřad měl učiniti prve nežli o žádosti st-lově za vrácení 1000 K rozhodl.
Tím, že to opomenul, zůstala skutková podstata neúplnou, což brání nss-u, aby bezpečně mohl posouditi, zdali se nař. rozhodnutí srovnává se zákonem. Tato vada řízení jest tedy podstatná a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti po rozumu odst. 2 § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 1576. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 179-180.