Č. 1588.

Pozemková reforma: I. K pojmu velikého majetku pozemkového ve smyslu § 2 zák. záborového. — II. Res judicata ve věcech veřejného zájmu?
(Nález ze dne 20. října 1922 č. 14779.) Prejudikatura: Boh. č. 814 adm.
Věc: Ant. S. v R. (adv. Dr. F. Gremmer z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (odb. rada Dr. J. Kaňka) stran záboru velkého majetku pozemkového.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím prohlásil žal. úřad, že pozemkový majetek st-lův je státem zabrán, a byl zábor ten v moravských zemských deskách ve vl. č. — poznamenán.
O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Nezákonnost nař. rozhodnutí vidí stížnost v tom, že žal. úřad prohlásil pozemkový majetek st-lův, jehož celková výměra činí nesporně více než 250 ha půdy a který leží v území republiky čsl., za zabraný, ač výměra půdy zemědělské nedosahuje 150 ha. Podle tohoto založena jest stížnost na právním názoru, že nepodléhá záboru pozemkový majetek, jehož zemědělská půda 150 ha nedosahuje, třeba by celková výměra jeho půdy 250 ha přesahovala.
Názor tento je však mylný. Nss vyslovil již v nálezu svém ze dne 18. dubna 1921 č. 4438 (Boh. č. 814 adm.), který stížnost sama cituje, že malým statkem, na nějž nelze § 1 zábor. zák. vztahovati, je každý statek, jenž má nejvýše 250 ha, při čemž v této, výměře smí půda zemědělská býti zastoupena nejvýše 150 ha. Je tedy každý soubor nemovitostí, náležející v území republiky čsl. vlastnicky téže osobě nebo týmž spoluvlastníkům, který buď jednu neb druhou mezi překročuje t. j., který buď má více než 150 ha půdy zemědělské nebo více než 250 ha půdy vůbec, velkým majetkem pozemkovým dle § 2 zábor. z. a tudíž dle § 1 téhož zák. státem zabrán.
Soubor nemovitostí st-li vlastnicky náležející přesahuje dle zjištění žal. úřadu 250 ha půdy vůbec, zjištění to stížnost u nss-u podaná vůbec v odpor nebéře a poněvadž tento soubor nemovitostí nesporně leží v území republiky čsl., je státem zabrán, třeba by půda zemědělská měla výměru jen 102 ha, jak tvrdí stížnost.
Je proto tato. námitka stížnosti bezdůvodná, ale je dle toho bezdůvodná i námitka neúplnosti řízení, kterou stížnost vidí v tom, že nebyla vyšetřena výměra půdy zemědělské, kdyžtě výměra ta — přesahuje-li výměra půdy vůbec 250 ha — je úplně bez významu.
Stížnost dovolává se také pravoplatného rozhodnutí žal. úřadu ze dne 2. června 1921 č. —, jímž prý úřad ten vyslovil, že pozemkový majetek st-lův zaberu nepodléhá. Stížnost vykládá si však nesprávně toto rozhodnutí. Rozhodnutím tím vyslovil žal, úřad pouze, že pozemkový majetek st-lův nepodléhá přídělové akci dle § 63 příděl, zák., jež se týká jen půdy zemědělské, a to proto, poněvadž půda zemědělská k souboru nemovitostí st-lových náležející nedosahuje ani 150 ha a že by proto přídělovou akcí tou porušeno bylo jeho právo volby, vyhrazené mu v § 11 zábor. zák. Nevyslovil tedy žal. úřad rozhodnutím tím vůbec, že pozemkový majetek st-lův nepodléhá záboru, a tuto otázku, již posuzovati je jedině s hlediska §§ 1 a 2 zábor. zák., oním rozhodnutím vůbec neřešil.
Kdyby tedy tyto vývody stížnosti mohly býti považovány za zvláštní bod stížný, totiž za námitku, že ve věci záboru bylo' již úřadem pravoplatně rozhodnuto, musela by tato námitka býti zamítnuta jako bezdůvodná. Neboť nehledě k otázce, možno-li v daném případě, kde jde o záležitost zájmu veřejného, vůbec mluviti o »res judicata« v tom smyslu, že by úřad za žádných okolností nesměl výrok svůj změniti, nerozhodl žal. úřad, jak svrchu uvedeno, rozhodnutím svým vůbec o otázce, podléhá-li nemovitý majetek st-lův záboru, nýbrž o otázce zcela jiné, totiž lze-li z jeho zemědělské půdy dáti část do pachtu uchazečům dle § 63 zák. příděl.

Citace:

č. 1588. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 210-212.