Č. 1721.

Školství: Zrušení soukromé německé školy ministerstvem školství a nár. osvěty podle § 11 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n. z důvodu, že účelem jejím jest odnárodňování českých dítek, do ní přijímaných.
(Nález ze dne 2. prosince 1922 č. 14155.)
Věc: Deutscher Kulturverband v Praze (adv. Dr. L. Krieg z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze o zrušení soukromé školy v Hamrech.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byla zrušena německá škola soukromá v Hamrech podle § 11 zákona z 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n.
K rozhodnutí tomu vedla úvaha, že škola ta, navštěvovaná téměř jen od dítek ze školní obce Jedlové, zřízena jsouc v ryze české obci, nemůže míti za účel, aby se dětem z cizí školní obce, v níž jsou dvě veřejné, všem dětem ze školní obce té snadno přístupné školy německé — usnadnila návštěva školy. Nutno tudíž za to míti, že škola ta určena jest pro české dítky z obce Hamru, že přijímáním dítek české národnosti sloužiti má k jejich odnárodňování, což v zájmu veřejném připustiti nelze.
O stížnosti proti tomu podané uvážil nss takto:
Dle § 11, odst. 3 zákona ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n. může ministerstvo školství a národní osvěty zrušiti školu soukromou tehdy, když toho vyžaduje zájem veřejný nebo jiné závažné důvody.
Touto zákonnou normou byla velmi značně rozšířena dosavadní pravomoc školních úřadů v příčině soukromých ústavů vyučovacích, neboť kdežto dle práva dotud platného mohl úřad a to zemská škojní rada pouze uzavříti školu soukromou, na které se nešetřilo zákonů, neb ohledně které vyšly na jevo nějaké závady mravní (§ 73 zákona ze 14. května 1869 č. 59 ř. z.), může dle nového, zákona úřad a to ministr školství a národní osvěty soukromou školu i zrušiti a to již tenkráte, když by další trvání její příčilo se zájmu veřejnému nebo kdyby zde byly jiné závažné důvody, jichž respektování vyžadovalo by zrušení školy.
Jest tedy tímto zákonem dáno úřadům školním velmi široké pole pro jich úvahu o přípustnosti dalšího trvání soukromé školy. Nař. rozhodnutí opírajíc se o novou normu zákonnou zrušuje svrchu uvedeno,u soukromou školu proto, že škola ta přijímáním dětí české národnosti určena jest k odnárodňování českých dítek, což v zájmu veřejném připustiti nelze.
Spatřuje tedy nař. rozhodnutí porušení zájmu veřejného, tvořící důvod pro zrušení zmíněné soukromé školy, v jejím určení, jež dle nař. rozhodnutí spočívá v přijímání dítek české národnosti za tím účelem, aby působeno bylo k odnárodňování jich.
Stížnost nevytýká, že by přijímání českých dítek do německé školy za tím účelem, aby působeno bylo k jich odnárodňování, nemohlo vůbec tvořiti závadu, jež by mohla býti na odpor zájmu veřejnému, nýbrž brojí proti nař. rozhodnutí toliko po té stránce, že škola v Hamrech nemá sloužiti k odnárodňování dítek české národnosti.
Jest tedy na sporu pouze tato otázka skutková, jejíž řešení nss nemůže přezkoumati ve věci samé — jsa vázán skutkovou podstatou, již žalovaný úřad položil za základ svému rozhodnutí — nýbrž pouze v tom směru, zda zjištění úřadu stalo se v řízení prostém vad dle § 6, odst. 2 zák. o správním soudě.
Žal. úřad z toho, že zmíněná soukromá škola německá zřízena jest v úplně české obci, a že nemůže býti účelem dalšího jejího trvání, aby poskytla vyučování v německé řeči německým dětem z cizí školní obce, ježto o ně jest dodatečně postaráno existencí dvou veřejných, všem dětem z této školní obce přístupných škol, dospívá k závěru, že určením oné soukromé školy jest přijímání dítek českých za tím účelem, aby působeno bylo k jich odnárodnění.
Úsudek tento, o sobě zajisté možný, má podklad ve spisech, neboť dle nich jest obec Hamry obcí skoro výlučně českou, z níž jen čtyři dítky národnosti německé navštěvují soukromou školu v Hamrech, a to děti správce této školy a jejího školníka, v obci Jedlové pak jsou dle spisů dvě trojtřídní veřejné školy německé, které jsou po dobré silnici snadno přístupné. Mimo to soukromou školu hamerskou navštěvovalo dle výkazů ke spisům připojených, a to i dle výkazů správy školy samé, skutečně několik dítek českých.
Stížnost proti skutkovému zjištění žal. úřadu brojí především tvrzením, že soukromá škola byla zřízena roku 1910 v obci Jedlové, která byla a je německá.
Námitka tato však míjí se svým cílem. Úřad nezrušil školu vzhledem k poměrům, jaké tu byly, když byla zřizována, ani pro určení, jaké tehdy škola ta měla, nýbrž pro určení její nynější vzhledem ke stavu, jaký tu byl, když žal. úřad rozhodoval o přípustnosti dalšího trvání školy.
Pokud stížnost namítá, že soukromá škola v Hamrech není vázána na děti určitého obvodu, má sice pravdu, žal. úřad však nevychází z názoru, že by soukromá škola ona byla vázána na určitý obvod, nýbrž odvozuje z toho, že pro německé děti z obce Jedlové německé školy hamerské není potřebí a také v Hamrech samých není německých dítek, pro něž by bylo zapotřebí zříditi zvláštní soukromou školu, svůj úsudek, že existenčním důvodem této školy nejsou ohledy na děti německé, nýbrž odnárodňování dětí českých.
Výtku stížnosti, že jest obec Jedlová tak rozlehlá, že jest pro ni potřebí ještě soukromé školy německé v Hamrech, a že tedy určení její jest jiné, než jak předpokládá úřad, nemůže nss po stránce věcné přezkoumati. Po stránce formální pak nutno konstatovati, že se žal. úřad ve správním řízení zabýval i rozlehlostí obce a v tom směru konal šetření, a nelze mu vytýkati, že by se dopustil nějaké vady řízení.
Dospěl-li pak úřad provedeným šetřením k úsudku, že rozlehlost obce Jedlové není taková, aby vadila německým dětem v návštěvě německých škol v Jedlové a odůvodňovala trvání soukromé školy v Hamrech, tvoří úsudek jeho součást skutkové podstaty, jež se vymyká věcnému přezkoumávání nss-em.
Námitky, že pravým důvodem zrušení soukromé školy hamerské jest zamýšlený zábor místností jejích pro školu českou, a že tu jde o první případ zrušení německé školy soukromé, pro které nelze uváděti za důvod nutnost, aby bylo šetřeno veřejnými prostředky, nemohou býti in merito nss-em zkoumány, neboť nař. rozhodnutí jest vybudováno na důvodech zcela jiných, než jaké mu tato stížnost podkládá. Důvody, jež z nař. rozhodnutí naprosto vyčísti nelze a jež jen stížnost sama konstruuje, nss přezkoumávati nemůže.
Námitka, že nebylo provedeno komisionelní řízení předepsané zákonem ze dne 18. února 1878 č. 30 ř. z., má čeliti patrně proti vyvlastnění budovy školní, ježto však v daném případě o nějaké vyvlastnění budovy školní nejde, postrádá námitka ta veškerého podkladu.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1721. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 537-539.