Č. 1535.

Pozemková reforma: * Příčí se zákonu, když stát. pozemk. úřad odepřel schváliti převod části zabraného majetku do jiného majetku zabraného jen proto, že tím bude rozmnožen zabraný majetek nabyvatelův a že by pozemky převáděné svojí výměrou stačily k utvoření soběstačných rolnických živností.
(Nález ze dne 30. září 1922 č. 13526.)
Věc: Vdova Martina H. a soudr. z M. T. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran neschválení postupu nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím odepřel žal. úřad po rozumu § 7 zák. zábor. souhlas s postupem nemovitostí zapsaných v pozemnoknižní zápisnici obce T. č. 1 pod m. č. 1 a 93/b a v pozemnoknižní zápisnici obce Ch. č. 13 pod m. č. 231-234/a-l vdově Martina H. od zabraného velkou statku Oskara S.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí vdovou Martina H. a spol. podané uvážil nss toto:
Věcně je zamítavé rozhodnutí žal. úřadu opřeno jediné o důvody, čer- pané ze zákona přídělového. Že se zákona toho jako předpisu provádě- cího k rámcovému zákonu záborovému žal. úřad mohl právem dovolá- vati jako směrodatného, když šlo o udělení souhlasu k postupu části za- brané půdy po rozumu § 7 zák. zábor., vyslovil nss soud již v četných nálezech na př. v nálezu ze dne 6. dubna 1921 č. 2106 (Boh. č. 798 adm.), na nějž se podle § 44 jedn. řádu odkazuje.
St-lé také proti této zásadě nebrojí, nýbrž vytýkají toliko, že důvody uplatňované v daném případě jsou nerozhodné. A to plným právem. Žal. úřad odepřel souhlas s postupem pozemku od zabraného velkostatku S. ze dvou důvodů, totiž
1. proto, že rodina H. má sama velkostatek státem zabraný a že by tedy žádaným postupem byl majetek ten, sám již značně velký, ještě rozmnožen;
2. pak poukazuje žal. úřad na to, že by postupovaný majetek sám svou výměrou stačil k utvoření dvou úplně soběstačných rolnických živností a výměra postupovaných nemovitostí se proto příčí ustanovení § 16 zák. přídělového. Žal. úřad touto argumentací chtěl patrně naznačiti, že nemaje dosud na» velkostatku S. proveden definitivní příděl půdy, musí počítati s tím, že z postupovaných 100 uherských jiter mohl by utvořiti a přiděliti 2 soběstatčné rolnické živnosti, a že proto nemůže souhlasiti s jich zcizením osobám, které samy mají tak velký majetek nemovitý, že spadá pod zábor.
Nss neshledal, že by tyto důvody stačily, aby odůvodnily zamítnutí žádosti st-lů. Vyslovili již opětovně, že §em 7 zák. zábor. není dispcsiční právo vlastníkovo se zabraným statkem obmezeno více, než toho vyžaduje nerušené provádění pozemkové reformy, že tedy stpú smí odepříti souhlas se zamýšleným zcizením zabrané půdy toliko tehdy, když určité právní jednání je způsobilé, aby stížilo nebo znemožnilo provedení zmíněné reformy, zejména příděl zabraných pozemků.
V daném případě vychází žal. úřad z předpokladu, že jak velkostatek S., od kterého mají býti sporné nemovitosti odtrženy, tak i statek st-lů, k němuž mají býti připojeny, jsou statky zabrané.
Potom však nemůže skutečnost, že by postupem části nemovitého majetku S. byl zabraný statek st-lů, jíž tak dost značný, ještě více rozmnožen, míti sama o sobě škodlivý vliv na provádění pozemkové reformy, neboť tímto převodem nevymkne se ona část majetku S. ze záboru (§§ 2 a 4 zák. zábor.) a disposice nabyvatelů s ní zůstane podrobena všem oněm obmezením, jež stanoví zákony o pozemkové reformě.
Rovněž tak nemohl by převod zmíněný býti na závadu provádění pozemkové reformy proto,, že by z postoupených nemovitostí bylo lze utvořiti dvě soběstačné rolnické živnosti, neboť i když nemovitosti ty se ocitnou v souboru zabraného majetku st-lů, nebude tím státnímu pozemkovému úřadu bráněno,, aby z nich třeba teprve potom takové živnosti utvořil.
Jsou ovšem myslitelný případy, kdy převod určité části zabraného majetků do jiného souboru zabraného by mohl ohroziti provádění pozemkové reformy, jako na př. tehdy, kdyby po odtržení části statku zabraného klesl zbytek jeho pod výměru stanovenou v § 2 zák. zábor. a tím již vypadl také ze záboru, nebo z jiných snad ještě příčin.
Takovéto skutečnosti, které by v souvislosti s převodem části zabraného statku mohly stížiti nebo znemožniti provádění pozemkové reformy, by však musil stpú konkrétně uvésti a existenci jejich v daném případě bezvadně zjistiti, aby tak jeho odmítavé stanovisko bylo náležitě zdůvodněno.
Momenty, na které žal. úřad v nař. rozhodnutí poukázal, nemají, jak již vyloženo, samy o sobě té váhy, kterou jim úřad připisuje, a nestačí k ospravedlnění nař. rozhodnutí, nemajíce opory v zákoně.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 1535. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 98-99.