Č. 1679.

Spolkové právo (Slovensko): K podmínkám zrušení spolku.
(Nález ze dne 21. listopadu 1922 č. 17446.)
Věc: Spolek »Szechenyi Kruh« v P. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě o zastavení činnosti spolku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. výnosem žal. úřad neschválil změněné stanovy a nařídil zastavení činnosti stěžujícího si spolku.
Stížnost do tohoto výnosu podaná čelí jedině proti výroku o zastavení činnosti spolku, nikoliv však proti tomu. že schválení změněných stanov bylo odepřeno. V tomto směru stížnost naopak prohlašuje ochotu spolku stanovy ve smyslu výtek ve výnosu obsažených pozměniti.
Žal. úřad dovozuje v odvodním spise ke stížnosti podaném, že stížnost jest nepřípustná, poukazuje k tomu, že stěžující si spolek stanovy ve smyslu naříkaného výnosu změnil a doplnil a že o těchto, znovu předložených stanovách dosud není rozhodnuto, takže tu není konečného rozhodnutí správního úřadu. Nss nemohl v tom žal. úřadu dáti za pravdu. Jak již bylo poznamenáno, otázka schválení nebo neschválení stanov vůbec není předmětem sporu, ježto se stížnost obrací toliko proti výroku zastavujícímu činnost' spolku. Tento výrok žal. úřadu jest však nepochybně konečným vyřízením věci v pořadí stolic správních a jest tedy stížnost proti němu přípustná.
Pokud se týče obsahu tohoto výroku, musil nss, uváživ, že jde o spolek, který, jak ze spisů zřejmě vysvítá, již dlouhou dobu na základě stanov dříve schválených trval a že onen výrok nařizující zastavení jeho činnosti neobsahuje ani časové ani jinaké výhrady, vykládati výrok ten tak, že jím spolek byl rozpuštěn. Tak pojímal nař. výnos patrně i žal. úřad i stížnost.
Bylo tedy nss-u zkoumati, byly-li v daném případě splněny zákonné podmínky pro rozpuštění spolku. Podle § 113 ústavní listiny ze dne 29. února 1920 č. 121 sb. z. a n. může spolek býti rozpuštěn jen, když jeho činností byl porušen trestní zákon nebo veřejný pokoj a řád. Že by byl dosavadní činností spolku porušen trestní zákon nebo veřejný pokoj a řád, nař. rozhodnutí jako důvod zastavení činnosti spolku neuvádí, nýbrž odvolává se k odůvodnění tohoto opatření toliko na obsah stanov, vytýkajíc jednak neúplnost, jednak nesrozumitelnost stanov, jednak shledávajíc, že se v nich projevuje tendence jednostranná a neodpovídající nynějším poměrům«. Okolnost, že ve stanovách spolku po právu existujícího nejsou obsažena některá ustanovení, jež tam podle názoru úřadu býti mají, nebo že jsou tam některá ustanovení nejasná, samo o sobě není ještě ohrožením veřejného pokoje a řádu a nemůže býti uznána za dostatečný důvod ke zrušení spolku, zejména tehdy, když existujícímu již spolku nebyla předem ani poskytnuta možnost, aby ony závady, úřadem teprve později zjištěné, opravil.
Zákonný důvod pro rozpuštění spolku nelze podle platného právního řádu spatřovati ani v tom, že spolek omezuje se na pěstování literatury a umění jediné určité národnosti, ani v tom, že neomezuje členství spolku na příslušníky této národnosti. Platný právní řád neobsahuje ustanovení, z něhož by nepřípustnost stanov takovéhoto obsahu bylo možno vyvoditi. Nař. rozhodnutí, opírajíc se jen o důvody svrchu uvedené, jest proto nezákonné a musilo býti zrušeno. Otázkou, zdali a pokud by se zřetelem k zvláštním konkrétním poměrům a okolnostem daného případu ona vytýkaná ustanovení stanov mohla právě v souvislosti s těmito konkrétními poměry býti důvodem k zakročení úřadu a event. k zrušení spolku, nss neměl podnětu se zabývati, poněvadž nař. rozhodnutí se na nějaké takové zvláštní okolnosti neodvolávalo.

Citace:

č. 1679. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 439-440.