Č. 1745.

Administrativní řízení: Vyřízení žádosti obce o vydání nové nájemní sazby za ubytování vojska a o zařadění obce do vyšší nájemní třídy, není rozhodnutím o konkrétním nároku náhradním.
(Nález ze dne 13. prosince 1922 č. 18984.)
Věc: Městská obec Most (adv. Dr. K. Schreitter-Schwarzenfeld z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (min. konc. V. Moravec) stran zvýšení vojenské nájemní sazby.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Starosta města Mostu, které poskytuj: kasárna k trvalému ubytování vojska, žádal, odvolávaje se na § 2, odst. 4 ze dne 19. března 1920 č. 195 sb. z. a n., místní vojenské velitelství v Mostě, aby svolalo okamžitě komisi za účelem nové úpravy náhrady za ubytování vojska.
Zemské vojenské velitelství v Praze označilo žádost tuto dne 22. dubna 1921 za bezpředmětnou, uvádějíc, že zákon z 19. března 1920 č. 195 sb. z. a n. stanoví výši místního přídavku pro gážisty a nikoliv pro obec a že ministerstvo národní obrany zamýšlí pro další desítiletí provésti úpravu nájemné sazby s platností od r. 1921.
V podání ze dne 2. května 1921, řízeném na ministerstvo národní obrany, uvedla městská obec Most, že žádala prostřednictvím místního vojenského velitelství zemské vojenské velitelství v Praze o zaplacení nájemného za poskytování nových kasáren k ubytování vojska dle druhé třídy nájemní, stanovené v nájemní sazbě.
Dne 14. května 1921 pod č. — rozhodlo ministerstvo národní obrany, že zemským vojenským velitelstvím v Praze vyslovené odmítnutí žádosti města Mostu, aby byla náhrada za kasárna placena podle druhé třídy činžovní sazby, v důsledku zařazení města Mostu do II. třídy místního přídavku pro gážisty, odpovídá zákonu, poněvadž třídy místního přídavku dle zákona ze dne 19. května 1920 č. 195 sb. z. a n. nemohou býti zaměňovány se zařaděním posádek do jednotlivých tříd podle ustanovení § 30 ubyt. zákona a příslušných prováděcích nařízení.
Rozhoduje o stížnosti obce města Mostu do posléz uvedeného rozhodnutí podané řídil se nss těmito úvahami:
Dle zákona ubytovacího ze dne 11. června 1879 č. 93 ř. z., jsou obce povinny starati se o trvalé ubytování vojska, za které jim náleží náhrada podle nájemní sazby ve smyslu § 30 cit. ubyt. zákona ve znění čl. I. zákona z 25. června 1895 č. 100 ř. z. periodicky ustanovovaná. Nájemní sazba zavedena byla posledně vyhláškou ze dne 14. února 1911 č. 28 ř. z. a to s platností do konce roku 1920. Obec Most zařazena byla v této nájemní sazbě do 7. třídy nájemní.
St-lka se domáhala toho, aby učiněno bylo opatření k novému upravení nájemní sazby, při čemž uplatňovala, že má býti zařaděna do druhé třídy nájemní, vzhledem k předpisu § 2 zákona z 19. března 1920 č. 195 sb. z. a n. o místních přídavcích pro vojenské gážisty. Obec Mostecká neuplatňovala tedy u zemského vojenského, velitelství nárok na určitou náhradu, nýbrž naléhala na vydání nové právní normy, upravující výši náhrady za ubytování vojska.
Žal. úřad jako nadřízená instance potvrdil shora uvedený výnos zemského vojenského velitelství, pokládaje jej za rozhodnutí příslušného úřadu o žádosti obce za zaplacení náhrady za poskytování ubikací k ubytování vojska a též za rozhodnutí o nároku obce na zařazení do určité třídy nájemního tarifu.
Rozhodnutí toto trpí podstatnými vadami.
Otázku placení náhrady za ubytování vojska zemské vojenské velitelství ve svém vyřízení ze dne 22. dubna 1921 č. — vůbec neřešilo a řešiti nemohlo, poněvadž obec Mostecká nároku na placení náhrady v podání svém ze dne 13. dubna 1921 nevznesla, nehledě ani k tomu, zda by zemské vojenské velitelství vůbec bylo povoláno o otázce této rozhodovati.
Pokud zemské vojenské velitelství vyslovilo, že ustanovení § 2 cit. zák. nemá rozhodujícího významu pro zařazení obcí do nájemních tříd ve smyslu ubytovacího zákona, není výrok ten žádným autoritativním rozhodnutím, nýbrž pouhým projevem právního názoru, jímž nemohla práva stěžující si obce býti nijak dotčena a nemohly pro ni ani proti ní založeny býti žádné účinky právní.
Pokud tedy žal. úřad potvrdil výrok podřízeného orgánu o zamítnutí žádosti obce za zaplacení náhrady za ubytování vojska dle druhé třídy nájemní, jest výrok jeho v rozporu se spisy, poněvadž, jak již uvedeno bylo, o otázce té zemským vojenským velitelstvím žádné rozhodnutí vydáno nebylo. Druhým výrokem, že předpis cit. § 2 nemá významu pro roztřídění obcí do tříd nájemních, potvrdil žal. úřad domnělé rozhodnutí nižší instance, kterého zde nebylo, poněvadž zemské vojenské velitelství po této stránce vyslovilo jen svůj názor.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušeno dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 1745. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 588-590.