Č. 1542.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: * Podá-li strana průkazy o okolnostech, na základě nichž činí nárok na výhody podle § 16, odst. 2 dávk. ř. z 23. září 1920 č. 545 sb. z. a n. až po vyměření dávky, nemá nároku, aby k průkazům těm bylo přihlíženo.
(Nález ze dne 6. října 1922 č. 13770.)
Věc: Frant. P. v D. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem inspektorátu pro zemské dávky v Praze z — vyměřena byla z převodu usedlosti čp. — v N., provedeného smlouvou trhovou ze dne 27. prosince 1920. dávka z přírůstku hodnoty, při čemž náklad 16000 K vzešlý dle přiznání ze dne 17. července 1921 úpravou podkovářské dílny ze skladiště, zavedením kanalisace, vodního potrubí, pumpy a postavením dřevěné maštale k ceně nabývající připočten nebyl.
Rozhodnutím zemského správního výboru v Praze z — byla zamítnuta stížnost Frant. P., poněvadž strana ani nepodala přesný popis stavebních prací, ani náklady tvrzené hodnověrně neprokázala, pročež při vyměření dávky k nákladům těm podle § 16, odst. 2 dávk. ř. nebylo přihlížeti.
Výhrada, že budou doklady později předloženy, není účinná, neboť nelze ji pokládati za žádost o prodloužení lhůty, a to, tím méně, když vůbec neudává důvodů (§ 16, odst. 3 dávk. ř.). Ostatně z účtu dodatečně předloženého ze dne 10. listopadu 1921 lze seznati, že jde o pouhé opravy, které nemohou hodnotu nemovitosti trvale zvýšiti, nýbrž udržeti nemovitost v řádném stavu. Ve stížnosti na nss podané dovozuje Frant. P., že jde zde o přestavby a přístavby, že výlohy s pracemi těmito spojené hodnotu nemovitosti trvale zvýšily, že tedy vzhledem k §§ 8 a 5 dávk. ř. měly býti okolnosti v oznámení tvrzené zjištěny. Poněvadž se tak nestalo, jest řízení ne- úplné a trpí vadou.
Rozhoduje o táto stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Podle odst. 2 § 16 nařízení vlády ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. z. a n. náleží zciziteli činícímu nárok na výhody, jako přípočty a pod., aby okolnosti, o které nárok ten opírá, 1. v přiznání uvedl a 2. hodnověrně prokázal, jinak se k nim při vyměření dávky nepřihlíží.
Z předpisu toho plyne, že strana musí podati průkazy o okolnostech, z nichž dovozuje nárok na výhody, dříve než úřad přikročí k vyměření dávky, a že tak učiniti má bez vyzvání úřadu.
Podá-li tudíž strana průkazy takové až po vyměření dávky, nemá nároku, aby k nim bylo přihlíženo.
V případě tom jde o přípočet k nabývací ceně. V přiznání uvedl st-l pouze, že náklad jím investovaný činí 16000 K a že vznikl úpravou podkovářské dílny ze skladiště, provedením kanalisace, vodního potrubí, pumpy a postavením dřevěné maštale.
St-l nepřekázal okolnosti tyto před vydáním platebního rozkazu ani si nevyžádal lhůtu k předložení průkazů těch.
St-l tudíž nesplnil předem uvedenou podmínku stanovenou v § 16, odst. 3 pro nárok, aby bylo hleděno k uvedeným investicím, úřad vyměřovací nemohl proto při výpočtu dávky z přírůstku hodnoty k nákladu st-lem účtovanému přihlédnouti a zemský správní výbor rovněž právem nehleděl k dokladům, které st-l předložil teprve po vydání platebního.
Zamítnutí stížnosti jest již z těchto úvah odůvodněno, aniž se třeba zabývati otázkou, zda st-l později předloženými doklady prokázal, že učinil náklad k trvalému zvýšení hodnoty zcizené nemovitosti.

Citace:

č. 1542. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 110-111.