Č. 1750.Úrazové pojišťování dělnictva: * Stavební podnik vřaděný do VIII. nebezpečenské třídy (stavby pozemní) nemůže býti zařaděn do vyššího než středního procenta nebezpečí pouze proto, že provádí také práce tesařské.(Nález ze dne 14. prosince 1922 č. 19047.)Věc: Ant. Sch. v K. proti ministerstvu sociální péče v Praze o úrazové pojištění.Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Úrazová pojišťovna dělnická v Praze zařadila podnik st-lův — stavitelství — podle nařízení ministerstva vnitra ze dne 6. července 1914 č. 143 ř. z. na dobu od 1. ledna 1915 až do 31. prosince 1919 dle titulu 518 (stavby pozemní) do nebezpečenské třídy VIII. a do procenta nebezpečenského 43. a to pro zvýšené nebezpečí sřícení.K námitkám st-lovým zařadila zemská politická správa v Praze podnik do nebezpečenského procenta 41, protože dle konaného šetření nutno podnik považovati za normální.Ministerstvo sociální péče nař. rozhodnutím odvolání st-lovu nevyhovělo, poněvadž podnik provádí práce tesařské, které zvyšují normální nebezpečí podniku a jest tedy zvýšení o dvě procenta nad střed odůvodněno.O stížnosti do rozhodnutí toho podnikatelem podané uvážil nss toto:Stížnost vytýká především provedenému řízení vadnost proto, že před vydáním nař. rozhodnutí nebyli slyšeni znalci, jichž výslech jest §em 10, posl. odst. min. nař. ze dne 6. července 1914 č. 143 ř. z. předepsán. Námitka ta jest bezdůvodná.Cit. předpis ovšem stanoví, že dříve, než ministerstvo vnitra rozhodne v poslední instanci o rekursech proti zařadění podniku, má vyslechnouti k odůvodněné žádosti rekurentově znalce z kruhů podnikatelů a dělníků. Ale st-l ani v řízení správním ani v odvolání k ministerstvu nečinil návrh, tím méně pak podal odůvodněnou žádost, aby slyšeni byli znalci, a není proto oprávněn vytýkati jako vadu, že se tak nestalo.Proti výroku žal. úřadu, kterým byl podnik st-lův zařazen do vyššího než středního procenta nebezpečenského namítá stížnost, že zařazení to není odůvodněno, ježto st-l provozuje podnik v horském místě, kde jsou skoro pouze jednopatrové domy, a v podniku jeho úraz dosud nenastal. Stížnost vychází při tom patrně ze skutkového předpokladu, že pro zvýšení nebezpečenského procenta bylo směrodatným zvýšení nebezpečenství zřízení. Stížnost však přehlíží, že nař. rozhodnutí nevycházelo ze skutkové podstaty, na níž vybudováno, je rozhodnutí první stolice, nýbrž, že odůvodnilo dotčené zařadění okolností, že se v podniku st-lově provádějí také práce tesařské, které zvyšují normální nebezpečí podniku. Pokud tedy stížnost vznáší námitku nezákonnosti nař. rozhodnutí s tím odůvodněním, že není zde zvýšeného nebezpečí zřícení, je námitka ta bezpodstatná a tudíž bezdůvodná.Pokud však stížnost nezákonnost nař. rozhodnutí béře v odpor odůvodněním, že okolnost uvedená v nař. rozhodnutí nemůže býti důvodem, aby na místo středního nebezpečenského procenta zvoleno bylo procento vyšší, poněvadž práce tesařské obsaženy jsou již v pojmu normálního provozování pozemních staveb, uvážil nss toto:Dle § 2, odst. 1 zákona ze dne 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. tvoří řízení a provádění pozemních staveb a jiných příbuzných staveb obsah oprávnění živnosti stavitelské, o kterou v daném případě jde. Dle tohoto ustanovení jsou stavitelé podobně jako civilní inženýři pro architekturu a pozemní stavby dle min. nař. ze dne 7. května 1913 č. 77 ř. z. zásadně oprávněni, říditi a vlastním personálem pomocným prováděti pozemní stavby a jiné příbuzné stavby a to spojením prací různých stavebních živností ujedených v § 1, tedy i živnosti mistra tesařského. Výjimku z tohoto pravidla stanoví zákon v odst. 2 § 2 jediné pro případ provádění pozemních staveb ve vyňatých místech v tom směru, že v takových případech stavitel má při pracech spadajících do oboru mistrů tesařských, kamenických a studnařských použíti živnostníků k tomu oprávněných. V těchto případech, jež má na mysli § 2. odst. 2, neprovádějí se tesařské práce při pozemních stavbách v živnosti stavitelské, nýbrž v živnosti mistra tesařského, jemuž stavitel dotčené práce zadal.V daném případě vychází žal. úřad ze skutkové podstaty, že se v živnosti stavitelské práce tesařské provádějí, vylučuje tedy žal. úřad ve svém rozhodnutí případ, jejž upravuje § 2, odst. 2 zmíněného zákona, a stížnost stojí na tomtéž stanovisku. Potom však tvoří provádění prací tesařských v podniku st-lově inherentní součást jeho stavitelského podniku ve smyslu § 2, odst. 1 cit. zákona. Pro zařadění podniku do procentních sazeb zjištěné nebezpečenské třídy stanoví nařízení ministerstva vnitra ze dne 6. července 1914 č. 143 ř. z. jako zásadu, že podnik zařaděný do určité nebezpečenské třídy má pravidelně (normálně) zařazen býti do střední procentní sazby určené pro dotčenou nebezpečenskou třídu, a že nižší nebo vyšší sazba má býti stanovena tehdy, když dle způsobu podniku, o jehož klasifikaci jde, jest zde proti obyčejnému nebezpečí nebezpečí zvýšené nebo snížené. Z tohoto ustanovení vyplývá, že provádění prací tesařských v podniku ve smyslu § 2, odst. 1 zákona ze dne 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. nemění ničeho na normálním provozování živnosti stavitelské, naopak spíše jest pravidlem při provozování jejím a proto také určuje se jím obyčejné nebezpečí úrazu v podniku ve smyslu § 6, odst. 1 cit. min. nař., jež bylo směrodatné pro stanovení středního procenta nebezpečenství. Tím vyvrácen jest názor žal. úřadu, projevený v odvodním spise, že v rámci titulu 518 jednajícího o stavbách pozemních, na práce tesařské pomýšleno nebylo.Jestliže tedy žal. úřad zařadil nař. opatřením stavitelský podnik st-lův do vyšší než střední procentní sazby nebezpečenské toliko z důvodu, že v podniku tom provádějí se práce tesařské, odporuje nař. rozhodnutí zákonu a bylo je proto dle § 7 zák. o ss zrušiti.