Č. 1675.

Pensijní pojištění zřízenců: Pojišťovací povinnost osoby vedoucí samostatně sklad tabáku (podle cís. nař. ze dne 25. června 1914 č. 138 ř. z.).
(Nález ze dne 20. listopadu 1922 č. 15056.)
Věc: Alois E. v P. proti ministerstvu sociální péče v Praze o pojistné povinnosti pensijní.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze dne 26. března 1919 č. — prohlásila zemská úřadovna I. všeobecného pensijního ústavu v Praze, že Božena C. v zaměstnání svém u Aloise E., majitele skladu tabáku v P., od 1. října 1915 až do 15. května 1918 byla povinnou pojištěním dle cís. nař. ze dne 25. června 1914 č. 138 ř. z., zařadila ji současně do 3. třídy služného a předepsala příslušnou prémii.
Odporu zaměstnavatele proti tomuto výměru zemská správa politická rozhodnutím z — nevyhověla, poněvadž bylo konaným šetřením zjištěno, že jmenovaná byla zaměstnána samostatným vedením skladu, účetnictvím, vydáváním a objednáváním zboží a korespondencí, které práce dlužno považovati za převážně duševní.
Odvolání Aloise E. z tohoto rozhodnutí ministerstvo sociální péče nař. rozhodnutím nevyhovělo z důvodů v rozhodnutí v odpor vzatém obsažených.
O stížnosti uvážil nss toto:
Jde o otázku pojistné povinnosti pensijní za dobu od 1. října 1915 do 15. května 1918, pro kterou směrodatnými jsou předpisy cís. nař. ze dne 25. června 1914 č. 138 ř. z., jehož § 1 vedle podmínek uvedených pod č. 1 a 2 vyžaduje pro pojistnou povinnost a pojištění pod č. 3, aby zřízenec měl podle způsobu svého postavení charakter úředníka neb aby vykonával pravidelně převážně duševní služební výkony. Jako převážné duševní služební výkon jest v odst. 2. č. f) zejména označena služba kancelářská a kontorní.
Při výslechu dne 10. dubna 1920 udala Božena C, že byla v kritické době od 1. října 1915 do 15. května 1918 zaměstnána v tabákovém skladě Aloise E. v P. a že mimo to někdy vypomáhala v trafice při prodeji, jinak že prodávali manželé E. sami.
Sklad vedla dle toho úplně sama, to jest vedla účetnictví, vydávala zboží trafikám, objednávala zboží, vedla korespondenci, obstarávala řízení v prodejně třídní loterie. Pomáhala — podle ujednání se zaměstnavatelem — v trafice skoro každý den, a to odpoledně, když si svoje kancelářské záležitosti ve skladu vyřídila. Ve skladě přijímala peníze výhradně ona, každý večer se zaměstnavatelem účtovala.
St-1 po přečtení této výpovědi prohlásil, že udání tato jsou správná, a dodal, že vedla agendu ve skladě sama pod jeho návodem. Z této skutkové podstaty, st-lem bez výhrady potvrzené, vyplývá, že zaměstnání Boženy C. ve skladě tabákovém bylo jejím zaměstnáním hlavním, kdežto v trafice při prodeji pouze vypomáhala.
Jest tudíž v rozporu se spisy a přímo v opaku k vlastnímu udání st-lovým, tvrdí-li ve stížnosti, že Božena C. byla časově převážně zaměstnána v krámě jako prodavačka. Co se týče zaměstnání jejího ve skladišti, snaží se stížnost proti shora uvedenému zjištění omeziti činnost C. na vydávání tabákového zboží trafikantům a na zaznamenání zboží došlého a vydaného. Avšak k tomu přistupuje dle šetření, že C. objednávala zboží, vedla k tomu cíli korespondenci a hlavně, že vedla účetnictví; dále že obstarávala řízení v prodejně třídní loterie, přes to však, že výhradně ona ve skladě přijímala peníze a že každý večer se zaměstnavatelem účtovaía. Souhrn celkové této činnosti nutno tudíž označiti jako výkon kancelářský a kontorní, který v opaku s tvrzením stížnosti se kvalitativně liší od práce prodavačské. Na tomto charakteru by ani ničeho neměnilo, otvírala-li ráno krám čili nic. Za naznačeného, poměru pouhého vypomáhání v krámě jako prodavačka k hlavní činnosti kancelářské a kontorní jsou služební výkony Boženy C. ve smyslu cit. zákona převážně duševními
Dovolává-li se stížnost rozhodnutí ministerstva sociální péče ze dne 25. května 1921 č. —, jímž bylo vysloveno, že Zdenka Ch., která byla dle údajů stížnosti stejným způsobem jako C. u st-le zaměstnána, pensijnímu pojištění nepodléhá, jest proti tomu uvésti, že z rozhodnutí v jiné věci vydaného nelze ničeho dovozovati pro otázku, zda rozhodnutí, o něž jde v tomto případě, odpovídá zákonu.
Bylo tudíž stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1675. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 432-434.