Č. 1655.

Horní právo: I. * Označení polohy výhradného kutiště podle § 23 hor. zák. je dostatečně přesné, lze-li podle něho polohu tuto nepochybně v přírodě určiti. Chyby oznámení, které nečiní určení to nemožným, neodnímají oznámení právního účinku, — II. Podle platného práva nelze mluviti o ochraně důvěry třetích osob v zápisy do záznamní knihy o výhradných kutbách, vedené u báňského úřadu.
(Nález ze dne 14. listopadu 1922 č. 16789.) Věc: Dr. Osvald T. proti ministerstvu veřejných prací v Praze (min. rada Dr. B. Rudl — za zúčastněnou stranu adv. Dr. E. Ducke z Prahy) o výmaz výhradných kutišť.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Stěžující si strana jest povinna zúčastněné straně zaplatiti pod exekucí na útratách řízení před nejvyšším správním soudem 800 Kč do 14 dnů po doručení tohoto nálezu.
Důvody: Akciová společnost dříve Škodovy závody v Plzni žádala podáním ze dne 16. října 1920, aby výhradná kutiště č. — z r. 1914 ač. — z r. 1920 v kat. obci V., ohlášená u báňského úřadu revírního v Chomutově a náležející Dru Osvaldu T.-S., byla vymazána, poněvadž leží uvnitř jejího výhradného kutiště č. — z r. 1911.
Proti tomuto návrhu protestoval ředitel domén Dra Osvalda T.-S podáním ze dne 26. října 1920 a navrhl v tomto podání a v dalším podání ze dne 6. listopadu 1920, aby bylo, vymazáno výhradné kutiště č. — z r. 1911 v kat. obci P. a výhradná kutiště č. — a — v kat. obci V., náležející akciové společnosti dříve Škodovy závody, protože výhradné kutiště č. — z r. 1911 jest neplatno, jsouc nesprávně fixováno, neboť parcely č. kat. 210, 209 a cesta č. kat. 394 v obci P. nemají žádného společného bodu styčného, poněvadž zmíněná cesta neleží v obci P. nýbrž v obci V., kdežto výhradná kutiště č. — a — leží v obvodu jeho staršího výhradného kutiště č. — z r. 1914.
Akciová společnost protestovala proti výmazu výhradných kutišť č. — a — z r. 1920, poněvadž jsou kryta jejím starším výhradným kutištěm č. — z r. 1911 a uvedla, že dle zákona není povinna dáti vymazati toto své kutiště, ačkoliv v jeho obvodu leží její novější výhradná kutiště a že ji žádný k tomu nemůže donutiti.
Výnosem ze dne 28. února 1921 č. — rozhodlo báňské hejtmanství v Praze, že výhradné kutiště č. — z r. 1911 Akc. společnosti dříve Škodovy závody jest platné, poněvadž nemůže býti sporu o ohlášené poloze tohoto kutiště, neboť parcely č. kat. 209, 210 a 394 mají skutečně společný bod, v němž se stýkají a při místním ohledání se sběhl snadno zjistitelný omyl v označení obcí, totiž že cesta č. kat. 394 neleží v obci P., nýbrž v sousední obci V. Vzhledem k tomu byla žádost Dra Osvalda T.-S. o vymazání tohoto kutiště zamítnuta a současně vysloveno, že mladší výhradné kutiště Dra Osvalda T.-S. č. 1727 z r. 1914 a č. 3649 z r. 1920 mají býti vymazána, poněvadž svým kutáním a znamením kutacím spadají do staršího za platné uznaného kutiště č. 498 z r. 1911 a tedy jsou neplatná. Konečně byla zamítnuta žádost o výmaz výhradných kutišť č. 5290 a 5291 z r. 1920 Akciové společnosti dříve Škodových závodů, poněvadž spadají do okrsku platného výhradného kutiště č. 498 z r. 1911. Ministerstvo veřejných prací výnosem ze dne 30. května 1921 č. — nevyhovělo odvolání Dra Osvalda T.-S.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto: Po stránce formální vytýká stížnost, že správní úřady přes návrh st-le nezjistily, z jakého důvodu akc. společnost dříve Škodovy závody ohlásila v r. 1918 výhradné kutiště č. 2777 z r. 1918, které úplně kryje kutací kruh jejího výhradného kutiště č. 498 z r. 1911 a proč v tomto oznámení podrobně a přesně označila kutací dílo a stanoviště znamení kutacího.
Je-li tato okolnost pro rozhodnutí předloženého sporu rozhodná a lze-li v tom, že bylo opomenuto tuto okolnost zjistiti, spatřovati podstatnou vadu řízení, nelze posouditi, dokud není jisto, které skutkové okolnosti jsou pro řešení projednávaného sporu relevantní.
Dlužno tudíž především zabývati se meritorní stránkou stížnosti, zda označení výhradného kutiště č. 498 z r. 1911 vyhovuje předpisům §§ 22 a 23 hor. zákona, či je-li stíženo takovou vadou, která s hlediska § 23 tohoto zákona činí oznámení neúčinným a tudíž neschopným založiti právo v § 22 hor. zák. udané, t. j. nabytí práva výhradné kutby.
Podle § 23 hor. zák. má označení o zamýšleném kutání obsahovati přesný údaj polohy zamýšlené kutby a stanoviska kutacího znamení.
Za přesné dlužno oznámení tehdy považovati, když stačí, aby podle něho každý věci znalý mohl bod, o který jde, v přírodě určiti. Označení, které by této vlastnosti nemělo, nebylo by lze považovati za přesné. Jsou-li však v něm obsaženy nesprávné údaje neb omyly, nemusí to míti dle tendence zákona za následek, že oznámením nebylo nabyto výhradného práva kutacího, resp. že oznámené výhradné kutiště může býti prohlášeno za neplatné, jde-li o takové omyly, které nejsou přesnosti na újmu.
V daném případě bylo při opovědí výhradného kutiska č. 498 z r. 1911 udáno jako místo, kde má býti kutací znamení postaveno, bod, kde se stýkají tři katastrální parcely, a to role č. kat. 209 a 210 a parcela č. k. 394 v kat. obci P., jež jest cesta. Parcela č. kat. 394 neleží však v P., nýbrž ve V.
Ježto zmíněné parcely č. kat. 209 a 210 stýkají se jen na jednom místě jednak s cestou č. kat. 394, jednak na jiném místě s pozemkem č. kat. 231 a nemají žádných jiných styčných bodů, nelze říci, že úřad na základě opovědí nemohl zjistiti oznámené stanovisko kutacího znamení, že neměl ve spisech dostatečné opory pro svůj úsudek o poloze tohoto kutacího znamení a že neprávem pokládal oznámení za dostatečně přesné.
Okolnost, že cesta č. kat. 394 leží v jiné kat. obci, než která byla v oznámení udána, nemůže býti žádnému věci znalému překážkou, aby stanovisko kutacího znamení v přírodě zjistil, když bylo správně udáno nejen číslo parcely, nýbrž i označeno, o jaký druh pozemků jde. I když tedy byla ohledně této parcely nesprávně udána kat. obec, jest tento údaj v opovědí pouze nepodstatným nedopatřením, kdežto pohnutky, ze kterých zúčastněná strana v roce 1918 ohlásila výhradné kutiště č. 2777, jsou pro posouzení platnosti opovědi kutiště č. 493 z r. 1911 irelevantní a nemůže býti tudíž vadou řízení, že nebylo konáno šetření za účelem zjištění těchto pohnutek.
Již z toho plyne, že jsou bezpodstatné vývody stížnosti, že tyto opovědí používají povahy publicity a že st-lka má býti chráněna v právech, kterých nabyla v důvěře v tyto písemné doklady a listiny.
O ochraně důvěry ve veřejné zápisy lze mluviti, pokud jde o knihy horní, do nichž se zapisují propůjčené míry dolové, příměrky, díla pomocná a štoly revírní (§ 109 hor. zák.), nikoli však pokud jde o knihu o výhradných kutbách, kterou nevedou soudy, nýbrž vedle jiných záznamních knih báňské úřady pouze za účelem evidence práv k dělání hor. Stížnost přehlíží, že takové záznamní knihy nemají povahu horní knihy. Jsou sice každému přístupny, ale zápisem do nich nenabývá se žádných práv a není vůbec žádného zákonitého ustanovení, které by chránilo důvěru třetích osob v takovéto záznamní knihy báňskými úřady pro jejich účely vedené.
Bylo tudíž stížnost zamítnouti.
Výrok o útratách založen jest na předpisu § 40 zák. o ss.

Citace:

č. 1655. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 387-390.