Č. 1795.

Administrativní řízení: I. Zákonná rekursní lhůta neprodlužuje se podáním rozkladu proti rozhodnutí nebo žádostí o bližší vysvětlení vydaného rozhodnutí. § II. Nové rozhodnutí či pouhý odkaz na rozhodnutí dřívější?
(Nález ze dne 29. prosince 1922 č. 20074.)
Věc: Firma »Prima«, továrna na zužitkování plodin, sp. s r o. v K. (adv. Dr. Fr. Vorel z Prahy) proti ministerstvu pro zásobování lidu o náhradu za zneužití cukru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Čsl. komise cukerní pro hospodaření s ovocem a zeleninou navrhla čsl. komisi cukerní, aby st-lce bylo uloženo nahraditi škodu způsobenou zneužitím 3299 kg cukru a složiti náhradou za tuto škodu ve prospěch státního přeplatkového fondu při Čsl. komisi cukerní částku 87423.50 Kč, která vyplývá z rozdílu mezi cenou, za kterou tuzemský průmyslový cukr se přiděluje, a cenou vývozní.
K návrhu tomu vybídla Čsl. komise cukerní výměrem ze dne 19. dubna 1921 st-lku, aby uvedený peníz ihned složila ve prospěch přeplatkového fondu cukerní komise.
Proti předpisu náhrady podala st-lka odvolání přímo k ministerstvu financí, jež došlo k tomuto ministerstvu dne 7. května 1921. V něm mimo jiné uváděla, že se proti předpisu náhrady za zneužitý cukr ohradila po- dáním ze dne 2. dubna 1921, ježto vyšetřující komise zřízená při komisi pro hospodaření s ovocem a zeleninou, jež se zabývala vyšetřováním této věci, dospěla k názoru, že věc jest promlčena, Československá cukerní komise však přípisem ze dne 30. dubna 1921 sdělila st-lce, že trvá na zaplacení uvedené částky, jelikož promlčeny jsou jen následky trestní.
Ministerstvo financí výnosem ze dne 21. května 1921 č. — postoupilo, poukazujíc na ustanovení § 22 vl. nař. z 23. října 1920 č. 581 sb. z. a n., a nařízení vlády ze dne 24. července 1919 č. 426 sb. z. a n. a z 2. ledna 1920 č. 23 sb. z. a n., odvolání ministerstvu pro zásobování lidu k příslušnému jednání, načež ministerstvo toto rozhodnutím ze dne 17. května 1922 č. — zamítlo odpor jako opožděný, poněvadž výměr v odpor vzatý byl st-lce doručen dne 22. dubna 1921, odpor pak adresovaný ministerstvu financí došel k tomuto ministerstvu dne 7. května 1921, a byv jím odstoupen ministerstvu pro zásobování lidu k příslušnému rozhodnutí, došel do tohoto ministerstva dne 28. května 1921, tedy po uplynutí výlučné lhůty jednoho týdne stanovené § 22 vl. nař. ze dne 23. října 1920 č. 581 sb. z. a n. —
Stížnost namítá proti tomuto rozhodnutí jednak, že odvolání bylo podáno včas, jednak vytýká, že úřad nař. rozhodnutím vyřídil sice odvolání z výměru cukerní komise ze dne 19. dubna 1921, že však opomenul vyříditi rekurs, pokud směřoval také proti výměru cukerní komise ze dne 30. dubna 1921. V prvém směru má stížnost za to, že § 22 zmíněného vl. nař. nutno vykládati tak, že v každém případě jest proti usnesení cukerní komise přípustná stížnost k ministerstvu financí, a že jest věcí ministerstva financí, aby stížnost spadající do jiného resortu samo postoupilo k vyřízení příslušnému ministerstvu a že proto stížnost podána jest včas, došla-li ve lhůtě do ministerstva financí.
K námitkám stížnosti třeba především přihlédnouti k tomu, jaký byl obsah rozhodnutí prvé stolice, a co bylo obsahem' rekursu st-lčina, podaného u ministerstva financí.
K návrhu vyšetřující komise zřízené při komisi pro hospodaření s ovocem a zeleninou uznala cukerní komise, že st-lka má nahraditi ve prospěch přeplatkového fondu škodu vzniklou zneužitím přiděleného cukru, a vydala o tom výměr ze dne 19. dubna 1921.
Aby si st-lka uhájila nárok na meritorní přezkoumání tohoto výroku, byla by musila dle § 22 vl. nař. ze dne 23. října 1920 č. 581 sb. z. a n. ve výlučné lhůtě jednoho týdne podat, odvolání k vyšší instanci. Lhůta ta nemohla býti prodloužena případným rozkladem anebo žádostí o bližší vysvětlení vydaného rozhodnutí. Chtěla-li se vyvarovati důsledků z opožděného podání opravného prostředku vyplývajících, nezbývalo jí nežli v odvolání stěžovati si též na případné vady řízení, zejména pokud je spatřovala v tom, že ve výměru prvé stolice nebyl vytknut zákonný předpis, na základě něhož cukerní komise st-lce předepsala náhradu za zneužitý cukr, a že nebylo v něm také obsaženo poučení o opravných prostředcích. St-lka však stanovené lhůty nedodržela, neboť se z rozhodnutí doručeného dne 22. dubna 1921 — o čemž není sporu — odvolala teprve dne 7. května 1921, tedy po uplynutí výlučné lhůty jednoho týdne po té, kdy jí bylo rozhodnutí oznámeno. Jest tedy odvolání její za všech okolností podáno opožděně, a netřeba se proto zabývati otázkou, zda ministerstvo financí bylo oním místem, u něhož rekurs mohl s účinkem včasnosti býti podán, poněvadž o otázce té mohlo by se jednati toliko tehdy, kdyby odvolání bylo ve lhůtě došlo k ministerstvu financí. Tento přepoklad však — jak výše bylo řečeno — tu není.
Stížnost ovšem tvrdí, že výměr ze dne 30. dubna 1921, jehož se st-lce dostalo na její žádost o vysvětlení výměru prvého, tvoří s prvním výměrem jeden celek, a že nutno proto rekursní lhůtu počítati teprve ode dne doručení výměru druhého a pokládati vzhledem k tomu rekurs její za včasný.
Názor ten však nelze uznati za správný.
Výměrem ze dne 30. dubna 1921 nebylo vydáno nové rozhodnutí o povinnosti st-lčině k náhradě škody vzniklé zneužitím přiděleného cukru, nýbrž úřad jím odkázal pouze st-lku na své rozhodnutí dřívější, čímž jasně dal na jevo, že na něm setrvává, a nenachází příčiny, aby na něm něčeho měnil.
Není zde tedy nového rozhodnutí komise o povinnosti st-lčině, od jehož doručení mohla by se počítati st-lce nová lhůta k podání rekursu proti předpisu náhrady za zneužitý cukr. Snad mohlo by se v příčině onoho druhého výroku cukerní komise mluviti o tom, že jím zamítnuta byla žádost st-lky za obnovu řízení, avšak v rekursu na ministerstvo st-lka po té stránce žádných námitek nepřednesla a nepřednáší ani ve své stížnosti na nss, nýbrž námitky její směřovaly a směřují vesměs proti předpisu náhrady, který, jak uvedeno, se stal již výměrem ze dne 19. dubna 1921. Proto nelze shledávati vadnosti řízení ani v tom, že se žal. úřad v nař. rozhodnutí o onom výměru ze dne 30. dubna 1921 výslovně nezmiňuje a cituje jen výměr ze dne 19. dubna 1921...

Citace:

č. 1795. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 697-699.