Č. 1589.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): Podle § 13, odst. 4 dávk. ř. jest pro míru snížení dávky směrodatno trvání držby pro vyměření rozhodné. K době držby před 1. lednem 1903 Při tom podle § 12 dávk. ř. hleděti nelze.
(Nález ze dne 20. října 1922 č. 14.788.)
Prejudikatura: Boh. č. 1484 adm. Jinak pro Slezsko — viz Boh. č. 1006 adm.

Věc: Jan H. v Ž. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Notářským spisem ze dne 3. ledna 1920 postoupil Jan H. st. svému synu Janu H. a nevěstě jeho Boženě N. chalupu čp. — v Ž. s pozemky.
Jan H. st. nabyl polovice těchto nemovitostí na základě odevzdací listiny z 20. listopadu 1867, a druhé polovice na základě odevzdací listiny ze dne 30. října 1896.
Platebním rozkazem zemského inspektorátu pro zemské dávky v Praze ze dne 23. září 1921 č. — předepsána byla st-li z tohoto převodu dávka z přírůstku hodnoty, kteráž vzhledem k tomu, že držba pro vyměření dávky rozhodná trvala více než 15 a ne déle než 20 let, snížena byla o 30 procent.
Rozhodnutím zemského správního výboru v Praze z — byla stížnost Jana H. st., domáhající se vzhledem k držbě přes 25 let 50% snížení dávky z přírůstku hodnoty, zamítnuta, poněvadž se dle § 12, odst. 1 dávk. ř. při vyšetření rozhodné držby nehledí k době před 1. lednem 1903.
Rozhoduje o stížnosti Janem H. st. do tohoto rozhodnutí podané řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost vytýká nezákonnost nař. rozhodnutí, poněvadž dle § 13 dávk. ř. pro snížení vypočítané dávky rozhodna' jest délka držby, v příčině kteréž § 13 dávk. ř. na ustanovení § 12 dávk. ř. neodkazuje, takže čítati jest skutečnou dobu držby.
Jak již nálezem tohoto soudu ze dne 11. září 1922 čj. 9906 (Boh. č. 1484 adm.) shodně s nálezem správního soudu ve Vídni, Budw. č. 12126 A, bylo vysloveno, jest podle § 13, odst. 4 dávk. ř. pro míru snížení dávky směrodatno trvání držby pro vyměření dávky rozhodné.
Ježto pak se dle § 12 dávk. ř. nehledí při vyměření dávky na dobu držby před 1. lednem 1903, nelze k této době přihlížeti ani když jde o snížení dávky dle § 13 dávk. ř. Podle správních spisů nabyl st-l dle vlastního udání nemovitostí, o které zde jde, před 1. lednem 1903 a postoupil je 3. ledna 1920, trvala tedy držba pro vyměření dávky rozhodná více než 15 a ne déle než 20 let a odpovídá tudíž snížení, na které uznáno bylo, zákonu (§ 13 d. ř.).
Proto náleželo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 1589. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 212-213.